„Už v prosinci jsme si se sportovními řediteli řekli, že jsem připravený, tak by byla škoda můj návrat odkládat,“ líčil 26letý cyklista při soustředění stáje Deceuninck Quick-Step ve španělském Calpe.
V listopadu jste tvrdil, že na 100 procentech své výkonnosti, jakou jste měl před loňským pádem, ještě nejste. Teď už ano?
Sto procent tam stále není, ale pokud vycházím z vytrvalostních parametrů, které testujeme, jsem na nějakých 95 až 98 procentech toho, kde jsem byl v lednu v předchozích letech. Otázkou je, jak budu schopný reagovat na dlouhodobější zátěž. Co se týče objemu tréninku, je oproti minulým zimám jen minimální rozdíl. Ale určitě bude znát můj dlouhý výpadek v závodění.
Také jste po operacích podle šéfa vašeho týmu Lefévera o čtyři centimetry menší.
Ne, jen o dva.
Cítíte to na sobě? Ovlivnila menší výška vaši techniku?
Mám kratší posed, ale jen minimálně. Nejvíc tu změnu výšky cítím, když stojím vedle někoho, u koho jsem byl zvyklý, že jsme stejně vysocí, a najednou koukám, že jsem menší. Což je docela divný pocit. Na kole to tolik znát není. Záda mám jakoby sešroubovaná dopředu, jsou trochu zalomená a nemám tak velký prostor mezi obratli jako dřív. Prostě jsou teď ta záda kratší.
Až budete při závodě trpět a ucítíte na kole bolest, pomůže vám vzpomínka, že jste v minulém roce v nemocnicích o při rehabilitaci překonal mnohem větší bolest?
Myslím, že jo. Samozřejmě, že mě cyklistika pořád bolí, stejně jako dřív. Ale když to vše dám do perspektivy s tím, co se mi stalo loni, ta bolest se nedá srovnávat.
Co cítíte před prvními závody? Spíš nadšení, nebo obavy?
Mix obojího. Tušil jsem už v prosinci, že začnu v Argentině, ale až teď v lednu se můj start potvrdil. Ani mi ještě nedochází, jak už je blízko. Po soustředění v Calpe budu ještě týden trénovat v kraji okolo Girony a potom už letím do Argentiny. Těším se - a jsem i trochu nervózní. Kdesi v hlavě nosím také obavu: ‚Co když ti kluci za to vezmou hned po startu, já nebudu stíhat a skončí to katastrofou?‘ Ale to těšení se je určitě velké.
V Argentině a pak i v Kolumbii s vámi bude coby sportovní ředitel Davide Bramati, velmi emotivní muž. Ten je podle mnohých znalců na zahnání případných splínů tím nejlepším mužem.
To je. Umí namotivovat a dokáže zachovat skvělou náladu v týmu. Pokud mě potkají nějaké těžší momenty, není nikdo lepší, koho byste chtěli mít u sebe, než Davide Bramati.
S jakým cílem na první závody odletíte? Jen znovu okusit závodění v pelotonu, nebo chcete být rovnou platným členem týmu?
Rád bych byl hned pro tým užitečný a něco tam předvedl. Našim sprinterem bude Alvaro Hodeg a čtyři etapy by měly být pro sprintery. V těch kopcovitých naopak pojede Julien Alaphilippe na celkovou klasifikaci. Rád bych jim pomohl, i když návrat do závodění bude pro mě velká neznámá. Zatím jsem si jen trochu zazávodili při soustředění v Calpe.
Jak takové interní týmové závody vypadají?
Máme tu vytypovaných pár úseků, kde k nim vždy dojde, i s dlouhodobě nastavenou cílovou čárou. Někdo nastoupí, zbytek se za ním začne točit a sjíždět ho. Nebo závodíme i do mírného kopce v Calpe, cíl je u obchodu s loděmi. Během soustředění jsme také byli rozděleni na čtyři skupinky a každá jela závod na čtyři kilometry, při kterém jsme si zkoušeli taktiku.
Už jste také vyhrál?
Ano, jednou. To bylo super. Zaútočil jsem na kopečku a kilometr vedení hájil. Povedlo se, mohl jsem zase po dlouhé době zvednout ruce vítězně nad hlavu. Tím, že jsem ty kluky porazil, jsem se ujistil, že by to mohlo být dobré.
Takže ideální scénář vaší sezony 2019 zní: v úvodních závodech být platným pomocníkem ostatních, ale v průběhu sezony se opět prosadit i sám?
V mé hlavě je docela rychlý scénář. Oťukám se a rozjedu na závodech v Argentině i Kolumbii a jakmile se vrátím do Evropy, budu už opět schopný rvát se na jaře o výsledky, nebo minimálně jet s ostatními v závěru. Pak přijde v březnu Strade Bianchi, kde už bych rád byl v dobré formě.
Strade Bianchi se svými prašnými a často blátivými cestami je na fyzickou kondici hodně obtížný závod.
Je. Ale zároveň je to i styl závodu, který mi vyhovuje. Podle dat z tréninku, která mám, by můj výkon v kopcích neměl být příliš rozdílný od potřeb na Strade Bianchi. Půjde jen o to, jestli v takovém nasazení dokážu vydržet celý závod, nebo mi v půlce dojde. Každopádně jakmile se vrátím z Jižní Ameriky zase do Evropy, chci být připravený podávat co nejlepší výkony.
Majitel týmu Patrick Lefévere vám po loňské absenci v závodech prodloužil i na letošní sezonu smlouvu, ale s nejnižším možným platem pro jezdce World Tour. Co jste takovému rozhodnutí říkal?
Přišlo mi férové. Ne každý manažer stáje by se ke mně takhle dobře zachoval. Pro mě bylo hrozně důležité vědět, že budu mít smlouvu i na rok 2019. Mohl jsem se díky tomu soustředit na to, abych se zcela uzdravil, a nemusel jsem riskovat a zkoušet závodit už loni na podzim, kdy jsem na tom ještě zdravotně i výkonnostně nebyl dostatečně dobře. Mít jistotu, že mám čas dát se do pořádku a až pak naskočit do závodů, bylo skvělé.
Co byste chtěl slyšet od sportovních ředitelů na konci sezony 2019?
Minimálně, abychom si řekli: ‚Ano, zasloužím si místo v týmu, jsem jeho platným členem.‘ I když osobně myslím výš.