Tenhle zápas si Karolína Plíšková, která v Praze startuje na divokou kartu, bude určitě dlouho pamatovat. Přestože sama sbírá zkušenosti především na malých turnajích ITF a v žebříčku WTA jí patří až 671. místo, zdolala v Praze poměrně suverénním způsobem bývalou světovou osmičku Alicii Molikovou.
A nerada by z rozjetého vlaku vyskakovala. Jenže ve druhém kole ji čeká Estonka Kanepiová, světová šestadvacítka.
Karolíno, máte za sebou první vítězství na okruhu WTA, navíc nad bývalou světovou osmičkou. Jaké to bylo?
Já to ani tak nevnímám. Jen jsem se snažila hrát svůj nejlepší tenis a soupeřku jsem ani moc nevnímala.
Po proměněném mečbolu jste se ani moc neradovala. Jako kdyby to vítězství přišlo automaticky.
Tak normálně. Vyhrála jsem zápas. Normálka. (úsměv)
Ale přece jen - první výhra na okruhu WTA. Tak by nějaká radost mohla být, ne?
Ale jo, to určitě je. Já se ale raduji vnitřně. Navenek se moc neprojevuji. V tom jsem stejná po každém zápase.
Vaše sestra Kristýna je v krocení vítězných emocí jiná?
Myslím, že ne. Jsme stejné.
Jak tohle vítězství oslavíte?
Táta slíbil, že přiveze šampáňo a že to oslavíme. Možná ale až po druhém kole, až skončím (smích).
Jak byste popsala ten zápas s Molikovou, jaký z vašeho pohledu byl?
Myslím, že ona byla ze začátku docela nervózní. Mně se zadařily hned první tři gamy, a i když snížila na 5:4, já už jsem si servis podržela. Ve druhém setu také - dobrý začátek, a i když ona otočila na 2:3, naštěstí jsem ten závěr zvládla.
Co počasí? Dneska na rozdíl od včerejška docela poprchávalo. Mohlo to té výhře pomoci?
Je to možné. Všichni mi říkali, že jí tohle chladné počasí nebude moc vyhovovat. Mně to naopak vyhovovalo.
Dá se říci, že je tohle vaše životní vítězství?
To určitě. Je to hodně velký úspěch, ale zkusím to ještě dál.
Ve druhém kole vás čeká šestá nasazená Estonka Kanepiová. Co bude platit na ni?
Já jí vůbec neznám. Ale už mi někdo říkal, že její hra je podobná Molikové. Takže uvidíme.
Vy jste tady doma, jste členkou místního klubu 1. ČLTK. Jaké to je tady hrát?
Je to strašný. Já se bála už den před zápasem. Naštěstí jsem se na kurtě uklidnila po těch prvních třech gamech. Ale hrát doma je strašné. Všichni se na vás přijdou podívat. Už tu nechci hrát (smích).
Kdo všechno v hledišti seděl?
Já jsem se radši nedívala. Ještě včera jsem sháněla kšilt, abych se nemusela dívat do hlediště. O pár známých jsem sice věděla. Ale nechtěla jsem, aby se na mě dívali (smích).
Vyprávěla vám sestra, co s ní dělal při včerejším zápase s Vinciovou ten obrovský centrkurt?
Určitě. Předala mi zkušenosti. Tím, že šla na kurt jako první, tak to měla těžší. Ale mohla mi poradit. Říkala, abych byla v klidu, abych se nestresovala tak jako ona. Já už jsem tolik nervózní nebyla.
Mohla v tom zápase pomoci i znalost toho domácího prostředí? Navíc na tomto turnaji startujete už potřetí.
Určitě tohle výhoda je. Znám to tady, mám tu všechno, nic nepotřebuju. Ale myslím, že bych byla míň nervózní, kdybych hrála někde jinde.
Vy jste nedávno vyhrála jeden menší turnaj v Chorvatsku, takže tohle je vaše šestá výhra v řadě.
Šestá ne, už osmá, protože jsem tam hrála ještě kvalifikaci. Takže tohle je asi moje největší šňůra výher.
Takže to zaokrouhlíte na deset?
Chtěla bych. Budu se snažit, aby se to povedlo.
Kdo vám vůbec jako první pogratuloval k této výhře? Sestra?
Nene. Byl to správce, který šel zamést kurt. Ale vůbec ho neznám. Já znám dva jiné správce, ale toho ne (smích). Ale jinak asi táta s mámou a trenér.
Co rodiče říkali?
Měli samozřejmě radost, mamka se málem rozbrečela. Táta byl ale tak nějak v klidu. Ten mi už před zápasem říkal, že vyhraju, že to cítí.
Výsledky turnaje najdete ZDE
