Díky letošní místence v Grand Prix a angažmá v Polsku a Švédsku jezdí na nejznámějších plochodrážních drahách světa. Ve srovnání s tím by se mohlo zdát, že středeční extraligový závod ve Slaném byl pro 23letého Slováka Martina Vaculíka jen banalitou. Ale to je omyl.
"Jen co jsem vstoupil do depa, oživily se mi všechny vzpomínky," vyprávěl po výhře 54:38.
Jak se vám závodilo?
Vyhráli jsme a celý tým jel dobře, takže můžeme být spokojení. Mně osobně nevyšla jedna jízda, protože jsem zrovna jel ze čtvrté dráhy, kde to byl absolutní beton a nešlo pořádně odstartovat. Nakonec to mé zaváhání nebylo překážkou k naší vysoké výhře.
Těšil jste se do Slaného?
Strašně moc! Je to stadion, kde jsem v patnácti letech jel své první závody v životě. Mám odtud skvělé zážitky, takže je to pro mě taková srdcovka. Potkávám tu pořád ty stejné lidi. Úplná paráda! Rád se sem vracím.
Vlastně jste živým důkazem, že i ze Slaného vede cesta na plochodrážní vrchol.
Já si myslím, že je úplně jedno, jestli začínáte ve Slaném, v Žarnovici nebo někde v Copacabaně. Když na sobě člověk maká a má ty správné cíle, tak dokáže všechno.
Jako vy. Díky divoké kartě jste letos stálým jezdcem seriálu Grand Prix.
(nespokojeně zavrčí) Moc se mi tam nedaří. Řekl jsem si, že mám tři čtyři roky, abych byl se v Grand Prix pořádně usadil. Do té doby se potřebuju koncentrovat na švédskou a polskou ligu.
Tamní soutěže považujete za největší školu?
Rozhodně, ale Grand Prix mi taky dala strašně moc, i když tam nemám nějaké oslnivé výsledky.
Vždyť jste před rokem vyhrál Grand Prix v Polsku!
Jasně, ale doufám, že to hlavní teprve přijde. Mám své sny a cíle, ve které věřím.