„Byly to moje první závody v reprezentaci za dospělé. Bylo to něco úplně jiného, vidět kolem sebe ta známá jména bylo super,“ popisovala nadějná plavkyně své první zkušenosti se seniorskou reprezentací. V Budapešti měla za sebou silné trenérské zázemí. Mohla se spolehnout na svého osobního trenéra z Pardubic Tomáše Neterdu a na trenéra juniorské reprezentace Romana Havrlanta, které ještě doplnil reprezentační trenér Vlastimír Perna.
„Trenér Perna nám mladým říkal, ať se o to popereme, že ví, že to vzhledem k oslabené sestavě bude těžké a že za každý dobrý výsledek bude rád. Vyzdvihl, že jsou to týmové závody a my jdeme urvat co nejvíc bodů. Přál nám, ať si každý udělá osobák a je se závodem spokojený. Na konci byl šťastný, chválil nás, že jsme plavali osobáky a dobré časy a že jsme se snažili to vybojovat, což nám bylo příjemné,“ pochvaluje si plavkyně z Hradce Králové.
Přestože pro ni bylo utkání v Budapešti první seniorskou reprezentační akcí, s národním družstvem už má zkušenosti z juniorských šampionátů. Teď v Budapešti se postarala o jediné české vítězství, když závod na 50 metrů prsa vyhrála v novém dorosteneckém rekordu 31,40, a výborně si vedla i na dalších prsařských tratích. Na dvoustovce jí čas 2:33,16 vynesl na stříbrnou pozici a na stovce výkonem 1:10,28 jen o tři desetiny sekundy skončila mimo stupně vítězů čtvrtá. „Plavalo se mi docela dobře, i když stovku jsem čekala trošku lepší. Ale bylo to fajn,“ vrátila se k náročnému programu.
Náročný program posledních týdnů úspěšně zvládla
Před měsícem oslavila mladá prsařka teprve sedmnácté narozeniny a na ně navazující týdny jí přinesly konečně pořádné závodní vytížení. Na začátku července hradecká plavkyně závodící za SCPAP Pardubice absolvovala pražský Corona Cup, v půlce měsíce pomohla juniorské reprezentaci k triumfu v trojutkání s Rakouskem a se Slovenskem ve Vídni a před pár dny příjemně překvapila svými výkony v Budapešti. Během čtyř víkendů tedy zvládla tři náročné akce.
„Po Corona Cupu, kde se plavalo hodně disciplín, jsem byla relativně unavená. Ve Vídni to bylo všechno v pohodě. Teď jsem lehkou únavu cítila, ale nebylo to nic strašného. Jsem ráda, že jsem teď měla tolik závodů, protože jsem spíš závodní typ. Je fajn, že ty závody byly sice trošku s únavou, ale naštěstí jsem je zvládla bez zranění,“ ohlédla se Štěpánková za uplynulými čtyřmi týdny.
Mezi Hradcem Králové a Pardubicemi
Česká plavecká naděje se přiřadila k řadě sportovců, kteří žijí v Hradci Králové, ale trénují v Pardubicích. Z domova na Novém Hradci Králové pravidelně míří na tréninky do Pardubic. Talentované plavkyní vycházejí vstříc i na pardubickém sportovním gymnáziu Dašická. Proto si mohla uzpůsobit program s pozdějším ranním tréninkem. Popis jejího dne vzbuzuje obdiv.
„S trenérem jsme se dohodli, že třikrát v týdnu v pondělí, středu a pátek mohu trénovat od osmi a v úterý a ve čtvrtek od deseti hodin. Do Pardubic jezdím sama vlakem, takže nejdřív musím z domova 25 minut autobusem na nádraží, dál půl hodiny vlakem do Pardubic a pak pospíchám z nádraží na bazén nebo do školy. Když mám trénink od osmi hodin, tak vstávám před tři čtvrtě na šest. Kdybych měla trénink dřív, musela bych vstávat už ve čtyři hodiny. Takhle nás dojíždí víc plavců. Ale když je školní rok, mám zařízen internát, odkud to mám do školy, která je kousek od bazénu, asi patnáct minut,“ líčí.
Před rokem Štěpánková posbírala první domácí mistrovské tituly mezi dospělými, na dvou tratích se dostala do finále juniorského mistrovství Evropy a představila se i na juniorském světovém šampionátu. Radost má z každého kvalitního výkonu a touží po startu pod pěti kruhy:
„Jako většina sportovců mám jeden velký cíl: dosáhnout, co nejvíc půjde, hlavně se dostat na olympijské hry. Chtěla bych se kvalifikovat i na další velká mistrovství. Hodně důležité jsou pro mě časy. Nechci však být naštvaná vždy, když nedám osobák, ale jsem samozřejmě ráda, když plavu rychlé časy. Dělá mi to radost. A když dám osobák, tak jsem nejšťastnější člověk.“
