Před poslední, pětadvacátou, rozjížďkou byly karty jasně rozdány. V případě vítězství Fina Jesse Mustonena by měl s českým reprezentantem Martinem Málkem stejně a o prvenství by musela rozhodnout dodatečná rozjížďka. Nestalo se, Mustonena porazil Josef Franc a situaci jistil ještě na třetím místě Hynek Štichauer.
„Já ani nevěděl, že by měli eventuelně rovnost bodů, neřešil jsem to a ani nezkoumal. Spíš jsem se snažil, abych tu jízdu vyhrál kvůli sobě, abych nemusel jet jízdu navíc já. Nevím co Hynek, jestli o tom věděl, já se s ním o tom nebavil,“ vyvrací českou dohodu Josef Franc.
Každopádně prvenství Martina Málka bylo naprosto zasloužené, a Francovi stejně nezapomněl poděkovat. „Díky Francovi, který sebral bod Mustonenovi, to jsem byl rád, že jsem už nemusel na dráhu,“ pronesl Málek ze stupňů vítězů.
Jezdec AK Březolupy byl hlavní hvězdou mariánskolázeňského dne, k suverénní výhře navíc přidal nový rekord dráhy, který se držel od roku 1998 (!). „Mám tak přehřátou hlavu, že mi to ještě nedošlo, možná až zítra. Jsem úplně splavený a těším se do sprchy,“ přiznal Málek ze stupňů vítězů, že i jeho porazilo horké počasí. „Dařily se mi hlavně starty,“ vzápětí podotkl.
Nicméně ani počasí nemohlo pokazit radost českého fanouška. Vždyť kromě Málka a France postoupil do srpnového challenge i Hynek Štichauer.
„Kolegové jsou ostřílení dlouhaři a travaři, tak by byla spíš ostuda nepostoupit. Tak se to bere, když nejsou technické problémy, jako samozřejmost,“ míní Josef Franc.
Postup byl hlavním motivem všech tří českých es. „Jel jsem jen pro postup, v aktuálním mistrovství světa si nevedu nijak extra, rád bych se tam udržel i pro příští rok a k tomu je tento postup,“ přiznal vítězný Martin Málek.
V tomto roce jezdí finálový seriál dva Češi. Úvodní závod mistrovství světa na dlouhé dráze, 31. května, vyhrál, v německém Herxheimu, Mathieu Tressarieu. Druhý byl Martin Smolinski a bronzový Dimitri Bergé. Josef Franc se probojoval do finále a skončil pátý. Martin Málek obsadil místo čtrnácté.
Druhý závod, před čtrnácti dny, ve francouzském La Reóle ovládl Němec Martin Smolinski. Druhý byl domácí Dimitri Bergé a třetí Brit Chris Harris. Českým jezdcům se ve Francii moc nedařilo. Martin Málek obsadil jedenácté místo a Josef Franc dokonce až místo třinácté.
V Mariánkách třetí Josef Franc bere postup jako samozřejmost a k tomu chce ale úspěch v samotném závodě. „Spokojen s výsledkem moc nejsem, jel jsem tam samozřejmě vyhrát, ale dopadlo to, jak to dopadlo, vyhrál ten nejlepší, s tím se nedá nic dělat.
Byly to těžké závody, bylo pětadvacet závodníků a náročný dlouhý den,“ uvedl jezdec AK Markéta Praha, kterého tentokrát podržela technika.
„Oproti mistrovství republiky to bylo bez technických potíží a probíhalo to jako při normálních závodech. To, že jsem ztratil několik bodů, to jsou prostě závody, nemůže člověk vyhrát všechny jízdy,“ dodává Josef Franc.
Třetím do party šťastného postupového trojlístku je Hynek Štichauer. Pro něj byl právě postup tím hlavním. „Jsem spokojen, v těchto závodech mi jde hlavně o postup. Zkoušeli jsme motorky, v průběhu závodu jsme měnili stroj.
Pokud si naleji čistého vína, tak to byly letos moje druhé závody na dlouhé ploché dráze, nemám toho tolik najeto, možná byl malinký problém s kondičkou a s tím, že nejsem rozjetý,“ říká Hynek Štichauer, jezdec AMK Zlatá přilba Pardubice, který má nyní v životě jiné priority než jen plochou dráhu.
„Na to kolik tomu sportu nyní dávám, myslím, že to je dobré a uvidíme, jak se mi to podaří skloubit s mým civilním zaměstnáním a jak se dokáži připravit na challenge. Na druhou stranu mám v sobě pořád závodnické srdce a to chce vyhrávat a to mě trochu mrzí, protože vím, že bych na to možná i měl, ale bohužel nyní musím vařit z toho, co je,“ doplňuje Hynek Štichauer.
Postup této trojice ostatně před závodem prorokoval Filip Šitera, manažer plochodrážní reprezentace. „Naši budou bojovat o bednu. Franc nezískal domácí titul jen kvůli defektu, Štichauer i Málek mají formu. Franc by měl bojovat o bednu a všichni tři by měli udělat postup zvláště na domácí dráze, kde to znají. S podporou fanoušků by to měli dát.“
Na startovní listině se z Čechů objevil i Michal Škurla. Jezdec AK Markéta Praha skončil až dvaadvacátý, když z pěti svých jízd bral ve čtyřech po jednom bodu za čtvrté místo a v jedné dojel poslední.
Do závodu se podívali i původně náhradníci. Na poslední chvíli do závodu naskočil Michal Dudek (AK Slaný), v rozpisu se dostal na třiadvacátou pozici místo omluveného Holanďana Bradley Wilson-Deana. Kvůli poruše však odstoupil již ve druhé sérii. Na ovále jej tak nahradil Zdeněk Holub (AK Markéta Praha), jenž byl nakonec jediným rezervním závodníkem.
Holub skvěle odstartoval, ale jízda byla zastavena, protože rozhodčí vyhodnotil start českého borce za letmý. I následný start měl ovšem Holub nejlepší, ale v první zatáčce se přetočil, Angličan Zach Wajtknecht ho vzal kolem a oba skončili pádem. Britský závodník byl odvezen do nemocnice s podezřením na zlomeninu pánve a na doporučení lékaře nepokračoval již ani Zdeněk Holub.
Diváci, kterých se sešlo i přes ne příliš dobré počasí, jak bývá zvykem, mnoho, viděli docela zajímavý závod. Hlavně rozjížďka s číslem sedm je musela nadchnout. Hynek Štichauer se v ní tři kola honil s Gaetanem Stellou, než mu Francouz v posledním kole sebral vítězství. V osmnácté ulil start Stéphane Trésarrieu, aby nakonec po nádherném souboji v cílové rovince porazil Štichauera.
Kropilo se častěji než obvykle a tak na trať vyjížděly mechanické vozy ve větších intervalech než po obvyklé sérii pěti jízd. Ovšem před devatenáctou rozjížďkou to nebylo nic platné nejmladšímu účastníku celé kvalifikace, Francouzi Gaétanu Stellovi, který hned v první zatáčce zavinil pád, skončil na zemi a následně byl z rozjížďky vyloučen. Tato jízda byla vůbec zajímavá. Bez Stelly odstartovali čtyři, ale do cíle dojeli jen tři.
Smolař dne, Švéd Tomas Jonason zaznamenal už druhý defekt během odpoledne. To jej stálo lepší umístění než dvacáté místo, vždyť v ostatních jízdách jednou vyhrál a jednou byl čtvrtý.
Dvaadvacátou jízdu vyhrál Stéphane Trésarrieu a do cíle se opět nepodívali všichni, defekt zastavil Jerome Lespinasje. A poslední jízda základního rozpisu určila vítěze kvalifikace. Už před tím bylo jisté, že je ještě jeden otazník. Dvanáctku postupujících do challenge musel až v dodatečném rozjezdu s Angličanem Richardem Hallem rozřešit svým vítězstvím Holanďan Jarno de Vries.
V Mariánských Lázních se bojovalo o dvanáct míst pro ty, kteří postoupili do challenge (semifinále), odkud postoupí tři do celého finálového komplexu, kde příští rok absolvují sérii o mistra světa.
„Prvních sedm v tom roce zůstává i na příští, k nim se připojí tři z challenge, kam postoupilo dvanáct z Mariánských Lázní, plus čtyři divoké karty a jedna divoká karta je pro jednoho jezdce z pořadatelské země,“ vysvětluje Miroslav Musil, šéf pořadatelského sboru AMK Mariánské Lázně.
Když nastane horko. Svlékáme se do polonahaSobotní kvalifikaci mistrovství světa na dlouhé ploché dráze dusilo horké a dusné počasí, pořadatelé museli kropit dráhu častěji než obvykle. „Já to moc nemusím, nemám rád toto sluníčkové počasí, trpím v tom, ale nějak jsem se s tím srovnal v pohodě. Spíš to bylo náročné pro organizátory, kterým patří dík, že se snažili dráhu připravit,“ říkal, nakonec, třetí v cíli Josef Franc. Jezdec AK Markéta Praha, který patří mezi naši dlouhodrážní elitu, když si sedne na motorku, tak počasí nevnímá. „Hlavně v depu během závodu, já mám navíc tmavou kombinézu, takže to hicuje. Mezi rozjížďkami se svlékáme skoro do polonaha a chladíme jak to jde. V depu máme větráky, mokré ručníky, ale na dráze to nevnímám,“ popisuje Franc. V kvalifikaci dojel třetí a bez problémů postoupil do srpnového challenge. „Spokojen s výsledkem moc nejsem, jel jsem tam samozřejmě vyhrát, ale dopadlo to jak to dopadlo, vyhrál ten nejlepší, s tím se nedá nic dělat. Byly to těžké závody, bylo pětadvacet závodníků a byl to náročný dlouhý den,“ přiznává Josef Franc. Vyhrál ten nejlepší, samozřejmě, Martin Málek neztratil za celý den ani bod. V poslední jízdě právě jeho největší konkurent, Fin Jesse Mustonen, nezískal plný počet bodů, porazil jej Josef Franc, třetí dojel Hynek Štichauer. Díky českým kleštím přišel Fin o první místo. „Já ani nevěděl, že by měli eventuelně rovnost bodů, neřešil jsem to a ani nezkoumal. Spíš jsem se snažil, abych tu jízdu vyhrál kvůli sobě, abych nemusel jet jízdu navíc já. Nevím co Hynek, jestli o tom věděl, já se s ním o tom nebavil,“ ohrazuje se Josef Franc. Nakonec slavili Češi postup všech tří borců. „Kolegové jsou ostřílení dlouhaři a travaři, tak by byla spíš ostuda nepostoupit. Tak se to bere, když nejsou technické problémy, jako samozřejmost,“ míní Franc. Tentokrát jej kromě počasí v závodě nic nelimitovalo. „Oproti mistrovství republiky to bylo bez technických potíží a probíhalo to jako při normálních závodech. To, že jsem ztratil několik bodů, to jsou prostě závody, nemůže člověk vyhrát všechny jízdy,“ dodává Josef Franc. |
