Plochá dráha: krásný sport, či šílený hazard?

Praha - Když před měsícem proletěl plošinář Aleš Dryml na okruhu ve francouzském Landerronu v plné rychlosti mantinelem, opakovala místní televize s chutí záběry nehody snad týden. Měly totiž šťastný konec, Dryml vyvázl z karambolu téměř bez jediného škrábance. Teď, po měsíci, se zdá být tahle událost jako velké varování.

Minulou středu měl šestadvacetiletý jezdec v závodě anglické ligy vážnou nehodu. Upadl v posledním kole rozjížďky a za ním jedoucí Američan Correy ho nešťastně trefil železnou stupačkou do hlavy.

Dryml byl v bezvědomí a kritickém stavu převezen do oxfordské nemocnice. Po šesti dnech je na tom stále velmi špatně.

"Aleš je v kritickém, avšak stabilizovaném stavu. Nedá se očekávat, že by se něco měnilo v průběhu hodin, ale spíš dnů," píše se na oficiálních stránkách klubu Oxford Cheetahs, za který Dryml závodí.

Do Anglie za ním už den po nehodě přicestoval otec Aleš i mladší bratr Lukáš, sám vynikající plochodrážní závodník.

Také o něj už se fanoušci jednou strachovali. Před třemi lety v rychlosti přes 100 kilometrů za hodinu zavadil o ochrannou bariéru, přeletěl řídítka a spadl na hlavu. Od velké tragédie ho tehdy zachránil otec, vběhl na trať a včas mu vytáhl zapadlý jazyk.

Když ho naložili na nosítka, zůstala na trati kaluž krve. Následující tři dny pak navždy závodníkovi zmizely z paměti. Přesto neuběhly ani dva týdny a on už na motorce seděl znovu.

Špinka tvrdí: Celý život je nebezpečný

P r a h a - Po jednom pádu byl 10 dní v těžkém bezvědomí, později mu málem amputovali levou nohu. Před necelými 25 lety mu na okruhu zahynul kamarád. Přesto Milan Špinka, bývalý mistr světa na ledové dráze, svůj sport za nebezpečný nepovažuje. "Celý život je nebezpečný. Vždyť vás zítra může přejet náklaďák," říká s ironií.

Ale pro laika je tenhle sport plný pádů a zranění.
Víte, já věřím na osud. Když se má něco stát, tak se to stane. Já třeba jezdil patnáct let na ledu, všichni kolem byli rozpáraní od hřebíků, a já neměl jediný štych. Osud mi přál a vždycky jsem se vyhnul.

Přesto i vy jste měl vážná zranění, v roce 1976 jste spadl při tréninku a lékaři označili váš stav za klinickou smrt. Neměl jste chuť skončit?
Je jasné, že čím jste starší, tím víc o tom přemýšlíte a samozřejmě i tragédie kolegů vám nepřidají. Ale musíte být tvrdý, nebát se co nejdřív potom vzít do ruky řídítka a začít jezdit.

Zažil jste, že se někdo bál návratu?
Jsou i tací, ale většina kluků má závodění v krvi, chce vyhrávat, a proto se vrací.

Bez závodění nemohl být.

"Plochodrážníci prostě milují adrenalin a toho je v závodech spoustu," říká Petr Moravec, šéf plochodrážního svazu.

Aby ne. Stačí pouhá představa, že se na motorce, která nemá ani brzdy, řítíte stokilometrovou rychlostí.
Lepí se na vás soupeři a vzájemně se přitom pošťuchujete lokty.

Jedete na štěrku, ledu nebo kluzké trávě.

A když spadnete, přijde pořádná rána. Buď vás "trefí" jezdec za vámi, nebo vletíte do mantinelů.
Žádné bezpečnostní zóny tak jako u silničních motocyklů vás nezbrzdí.

Najít jezdce, který nikdy neměl něco zlomeného, je téměř nemožné.

"Zlomeniny prostě k ploché dráze patří," říká Milan Špinka, bývalý mistr světa na ledové dráze.

A také jizvy od třícentimetrových ostrých hrotů, které se používají právě při závodech na ledě.

Jenže někdy mají pády mnohem horší následky. Třeba i smrtelné. Před 24 lety zemřel v Nizozemsku na travnaté dráze Zdeněk Kudrna. Tehdy narazil do prken (mantinelů), která mu propíchla tělo.

"Byly udělány vodorovně, což byla chyba, na kterou Zdeněk doplatil," vzpomíná Moravec.

Letos v lednu zase havaroval v Argentině Antonín Šváb, poranil si hlavu a dodnes se mu zcela nevrátila paměť.

Přitom se dělá vše pro to, aby plochá dráha byla bezpečnější. Do zatáček na oválech se přidávají nafukovací ochranné vaky, při závodech na ledu se zase kola motorek zakrývají plechy, aby riziko zranění bylo co nejmenší. Zdokonalily se chrániče i přilby.

"Snažíme se, aby plochá dráha nebyla nebezpečná. A já si myslím, že nebezpečná není," tvrdí Moravec. "Je to krásný sport, který se musí divákům líbit."

Tragédie Čechů

Luboš Tomíček nejstarší
V roce 1968 při Zlaté přilbě v Pardubicích do něj zezadu narazil soupeř. Tomíček srážku nepřežil.

Zdeněk Kudrna
V roce 1982 na trávě v nizozemském Stads Kaanalu narazil do mantinelů. Prkna mu propíchla tělo.

Milan Špinka
V roce 1976 při tréninku v Ostravě měl pád. Deset dní byl v bezvědomí a lékaři mluvili o klinické smrti. Přesto se po půl roce vrátil na ovál.

Lukáš Dryml
Při Grand Prix 2003 ve Slovinsku zachytil na rovince v rychlosti 100 km/h o nafukovací ochranné vaky a po saltu zůstal ležel na dráze. Z nejhoršího mu pomohl otec, který mu vytáhl zapadlý jazyk. Za necelé dva týdny seděl Dryml na motorce.

Zdeněk Schneiderwind
V roce 2004 měl po pádu zlomené téměř všechny kosti. Opět závodí.

Bohumil Brhel
Loni při mistrovství republiky mu při nejhroznějším pádu kariéry nevydržel bederní obratel. Vrátil se.

Antonín Šváb
Letos v lednu ho v Argentině srazil na mantinel motocykl soupeře. Při zranění hlavy mu šlo o život. Pomalu se mu vrací paměť.

Aleš Dryml
Po středečním střetu se soupeřem je v kritickém stavu v nemocnici Oxford.