Tvrdí, že oba jsou pro ni srdcová záležitost. „Třeba proto, že mě připravoval jejich trenér (Ital Andrea Tomatis),“ připomněla. „Kluky jsem zažila v době, kdy téměř neměli peníze na nákup letenky na turnaj, nebo na to, aby jeli s námi na nějaký výlet, protože šetřili na beachvolejbalové soutěže. A teď jsou z nich hráči světové úrovně.“
Jejich vzestup je podle ní neuvěřitelný. „Ale také vidím tu obrovskou práci za tím vším. Vím, jak s nimi trenér pracuje a že je za nimi obrovská dřina. Zaslouží si být tam, kde jsou.“
Škoda, že jsme domácímu davu nepřinesli zlato, litovali Perušič se Schweinerem |
Co se týče ženských jedniček Barbory Hermannové a Markéty Nausch Slukové, mrzí ji, že v Ostravě vypadly už v osmifinále.
„Pro domácí turnaj by bylo mnohem zajímavější, kdyby se dostaly do bojů o medaile jako kluci. Pro lidi by to bylo skvělé,“ řekla Kristýna Hoidarová Kolocová. „Na druhou stranu holky teprve hledají v této sezoně svou formu. Umějí zahrát dobře, ale na ty nejlepší týmy to v tuto chvíli nestačí, což je obrovská škoda. Do olympiády je však času dost, tak snad to ještě dopilují.“
Ano, oba české týmy už mají jistou účast na olympijských hrách. „A oběma se dá věřit na medaile,“ prohlásila Kolocová. „U kluků to je buď, anebo. Může to cinknout, ale také se stát, že budou poslední, což nebude znamenat, že předvedli špatný výkon. Ta soutěž je obrovsky vyrovnaná. U holek to bude o tom, aby našly potřebné sebevědomí.“
Ondřej Perušič a David Schweiner v Ostravě |
Hoidarová Kolocová připomněla, že v roce 2018, kdy měly nejlepší sezonu, jí Hermannová se Slukovou připadaly jako stroje. „Jako mašiny, bojovnice, hrály úžasně. Teď mi přijde, že to vše v nich ještě není, ale nikdo neříká, že se to znovu neobjeví.“
Možnost spolukomentovat zápasy přímo v Ostravě si někdejší česká olympionička užívala. „Ani bych nevěřila, jak zajímavé může být odjet od rodiny na déle než jednu noc, což se mi za minulé dva roky nepodařilo. Přece jenom mám skoro dvouleté dítě. A tady to je pro mě od jeho narození můj nejdelší výlet.“
Takže dovolená? „Krom toho tady i extrémně pracuju. Ale to je pro mě druhořadé, opravdu si to užívám. A moc mě to baví. Fandím a jsem ráda, že jsem součástí turnaje, byť z jiné strany,“ odpověděla.
Dodala, že i vzhledem k pískovým kurtům si může připadat jako na dovolené někde na pláži. „Opravdu. Asi každá matka pochopí, co znamená být na chvíli bez dítěte a vypadnout z role maminky,“ usmála se.
Kristýna Hoidarová Kolocová v roce 2018. Tehdy si ještě v Ostravě sama zahrála.
Na hřišti se už nevidí. „Miluji tento sport, strašně ráda bych ještě hrála, ale vím, co to stojí úsilí a jak moc musejí lidé dřít, aby mohli na kurtu stát, co tomu musejí obětovat. Já se teď obětuji, v uvozovkách, rodině a tomu, že chceme mít děti. Je to jiná životní fáze. Ve třiatřiceti letech to tak holt je.“
Navíc beachvolejbal šel ohromně nahoru. „Daleko víc je to vidět na chlapech,“ podotkla. „Fyzická vyspělost hráčů i hráček je opravdu na vysoké úrovni. Kdo dnes nezasmečuje, nepatří na hřiště. Za mě už to taky bylo, ale třeba před deseti lety bylo vše opravdu jinak. I vysocí hráči jsou dnes šikovní. Holanďan má dvě stě šestnáct centimetrů a je schopný složit se pod balon, jako by byl pohyblivá štíhlá holčina. Tohle šlo strašně dopředu. Je vidět, že všeobecná průprava je na vysoké úrovni.“
