Podzim vyšel i díky ní Černým andělům skvěle. V interlize jsou o skóre druzí za mistrem Porubou; právě na její půdě hrají v sobotu. Budou se snažit napravit jedinou dosavadní kaňku, nedávné pohárové vyřazení právě v Porubě.
Myslíte na titul? V létě jste říkala, že to na něj nevidíte.
Podzim jsme odehrály skvěle, vyšlo nám skoro všechno, na co jsme sáhly. Jasně, semifinále poháru s Porubou bylo strašné. Ale chceme na něj zapomenout, liga je něco jiného, připravujeme se na Porubu už 14 dní. Na podzim jsme postoupily na evropské scéně, to je vzácnější. Máme to dobře rozjeté. Střídáme všechny, každá z nás hraje, to dělá sílu mančaftu, držíme víc pospolu. A máme skvělou brankářku, o kterou se můžeme opřít.
Kam až vás to vynese?
Stále bych o titulu nemluvila, ale teď už věřím v medaili. Myslím, že můžeme hrát i o interligovou. Což je pro mě zázrak. Myslela jsem si, že českou budeme mít určitě. Je to zážitek a doufám, že na jaře potvrdíme naši výkonnost. Moc se mi nelíbilo, že v Mostě neměly holky takové sebevědomí. Chápu, že loni ho měly velké, ale nevyšlo to. Šly tedy do podzimu s tím, že překvapí. Zatím to vychází. Já chci vyhrávat, proto jsem tady. Kam jdu, tam je titul, snad to v Mostě nezkazím.
Vzestup přišel pod novým trenérem Polozem. Čím je výjimečný?
Dal naší hře tvar, dokáže nás namotivovat, určit správnou taktiku. Jsem ráda, že ho všechny posloucháme. Je spravedlivý, přísný, ale dokáže i pochválit. Z každého našeho gólu má radost. Když se trenér zaraduje a dá obě ruce nahoru, je to strašně důležité pro diváky i pro nás na hřišti. On házenou žije, baví ho. O to víc pak baví nás. Zápasy prožívá na plné pecky.
Razí moderní styl ženské házené. Jaký je?
Norský. Mně se líbí. Je krásný, rychlý. Holky v Norsku to umějí. Pokud se to naučí i holčiny v Mostě, bude to paráda. Pro diváka je úžasný zážitek dívat se na ty kombinace. Evropská házená je rychlejší. Když jsme v létě hrály přípravu se zahraničními soupeři, zíraly jsme.
Jak to, že reprezentační pivotka číslo 1 tak dlouho hledala angažmá?
Ještě na konci srpna jsem neměla žádné, byla jsem z toho hodně zklamaná. Zahraničí mi nevyšlo a tady v Čechách je těžké někam jít. A já potřebovala hrát, abych se udržela v kondici před Eurem.
V minulé sezoně jste slavila titul s Porubou, proč jste nepokračovala?
Pan Adámek (manažer klubu) o mě už nejevil zájem. Vrátila se mu po zranění dcera, místo které jsem tam loni narychlo šla.
A bylo z toho zase zlato.
Družstvo se tehdy hodně posílilo. Ale byla tam spousta individualit, kohoutů na jednom hřišti. Potřebovalo to trošku sladit. Proto pak odešla i Dubajová a my se s tím musely vypořádat, předtím hra většinou stála na ní. Zvládly jsme to jako tým, poslední finálový zápas s Veselím byl úplně vyčerpávající. Ale o tom sport je; padnout a být vyšťavená, dát tomu všechno. Pak jsme mohly brečet štěstím.
Jak složité je hledat v ženské házené angažmá v cizině?
Je to ohromně těžké. Žádané jsou brankářky a spojky-střelkyně. Pivot, křídla a spojky-rozehrávačky se musejí nabízet samy, trh je nechce. Sponzoři a manažeři vidí góly. Já jsem ale pes obranář, kdo si toho všimne? Akorát odborník. Mám svojí agentku, je napojená na síť klubů. Ale rozhoduje spousta faktorů, jestli holka jde do ciziny s manželem, jak dlouho chce ještě hrát.
Uživí vás házená?
Já jsem osoba samostatně výdělečně činná. Holky jsou většinou zaměstnané, při házené se doživují. Práci jsem zatím nesehnala, hledala jsem ji už loni i předloni. Teď jsem vlastně jako profesionálka. Ale kdyby se v Praze nějaká pracovní možnost našla, uvítala bych to. Na podzim jsem se soustředila na mistrovství Evropy, teď se do shánění práce vrhnu po hlavě.
A až ukončíte kariéru, zůstanete u házené?
Hrozně špatně se z házené vystupuje. Když jsem neměla angažmá v Čechách, ten měsíc jsem obrečela. Bylo to zoufalství. Je strašně těžké najít práci, když nemáte zkušenosti. Chci zůstat u házené. Jako manažerka nebo třeba nejdřív asistentka kouče. Ale hlavní trenérka, to asi ne. Na tohle jsem děsná. Už dlouho všechny komanduju, ale asi nemám zlatou trpělivost, jakou by trenéři mít měli.
Věříte, že si ještě zahrajete v zahraničí?
Já se před čtyřmi roky vrátila, když jsem si urvala přední křížové vazy. Už mi to asi nevyjde. Mladším holkám, co chtějí něco v házené zažít a dokázat, to jen doporučuju. Ať si to vyzkouší. Je to sice těžké, první půlrok asi budou bulet, ale ty zážitky jsou fakt neuvěřitelné.
Vy jich máte kupu.
Odešla jsem v roce 2004 do slovinské Burja Skofije. Třetí místo bylo dobré. Další rok v černohorské Budučnosti Podgorica byl úžasný. Získaly jsme Pohár vítězů pohárů, úžasnější atmosféru jsem nezažila. Pět tisíc lidí nám fandilo, dva tisíce přijely na letiště a doprovázely nás. Připadala jsem si jako hokejista z Nagana. Akorát jsme nehrály ligu, protože jsme v zemi neměly konkurenci. Takže tam byla strašná nuda. Jen jsme trénovaly, dřely.
Byl pro vás šok dostat se do házenkářské Evropy?
Životně ano, o všechno se musíte najednou postarat sama, nerozumíte řeči, i házenkářské prostředí je jiné než v Čechách. U nás házenou žije pár lidí, tam všichni. Jdete po ulici a poznávají vás, drží vám palce, posílají dárečky k narozeninám. V tom to je skvělé.
Poslední dva roky v cizině jste strávila v maďarské Cornexi Alcoa. Jaká to byla štace?
První rok super, trenérka mi věřila. Pak ji vyhodili a už to nebylo takové, radši jsem odešla. A dodnes se s nimi soudím, nezaplatili mi nic. Vedu to přes občanský soud, mám tam právničku. Ale oni se dali do konkurzu, je to v háji. Čekám, jestli by něco málo nezbylo. Děsné.
Zato báječné bylo prosincové mistrovství Evropy v Srbsku. Postoupily jste ze skupiny a mučily jste velmoci jako Norsko či Dánsko.
Zážitek! Jsem ráda, jak jsme to uhrály. Škoda, že jsme dobře rozehrané zápasy nedotáhly do vítězství. Dva tři góly rozdílu vypadají jako krůček ke špičce, ale pro nás to bude obrovský krok. Dokázaly jsme, že můžeme hrát s nejlepšími, ale musíme až do konce. A hlavně si nachystat hlavičky, že můžeme vyhrát. V tom byl problém.
V kvalifikačním play-off o postup na mistrovství světa vám nalosovali Island. Co vy na to?
Máme vyrovnanou bilanci. Doma dokážeme vyhrát, u nich prohrát. Věřím ale v postup.
