Kvitová má za sebou podivuhodných, chvílemi neskonale složitých dvanáct měsíců - 20. prosince 2016 jí nožem pořezal levačku neznámý útočník v Prostějově. Dál to znáte: operace, naděje, návrat, ba dokonce titul z Birminghamu. Pořád to ale byl rok návratový, zvláštní.
Ten příští si vysnila jinak. „Nic mě nebolí, nic mě netahá, což je nejdůležitější. Dostala jsem dost do těla, udělali jsme spoustu práce. Konečně mám za sebou dlouhou přípravu a jsem s ní spokojená,“ uvedla.
Před Vánocemi její osobní tragédie logicky zase ožívá, na návštěvu za ní přijel reportér elitního britského listu The Guardian. Otázky na levou ruku by však mohly řídnout - pokud vše půjde dle plánu.
V něm se jako vždy tyčí čtyři nejpodstatnější akce roku. Kvitová tenisové cíle nemění.
„Chci uspět na grandslamu. To je pro mě nejvíc,“ říká. Což znamená? „Zahrát si takových šest sedm zápasů. A ještě lépe je vyhrát,“ mrkne, neboť by to značilo postup do semifinále či finále, jinými slovy boj o nejcennější trofeje.
Žebříček? Ten neřeším
Stav její končetiny je nyní nejpodstatnější z ryze sportovního hlediska. Už žádná drobná pilná dřina, už žádné neustálé procvičování poraněných prstů. „Tenisový zápřah mi stačí. Už nedělám nic extra, jsem tak domluvená i s panem doktorem,“ říká.
Její operatér Radek Kebrle musí být s výsledkem spokojen, stejně tak francouzský machr Dominique Thomas, který se na léčbě rovněž významně podílel. Kvitovou označovali za vzornou pacientku, přesto 27letá žena uznává: „Ruka stoprocentní není - a myslím, že nikdy nebude. Takže musím hrát s kartami, co zrovna mám.“
Což není záchvěv pesimismu, pouze reálný pohled na věc. Ba naopak jsou tu signály příznivé.
„Už se cítím hráčkou, kterou jsem byla dřív,“ říká Kvitová. S trenérem Jiřím Vaňkem se v přípravě víc zaměřovali na servis, žádné převratné novinky ale nezaváděli. „Na to už je trošku pozdě. Mám už své roky na to, aby mě přetvářel,“ baví se Kvitová - i to je dobré znamení.
Tělo tedy drží. Mysl je svěží.
Navíc krom „slunce v duši“ přibude i sluníčko opravdové. Kvitová letí 26. prosince do Austrálie, kde se po turnajích v Brisbane a Sydney vrátí na oblíbené Australian Open. „Těším se. Mám to tam hrozně ráda a těší mě, že poletím do tepla,“ vyhlíží klání pod Jižním křížem.
Máloco ji v plánech limituje tak, jako současné žebříčkové postavení. V klasifikaci WTA patří dvojnásobné šampionce Wimbledonu až 29. příčka, ale proč nevidět sklenici poloplnou. „Nechává mě to úplně chladnou. Já jsem spíš překvapená, že jsem se vůbec vlezla do třicítky. To je jedno z pozitiv,“ připomíná, že na grandslamu je celkem 32 nasazených. „Tohle je mi jedno. Tatínek vždycky říká - když chceš vyhrát, musíš porazit všechny.“
Třeba i vracející se tenisovou matku Serenu Williamsovou. Třeba i Viktorii Azarenkovou, která dostane pro Melbourne divokou kartu.
Všechny - a trochu i samu sebe.
„Nechci na sebe vytvářet extra tlak; víte, co to se mnou dělá. Chtěla bych být uvolněnější. Užívat si to.“ Pak dostanou sny volný průchod.
Exkluzivní rozhovor s Petrou Kvitovou v červnu 2017:
