Při úterním návratu z večeře zažila Kvitová na Manhattanu cosi nevšedního: „Normálně mi byla zima. Fakt!“
Obyčejně se v srpnovém newyorském dusnu ukrutně potí a mizerně se jí dýchá. Astmatička z Fulneku na kurtu mnohokrát trpěla.
Počasí ji však letos letos šetří. Pařáky z minulého týdne o víkendu polevily, vzduch není nasycený vlhkostí. A když se přece ve středu oteplilo, pomohla jí další přívětivá okolnost.
Pořadatelé její utkání s Cornetovou zařadili až do závěru programu, kdy během stmívání už zase bylo chladněji. „Samozřejmě mi to udělalo radost,“ přikývla.
Na modrém betonu se cítila příjemně též z jiného důvodu. „Hrála jsem aktivně a agresivně, dobře jsem se hýbala. Zvládla jsem to rychle, můžu na sebe být pyšná,“ lebedila si po výsledku 6:1, 6:2.
Snad jen za tři dvojchyby při svém posledním servisu, jimiž rivalce věnovala jediný brejk, se pokárala.
Když se doslechla o Vaňkově chvále, nějak zvlášť se nevzpírala. Pouze trenéra maličko opravila: „Určitě to bylo moje nejlepší utkání na tvrdém povrchu.“
Do New Yorku se nepřihnala s přehnanými představami. Na čtyřech přípravných betonových podnicích v zámoří vyhrála jen třikrát. Nezamořuje si hlavu nějakými cíli. Po prosincovém přepadení a strastiplné cestě zpátky na WTA Tour je vděčná za účast na jakémkoliv turnaji.
Na Flushing Meadows docela úspěšně křísí své podání, jež jí v poslední době dost haprovalo. Její sebedůvěře prospělo vydřené vítězství nad Jelenou Jankovičovou v úvodním kole. Při mačích i trénincích se často usmívá, Vaněk a jeho parťák David Vydra jí stále opakují, aby se uvolnila a bavila se.
„Dřív jsem byla moc zaťatá, což mě svazovalo,“ říká. „Jinak nemáme v týmu chmury a já nejsem náladová. David i Jirka jsou od přírody pozitivní, jsou samý fórek.“
Při US Open znovu oprášila osvědčený režim, v němž se během volných dnů netrmácí z hotelu s výhledem na Central Park do tenisového areálu v Queensu.
Lehce potrénuje v posilovně. Odpočívá. Plánovala si, že pohne s vysokoškolským studiem, s nímž začala při zotavování z operace pořezané levačky.
„Mám knížky s sebou, no,“ pronáší s úsměvem. „Teď si čtu úvod do psychologie, což mě baví. Nejvíc jsem se učila v New Havenu, kde se turnaj koná v univerzitním areálu. Zašla jsem do kavárny, dala si kafe a cítila se jako studentka. Tady na Manhattanu jsem se do toho zatím moc neopřela.“
Zato s raketou se slečna PK ohání náramně.
