Po Tunisance Džabúrové porazila i Francouzku Mladenovicovou. Než se v sobotu střetne s Polkou Linetteovou, svěří se během volného pátku do péče masérů a fyzioterapeutů.
„Snažím se hodně odpočívat a věnovat se pochroumané ruce,“ řekla.
Působí spokojeně, leč zůstává ve střehu.
Jak se vyvíjí stav vašeho zranění?
Nemění se. Cítím teď každou část svého těla. Mám za sebou těžký mač. Létaly na mě prudké servisy. Uvidíme, jak se budu cítit zítra.
ZPRAVODAJSTVÍKvitová a Strýcová vydřely třetí kolo Wimbledonu, Siniaková dohrála |
Čím to, že se vám nepovedl vstup do utkání?
Byla jsem nervózní a stažená. Nevím proč. Možná jsem si uvědomila, že hraju na jedničce, kde jsem loni vypadla. První game jsem pokazila a soupeřka potom výborně podávala. Čekala jsem na šance, jenže za stavu 3:4 jsem je ještě nevyužila.
Co vás po nezdaru napadalo?
Vzal mi hodně energie. Naštěstí jsem snížila na 4:5. Postupně jsem se dostávala do své zóny, odvrátila setboly, trefila jeden klíčový forhend na lajnu, ona mi pomohla dvojchybou... Tréma ze mě spadla, v koncovce setu jsem byla o něco silnější a pak už jsem se cítila o dost lépe.
Ležela vám v hlavě hořká vzpomínka na loňskou porážku se Sasnovičovou?
Upřímně řečeno jsem si ji vybavila. Jsem opravdu ráda, že jsem na jedničce tentokrát vyhrála. Snad už na ni budu mít jenom dobré vzpomínky.
Hrát pod prášky? Nejsem kaskadérka, prohlásila Kvitová |
Jak si vážíte čtyř es za sebou vysázených v jednom gamu?
Ty jo! Čučela jsem dost. Nevím, jestli se mi to vůbec někdy povedlo. Hezky to klapalo. Navíc ta palba přišla ve výborný moment. Prohrávala jsem 0:2, v prvním gamu jsem dala dvě dvojchyby, takže esa přišla opravdu vhod.
Co všechno je jinak na Wimbledonu 2019 v porovnání s běžným provozem?
Nevím, jestli bych třeba trénovala ve volných dnech. Záleželo by na situaci. V pátek každopádně nebudu ruku pokoušet, má toho docela dost. Musí si odpočinout jako celé tělo. A co je ještě jinak? Vyhrála jsem na jedničce. Poprvé od roku 2015 jsem ve třetím kole Wimbledonu, jak jsem se před chvílí dozvěděla.
Loni jste na čtyřech největších akcích vyhrála čtyři mače, letos navzdory vynechanému Roland Garros už osm. Pomohlo vám tažení v Austrálii překonat grandslamovou krizi?
Možné to je. Strašně dlouho jsem čekala, až konečně prorazím na grandslamu, což se povedlo v Melbourne. Od té doby jsem odehrála pár super turnajů a zápasů. Zvedla se průměrná úroveň mé hry.
Stresujete se méně?
Ano, tráva je sice můj povrch, ale já od sebe tentokrát vážně moc neočekávám. Melbourne mi asi trošku pomohlo, spadlo to ze mě. Zjistila jsem, že to ve mně pořád je, že můžu jít daleko i na grandslamech.
Obvykle na turnajích žijete ze dne na den. Co tady? Z hodiny na hodinu? Momentálně určitě. Někdy spíš z minuty na minutu. Může nastat situace, že se setem v kapse povedu 3:0 a budu muset skrečovat. Někdy se bojím, že pohroma může přijít kdykoli. Najednou mi myšlenka skočí do hlavy a já nevím, jak se jí zbavit. Takže mi chvilku trvá, než pustím hlavu zpátky do hry a přestanu se zabývat rukou.
Porazila jste dvě solidní soupeřky, které jsou okolo 50. místa na žebříčku. Vážíte si vítězství víc, když hrozilo, že vás zranění donutí odhlásit se? Jste víc v pohodě?
Je to tak. Pro mě byl docela zázrak, že jsem vůbec nastoupila do prvního kola. Možná jsem malinko uvolněnější. Ale na kurtu už v pohodě nejsem. Dokud zdraví drží, chci bojovat na sto procent.
Pakliže na turnajích zvládnete úvod, dovedete v pavouku natropit pořádnou paseku. Uvědomujete si to?
Zatím ten pocit nemám. Pořád jsem ještě spíš na začátku. Každý zápas je pro mě důležitý jako nejlepší trénink. Čím déle jsem na kurtu, tím hraju lépe. Vidím, že se můžu dostat do formy, i když jsem tak dlouho nedržela raketu v ruce.
