Hodinu museli při sledování plavovlasé levačky trpět. V utkání proti Američance Danielle Collinsové ji tížila role favoritky. Až v tie breaku se uvolnila a následně už sebevědomou sokyni hnala z turnaje pryč.
ZPRAVODAJSTVÍDvě české tenistky v semifinále dvouhry |
Po výsledku 7:6, 6:0 je Petra Kvitová poprvé ve finále Australian Open. O grandslamový titul si zahraje poprvé od roku 2014, kdy podruhé dobyla Wimbledon, a poprvé od přepadení v prosinci 2016.
Tenisový kouč Jiří Vaněk a kondiční trenér David Vydra byli při strastiplné cestě z nemocnice ve Vysokém nad Jizerou do melbournské Laver Areny jejími nejbližšími pobočníky.
Co vám teď, deset minut po utkání, letí hlavou?
Vaněk: Skvělý pocit. Velké zadostiučinění po všem, čím si prošla Péťa - a my s ní. Nádhera. Jsem moc rád, že se splnil náš cíl, aby si ještě jednou mohla zkusit zahrát finále grandslamu a bojovat o nejvyšší mety. Teď jí za sebe přeju, aby si ho užila.
Vydra: Já tomu snad ještě nevěřím. Fakt ne. Po všem, co se jí stalo... Jak po operaci začínala... To snad není možný.
Bojovala v první sadě hlavně s nervozitou?
Vaněk: Je ošidné, když hráčka slyší, že má nenasazenou soupeřku, kterou by asi měla porazit. Péťa viděla, že má šanci jít do finále grandslamu, a nestálo proti ní eso typu Sereny Williamsové.
Bylo by paradoxně psychicky příjemnější připravovat se na utkání s hvězdou?
Vaněk: Třeba na Serenu by šla stylem: „Musím hrát svoje absolutní peklo, jinak nemám šanci vyhrát.“ Možná se cítila jako favoritka, možná před sebou viděla to vysněné finále, který si po zranění ještě chtěla zahrát.
Znamenal první set potřebnou obtížnější zkoušku před finále?
Vaněk: Jsem rád, že si prošla těžší chvilkou a že ji zvládla. Všechny zápasy tady byly docela rychlé, hrála výborně, všechno zabíjela. Může jí prospět, že si vyzkoušela situaci, kdy jí každý míč nepadá na lajnu. Malinko ji to srazilo, aspoň půjde do finále zase pokorná a s čistou hlavou.
Jaký vliv mělo na Petru chování soupeřky, která patří k nejméně oblíbeným tenistkám na okruhu?
Vydra: Dneska se Collinsová ještě docela držela. Zato posledně v Brisbane... Kouká se vám do očí a křičí se zaťatou pěstí. Jirka vždycky Peťu chválí, že se nenechá vyprovokovat.
Vaněk: Já bych se rval hned!
Vydra: Peťu to v zápase ještě víc vyhecuje. Bere provokace jako výzvu: „Když ty takhle, tak já ti ukážu.“
Řešili jste nějak zatažení střechy krátce před utkáním? Uvítali jste její zatažení za stavu 4:4? Výheň asi byla výhodnější pro Američanku, ne?
Vaněk: My jsme se střechou nezabývali. Říkali jsme jí: „Hele, tu dáš!“ Věřím tomu, že by vyhrála i pod otevřeným nebem. S lehkou nervozitou se jí hůř dýchalo, ale popasovala se s tím skvěle.
Vydra: S horkem jsme počítali a byla na něj připravená. Hned po čtvrtfinále přišli fyzioterapeuti a varovali nás, že ve čtvrtek bude pařák. Tak jsme ji připravili stravou i pitným režimem, předzásobila se. Ona by to dala tak jako tak.
Kdyby získala titul, stane se zároveň světovou jedničkou. To by byla pěkná pointa příběhu, ne?
Vydra: K tomu já se nevyjadřuju.
Vaněk: Já taky ne.
Proč?
Vydra: Přijďte, až se to povede.
Jak se připravíte na finále? Necháte vše běžet jako dosud?
Vaněk: Přesně tak. Nezměníme žádné návyky. Nebudeme z toho dělat vědu. Finále je prostě další zápas, který se bude snažit vyhrát. Pro nás je hlavní, ať si ho užije. Má před sebou příležitost, kvůli které tolik dřela a obětovala. Ať dopadne jakkoliv, budeme šťastní.
Uklidňuje vás, že Petra finále umí?
Vydra: Mě uklidňuje vědomí, že Peťa nechá na kurtu úplně všechno. Když ji někdo přebojuje, nedá se nic dělat. Ale ona ze sebe ve finále vyždímá sto padesát procent. Takže jsem vlastně úplně v klidu.
