Mohla byste nám popsat, co vám letí hlavou?
Právě teď jsem velice unavená. Omlouvám se. Celý týden byl pro tělo i mysl tak intenzivní, před finále jsem byla docela nervózní. Trému jsem cítila i v prvním setu. Chvíli jsem byla nahoře, chvíli dole. Chybí mi praxe, takže mi zápasy dávají víc zabrat. Ale jinak jsem samozřejmě velmi, velmi šťastná. Tohle jsem na svém druhém turnaji po návratu nečekala. Ano, cítím se jako v pohádce.
Nepovedený úvod tedy způsobil stres?
Nemohla jsem se srovnat na returnu. Pořád jsem věřila, že jakmile dostanu balon do kurtu, můžu najít svůj rytmus. Po setu jsem si začala víc věřit. Lépe jsem vracela soupeřčin servis, už jsem tolik nekazila, pouštěla jsem se do delších výměn a začala se trefovat.
Dolehly na vás před utkáním všechny okolnosti? Uvědomila jste si, jakou cestu jste urazila?
Jasně, věděla jsem, že hraju první finále po delší době. Nervy jsem cítila, těžko jsem je krotila. Sráželo mě horší podání, trápila jsem se s ním. Sice jsem nehrála skvěle, ale dokázala jsem najít cestu k vítězství, což je hodně cenné.
Ve třetím setu jste vedla 2:0, soupeřka srovnala na 2:2 a rychle utekla na 40-0. Od té chvíle jste dominovala. Co se stalo?
Trochu jsem se na sebe naštvala. Řekla jsem si, že si pro výhru musím jít. Třikrát jsem skvěle zareturnovala a tím změnila průběh zápasu. Po tomhle gamu už jsem byla uvolněnější.
Jak je pro vás důležité, že vás v klíčových chvílích neopouští bojovnost?
Už v Paříži mě při porážce s Mattekovou-Sandsovou potěšilo, že jsem se nepřestala rvát. Ověřila jsem si, že ve mě ta síla je. Je báječné, že ji v rozhodujících momentech cítím.
Viděli jsme mnoho zábavných výměn. Jak je pro vás důležité, že jste v nich dokázala zahrát údery v extrémních úhlech, na které Bartyová neměla odpověď?
Myslím, že Ashleigh hrála výborně, dobře podávala. Má hezký styl, takový neobvyklý. Pěkně se na něj dívá, hůř se mu čelí. Musela jsem být pořád ve střehu. Dávala jsem pozor, co na mě přiletí. Sama jsem se snažila nedělat tolik nevynucených chyb, trpělivěji jsem čekala na své šance.
Je úžasné, jak rychle jste svou ruku vyléčila a rozcvičila. Ale jak náročné je ovládnout své myšlenky? Nemyslet na prožitou hrůzu? Soustředit se na práci?
V Paříži jsem s tím měla potíže. Některé vzpomínky nešly zahnat. Tento týden se mi to dařilo o hodně lépe. V poslední gamu se mnou trochu cloumaly emoce. Ale trvalo to jenom chvíli. Zlepšuju se.
Vzhledem k tomu, co máte za sebou, znamená tato trofej víc než ty předchozí?
Určitě ano. Protloukla jsem se ve svém životě velice obtížnou dobou. Snažila jsem se, abych se uzdravila a mohla normálně hýbat prsty. Musela jsem hodně dřít, abych se mohla vrátit na kurty. Že se mi to povedlo a ještě jsem dokázala vyhrát turnaj, to je něco naprosto výjimečného. Ale pořád tvrdím, že jsem nedřela, abych se turnajů jenom zúčastnila. Chci ze sebe dostat to nejlepší a sbírat trofeje. Jsem na sebe pyšná, že se mi to dneska povedlo.
Při předání poháru tenisté obvykle děkují svému týmu. Ve vašem případě, když jste mluvila k Jiřímu Vaňkovi a Davidu Vydrovi, to nebyla jen splněná povinnost, že?
Zůstali se mnou i v těch nejhorších časech. Ty zkušenosti nás nakonec posílily. I když budu hrát špatně, všichni víme, že jsme společně zvládli i těžší zkoušky. Mám radost, že nám všechno klape. Není snadné nalézt lidi, kteří rozumí vaší povaze a ví, co potřebujete. Já je našla. Jsou pořád se mnou. Jsem ráda, že mě viděli vyhrát.
Může vás nějaká část dnešního výkonu povzbudit s výhledem na blížící se Wimbledon?
Asi to zní zvláštně, ale bylo fajn ztratit první set. Musela jsem bojovat ve druhém a ve třetím. Získala jsem extra sebevědomí, že dokážu utkání otočit. Ve Wimbledonu mě nečekají jednoduché mače.
Z minulosti víte, kolik sil potřebujete k postupu do grandslamového finále. Jak vyčerpaná jste teď fyzicky? Zvládnete v Londýně dvoutýdenní zápřah?
Nevím. Tady jsem podstoupila pět zápasů, což je skvělý trénink. Teď jsem unavená, ale nejsem si jistá, jestli víc psychicky nebo fyzicky. Asi platí obojí. Zatím jsem si nemohla ani představit lepší přípravu na Wimbledon. Ten je pro mě samozřejmě prioritou.
