Že je mu teprve jedenadvacet? Že už má splněné bazénové limity? No a? Mickovi je to málo, olympijské dobrodružství si chce zpestřit závodem v oceánu poblíž slavné pláže Copacabana. „Časový harmonogram to umožňuje, dálkové plavání přijde na řadu až po soutěžích v bazénu,“ zjistil si už před časem. „Za pokus to stojí, vlastně nemám co ztratit,“ dodal svěřenec trenérky Jaroslavy Passerové.
Pokud nepočítáme váš bronz v závodě na 7,5 kilometru z MS juniorů v Kanadě před čtyřmi lety, v izraelském Eilatu šlo o vaši premiéru. Jaká byla?
Slaná, plavali jsme v Rudém moři, tehdy v Kanadě šlo o sladkou vodu. V tom byla jistá potíž, protože v závěrečných dvou kolech ze šesti, když se začalo zrychlovat a mě to začalo bavit, to bolelo jako čert. Měl jsem celotělové plavky a ty mi rozedřely trapézy, ale jinak pohoda. Jen se mi povedlo zakufrovat a zmást celé pole závodníků.
Můžete to přiblížit?
První čtyři okruhy mě hrozně nebavily,v jednu chvíli jsem byl třetí, pak zase poslední, ale pokaždé jsem si špičku sjel. Když jsem ale chtěl ujet, tak to nešlo, všichni se mě drželi. Ale jelikož vidím špatně na dálku, neviděl jsem bójky, které byly přede mnou, a v jednu chvíli jsem plaval úplně jinam. Naštěstí se ostatní pořád drželi za mnou. Takže jsme neplavali deset kilometrů, ale deset a půl...
Ve které části závodu k tomu došlo?
V posledním kole, když jsme šli do finiše. (směje se) Ale stane se, jsou blbí, měli si to ohlídat. Nešlo o žádné porušení pravidel, jen jsme plavali déle... Byli jsme vpředu s jedním Polákem a když jsem zjistil, že plaveme špatně, snažil jsem se nějak to střihnout na tu správnou bójku a ten Polák plaval dál. Když zjistil, že je deset metrů ode mě, začal valit zpátky. Nakonec byl druhý a já třetí.
Plyne z toho nějaké poučení?
Musím se vrátit ke kontaktním čočkám. V bazénu jsem je přestal používat, protože se mi to zdá zbytečné, ale v dálkovém plavání je budu potřebovat. Bójky jsou od sebe 800 až 1000 metrů a člověk se musí nějak orientovat. Když je slepej na dálku, snadno ztratí směr.
V bazénu je sterilní prostředí - je to velký rozdíl od podmínek v moři?
Den před závody se mi plavalo krásně, čisté moře a pohoda. Jenže při závodě už byla voda hrozně kalná a v ní množství medúz, což mě trochu zaskočilo. Nejsem na ně zvyklý, ale nějaký velký problém jsem s nimi neměl. Vlnky byly jen drobné, takže nevadily.
O dálkovém plavání se říká, že při něm dochází ke strkanicím a kopancům. Ty jste zažil rovněž?
Brejličky mi naštěstí nikdo nestrhnul, ale údery lokty do žeber, do obličeje, pěstičky, to jo.
Měl jste ostré lokty i vy?
Já ne, já měl jenom pěsti... Lidi do sebe vrážejí, což je nepříjemné. V jednu chvíli na mě pořád dotíral jeden Ital, hrozně mě štval, tak jsem si počkal, až bude dělat nádech, a napálil jsem mu jednu do žeber. On se zastavil a já odjel... A nejlepší na tom bylo, že on dostal žlutou kartu a já ne.
Už jste zjišťoval, co vás čeká v červnu v Setúbalu?
Konkurence bude obrovská. Z Česka tam pojedu společně s Honzou Kútníkem, on je v tom zkušený, uvidíme až na místě. Jestli bude teplé nebo studené moře, jaké budou vlny, proudy a podobně.
Pořád ale máte na prvním místě bazénové plavání, je to tak?
Určitě, k tomu dálkovému můžu přejít, až mi bude víc. Ale v Setúbalu udělám všechno pro to, abych mohl v Riu závodit i v moři.
Je kombinace bazénového a dálkového plavání hodně neobvyklá?
Tolik ne. Tunisan Oussama Mellouli, který loni přijel do Prahy za panem profesorem Kolářem a dva dny se mnou trénoval v Podolí, vyhrál na olympijských hrách v Londýně dálkovou desítku a na patnáctistovce byl třetí. Navíc se dálkoví plavci celý rok připravují v bazénu a pak plavou závody na otevřené vodě.
