V semifinále, kam Ústí postoupilo přímo, narazí na Znojmo Knights. „Chceme se dostat co nejdál. Můžeme překvapit a projít až do finále,“ věřil kapitán a zakladatel klubu Matěj Sahula před duelem, který začíná na hřišti ve Svádově ve 14 hodin.
Jaký soupeř je Znojmo?
Potkali jsme se pouze v naší první sezoně, před dvěma lety. Tehdy jsme jako úplní nováčci do Znojma přijeli na první klubový zápas, který jsme prohráli snad 0:74. To ale o nic nešlo. Letos Znojmo odehrálo základní skupinu východ s bilancí 4:2, podmínky a kvalita týmů jsou v obou skupinách rozdílné, nedá se moc předpokládat výsledek. Soupeře máme naskautovaného a budeme bojovat o vítězství. Je pro nás nejdůležitější zápas roku. Buď vyhrajeme a o týden později budeme hrát o medaile, nebo prohrajeme a sezona skončí. Jeden zápas rozhodne o všem.
Už teď je to ale vaše nejúspěšnější sezona.
Užíváme si, že jsme teď na vrcholu. První rok jsme všude dostávali strašný klepec, druhý už jsme měli dvě vítězství a najednou jsme bez porážky a jdeme do play-off, což byl náš letošní cíl. A teď se chceme poprat i o titul.
Jaká je vaše vize do budoucna? Kam byste chtěli dostat Blades?
Můj sen je hrát jednou kvalitní jedenáctkový fotbal a konkurovat nejlepším klubům v republice.
Je možné, že budete hrát jedenáctkový fotbal už příští sezonu?
My bychom rádi, ale to se ukáže až po náboru. Hodně lidí se mě ptá, jestli tu bude jedenáctkový či sedmičkový fotbal, ale je to věštění ze skleněné koule. Záleží, kolik lidí přijde, kolik zůstane. Podle toho tým sestavíme na sedmičku či jedenáctku.
Jaký je o váš sport zájem?
Zažili jsme počáteční boom, když se tu americký fotbal objevil, lidí bylo hrozně moc. Za tři roky kolem dvou set, ale jen pár se jich uchytilo. Teď už je to s tím zájmem horší. Ti, co do toho šli hrrr, tak si to už vyzkoušeli. Buď zůstali, nebo odešli. Od září do prosince připravujeme velkou kampaň a uvidíme, jak zapůsobí. Jsme víc vidět, máme větší úspěchy. Ale bude to těžké, konkurence je ohromná.
Navíc americký fotbal asi není sport pro každého.
Určitě ne pro bábovky. Několik jich tu bylo, ale ti lidé u toho nevydrží. Brzy ucítí, že to není pro ně.
Dáte jim to pocítit hned na tréninku?
Brzy v tréninku přijde období, kdy se jde hodně do kontaktu, to rozhodne. Ten člověk dostane prdu, spadne na zem. A jestli se neoklepe, tak s tím skončí a jde hrát zpátky kopanou, tak my tady říkáme klasickému fotbalu (smích).
Jak vás jako bývalého plavce napadlo založit klub amerického fotbalu?
Jediné, co vidíte v bazénu, je dlaždička - strop, dlaždička - strop. A obrátka. Mě odmalička lákaly týmové sporty. Přemýšlel jsem o ragby, to mě moc nenadchlo. Ale americký fotbal mě chytil.
Co je drsnější? Ragby, nebo americký fotbal?
Ragby je drsnější v tom, že tam nemáte žádný chránič. Ale americký fotbal zase v tom, že se tam jde v plné rychlosti. Tady jsou lidi, co se rozběhnou, skočí do vás šipku a je jim jedno, jestli si u toho zlomí vaz. Ten náraz je v plné rychlosti. V ragby vám jdou do těla, do nohou, aby si sami neublížili. U nás se to moc neřeší.
Pak ale asi bývají hráči amerického fotbalu často zranění.
Co je zranění? Nějaké odřeniny a menší zlomeniny úplně neřešíme. Zlámané prsty, to nic není. Omotáte si to izolačkou a hrajete dál (smích).
