Kousek od domova má pláže slavné West Palm Beach. A přestože je voda jeho živlem, do moře se často nenoří.
Lukáš Macek dře v bazénu na místní Keiserově univerzitě, kde loni získal plavecké stipendium. „V USA je plavání na hodně vysoké úrovni. Na olympiádě berou Američané v téměř každé disciplíně medaile. Ví, jak to dělat,“ říká odchovanec Zlínského plaveckého klubu, který na domácích šampionátech vyhrával medaile na prsařských tratích.
Jak prestižní je plavání na vysokých školách v USA?
Nevím, jak je to v celé Americe, konkrétně u nás je plavecký tým prvním rokem a v soutěži NAIA (organizace zaštiťující univerzitní sporty) naší úrovně se umístil třetí. Já a jeden atlet jsme získali pro školu individuální titul. V rámci univerzity jsme se docela prosadili.
Ovlivňují plavecké výkony výši stipendia?
Když jsem vyhrál titul, zvedlo se mi. Je postavené nejen na výsledcích, ale na přístupu k tréninku. Když někdo nechodí, fláká to, tak mu sníží stipendium, nebo ho můžou i vyhodit. Záleží na trenérovi. Je normálním zaměstnancem univerzity. Sport je tam na jiné úrovni než v Česku. V Americe je na jedné univerzitě třeba dvacet různých sportů. Každý tým má okolo dvaceti lidí, někdy i více. Atleti až kolem stovky.
Jakou částkou vám univerzita na studium přispívá?
Co se týče ceny, tak je v Americe někde uprostřed. Jsou školy, které stojí 600 tisíc korun za rok, jiné až 1,4 milionu korun. Moje je v rozmezí 800 až 900 tisíc za rok. Nemám to přesně spočítané, protože se mi stipendium zvýšilo, ale u mě pokryje 80 až 90 procent ročních nákladů. Bez toho bych tam studovat nemohl.
Jsou na amerických univerzitách i jiní čeští plavci?
Všeobecně je tam plavců od nás málo. Můj spolubydlící je ze Švédska a říkal, že v Americe je asi 200 Švédů, kteří tam studují a plavou. Z Česka byli letos čtyři. Náš tým měl dvacet členů, sedm cizinců – jednoho Afričana a zbytek z Evropy.
Jsou s vámi v kontaktu trenéři z reprezentace?
Myslím, že se o mě nějak extra nezajímali. Někteří trenéři přijdou a zeptají se, jaké to tam je. Ale celkově bych neřekl, že budou vyzvídat, jak to v Americe chodí.
Musíte zaplavat výsledek doma, abyste je zaujal, že?
Přespříští víkend máme vrchol letní sezony na domácím šampionátu, kde se budu snažit splnit limit na světovou Univerziádu. Měl jsem vrchol začátkem března a od té doby jsem moc neplaval. Byl jsem nemocný, také jsem si zvrtnul kotník. Pak jsem přiletěl začátkem května a na závodech v Pardubicích to bylo všelijaké. Bez tréninku se nedá moc zaplavat. Před třemi týdny jsem byl na soustředění, doufám, že to půjde dál nahoru.
V USA se plave na yardy (0,9 metru). Jak obtížné je srovnání výkonů s našimi metry?
Existuje aplikace, která to umí převádět. Ale američtí trenéři nám říkali, ať to neděláme, že si akorát zblbneme hlavu. Odhadem jsem se dokázal zlepšit téměř o vteřinu na stovku, což je čas kolem minuty, a na dvoustovce o pět vteřin. Padesátky se plavou jenom v rámci štafet.
Co kdybyste splnil limit na velkou akci. Pustili by vás?
Jim to nevadí, jenom bych nesměl převzít žádnou finanční odměnu. Když jsem se o tom bavil s trenérem, tak říkal, že by s tím neměl žádný problém. Klidně by mě pustil na poslední nominační závody na olympiádu na úkor univerzitního vrcholu, kdyby viděl, že na to mám.
Jak náročné je studium ve srovnání s gymnáziem?
Vzhledem k tomu, že jsem měl angličtinu na slušné úrovni, tak jsem se dokázal rychle přizpůsobit a učitelům se rozumí docela snadno. Studium probíhá jinak. Na gymplu jsem byl zvyklý se něco naučit a pak to nějak odprezentovat. Tam to funguje na principu zvládnutí konkrétního úkolu – udělat esej, prezentaci. Dělají se i testy, ale je to hodně o praxi. První dva semestry jsem studoval obecné kredity – angličtinu, matematiku, základy počítačů, literaturu...
Jaký je život na Floridě?
West Palm Beach je asi dvě hodiny autem severně od Miami. Přímo ve West Palm Beach žijí zámožní lidé, domy jsou luxusní. Lidi jsou takoví... Blbě se to popisuje. Říkali mi, že kdybych jel do Texasu, tak tam jsou přátelští. Na Floridě jsou odměřenější. Ale dává to smysl. Když jsou bohatí, tak si hledí svého. Více jsem si rozuměl s lidmi, kteří nebyli z Ameriky, i když jsem i mezi nimi měl kamarády.
Potkal jste Jaromíra Jágra?
Jenom jednou a jen z tribuny, když jsem šel na hokej. I když prohráli s New York Rangers, byl to skvělý zážitek. Kolegové z plaveckého týmu si mě s ním spojovali. Věděli, že jsme oba z Česka. Také znali fotbalisty. Třeba Petra Čecha, protože anglickou Premier League hodně sledují.
Zůstal vám čas na výlety?
Než jsem se trochu rozkoukal, tak mi to chvíli trvalo. Na Floridě je všechno rozprostřené, takže člověk musí mít auto, což jsem neměl. A na Floridě toho není zase tolik k vidění. Hodně pláží, ale po určité době omrzí. Příští rok bych chtěl pár míst navštívit, dostal jsem tipy od lidí, kteří jsou tam déle. Volného času mám více než v Česku na střední. Ráno jsem tady šel na trénink, od osmi do tří do školy, pak zase na trénink, domů jsem se dostal po šesté. Tam jsou tréninky ráno od šesti do osmi a ve škole strávím za den dvě, tři hodiny, nějaký den je volný. Času je poměrně dost, ale je rozkouskovaný.
