Aleš Dryml starší měl od začátku o výchově svých synů jasno. Jeden z nejlepších českých plochodrážníků ostatně ještě závodil, když se mu narodil syn Aleš, stejně jako o rok a půl později Lukáš. Mistrem republiky se stal až po narození obou kluků, stejně jako když vybojoval druhé místo na mistrovství světa na dlouhé ploché dráze. To už bylo jeho synům téměř deset let, takže mu drželi palce a také se už sami pečlivě připravovali na svou kariéru.
Jen o sedm let později vyhráli první závod. „Je to jako včera, když mi bylo 15 let a my vyhráli první závod naší společné kariéry,“ vzpomínal nedávno Lukáš.
Brzo už měl také svou přezdívku. Lukáš byl Mr. Spectacular, zatímco Alešovi říkali Profesor. Starší bratr byl dříč, ten, který závodil rozumem. Lukáš byl bohém, šílenec, kterému předpovídali velkou budoucnost. Talentované dítě české ploché dráhy, jehož příběh v pátek připomněl pořad České televize 13. komnata.
Po zmiňovaném vítězství v Německu se Lukáš stal v roce 2000 evropským šampionem jezdců do 19 let, netrvalo dlouho a ovládl i juniorské mistrovství světa. V roce 2002 slavil velký titul. Mimochodem, je to jeden z největších úspěchů českého motosportu posledních let, ani na okruzích se nic podobného nikomu dlouho nepovedlo.
To už rok závodil v prestižní britské plochodrážní lize za Oxfrod Cheetahs, s nimiž hned první rok triumfoval. Lukáš byl označován za hvězdu budoucnosti, v pouhých dvaceti letech nastoupil do prestižního seriálu Grand Prix, kde si celkem čtyřikrát proklestil cestu na stupně vítězů. Termín „Rising star“, kterým byl tehdy v anglickém tisku označován, nejlépe vystihuje jeho pozici.
Plochá dráha opravdu bolí. Takhle Lukáš spadl v závod Grand prix v Praze na Markétě.
Plochá dráha však není jen o rychlosti a kvalitní technice, ale také o štěstí. Je to jeden z posledních sportů, kde nejsou vážná zranění ničím výjimečným a překvapujícím. Stejně jako soupeři bojoval i Lukáš Dryml po celou kariéru se zlomeninami, pohmožděninami a dalšími drobnými oděrkami, jak plochodrážníci říkají. Ale nehoda v roce 2003 při slovinské Grand Prix v Kršku byla výjimečná. Na rovině zavadil o nafukovací ochrannou bariéru a ve stokilometrové rychlosti vyletěl ze sedla. Hlavou se praštil o zem a zůstal ležet v křečích a bezvědomí. Jako první k němu doběhl táta a včasným vytažením jazyka mu zachránil život.
Těžký otřes mozku mu vymazal několik dní, nepamatuje si ani převoz do Čech. Tam nečekaně nezamířil na žádné prestižní pracoviště k ostatním sportovcům, ale do malé nemocnice do Vrchlabí. Tehdejší šéf vrchlabské nemocnice a pozdější senátor Vladimír Dryml je totiž jeho strýc. S jeho pomocí se velmi rychle zotavil a brzo se vrátil na závodní dráhu, na motocykl usedl už za dva týdny.
Bylo to však jiné, v jeho hlavě se něco stalo. Stále byl rychlý, stále byl výjimečný, ale už to nebyl ten kluk, který jde bezhlavě za vítězstvím a nebojí se ničeho a nikoho. Poznal, že na ploché dráze číhá kromě soupeřů i jiné nebezpečí. Poznal, že si musí hlídat nejen ty okolo, ale také sám sebe. Dokázal se však vrátit do Grand Prix a v roce 2004 slavil spolu s bratrem Alešem svůj největší triumf v dospělé kategorii - dobyli titul mistrů Evropy v závodě dvojic.
Poté však přišla další rána. V závodě britské ligy v Oxfordu měl hororovou nehodu jeho bratr Aleš. Zřejmě kvůli defektu motocyklu upadl na dráhu a za ním jedoucí Američan mu přejel hlavu. Ležel v kómatu v nemocnici a lékaři mu dávali desetiprocentní šanci na uzdravení. Lukáš hned zrušil závodní program a letěl s tátou sourozence podpořit. „Když se uzdravíš, už nikdy nebudu závodit!“ slíbil nad bráchovým nehybným tělem. Aleš se zázračně vyléčil, vrátil se dokonce na závodní ovál, ale Lukáš už na podzim procházel depem pardubické Zlaté přilby jako televizní reportér. Slib je slib.
Vydržel by bez závodů, ale starší bratr potřeboval parťáka a přemluvil Lukáše, ať do toho jde s ním. Jak by mohl odolat… Udělal dobře, jen o rok později společně znovu ovládli mistrovství Evropy dvojic. V individuálních závodech se však Lukášovi už tolik nedařilo. Jako by cítil, že nesplnil svůj slib. Jako by si na oválu už jen vybíral čas navíc.
Pardubice jsou i městem basketbalu, nedávno se Lukáš Dryml předvedl divákům v česko - polském utkání hvězd.
Závodil dál, ale výrazné výsledky se nedostavovaly. Proto nebylo velkým překvapením, když v roce 2014, v pouhých 33 letech, oznámil ukončení kariéry. Svou roli sehrála i životní změna, stal se otcem. Povede své potomky, stejně jako jeho otec na plochodrážní ovál? I když ví, že se na něm budou dívat smrti do očí, jako se to stalo několikrát jemu? Těžko říct. Zatím to však vypadá, že osud rozhodl za něj. Lukáš vychovává s manželkou Terezou dvě krásné dcery a v Rosicích u Pardubic pomáhá tátovi s rodinnou firmou. S bratrem Alešem, jak jinak.
