Ještě jako teenager prodával na internetu společně s bratrem Michaelem anglické knihy. Českým čtenářům se sourozenci Vakočovi snažili přinášet tituly, které tu nevycházely.
ROZHOVORNa kostkách zatím nepojedu, aby se mi nevyklepaly šrouby, povídá Vakoč |
„Je to stále moje obrovské hobby,“ vyprávěl Vakoč v roce 2016 při vyhlášení Krále cyklistiky.
Tehdy si na pódium přišel pro cenu nejlepšího silničáře roku.
A záliba ve čtení sportovních autobiografií ho rozhodně neopustila. „Doporučuju třeba tu George Hincapieho,“ svěřil se.
Podobným životopisům se teď Petr Vakoč minimálně přibližuje. Po vážném úrazu, kdy ho v lednu při soustředění srazil kamion, se připravuje na návrat mezi profesionály. Trnitou cestu, která má vyvrcholit 14. února na etapovém závodě Kolem Provence, popisuje na vlastním blogu s názvem 100 dnů Petra Vakoče.
„Srazil mě náklaďák. Málem jsem nepřežil. Nyní, o tři čtvrtě roku později, třech operacích, měsících rehabilitace a postupném navyšování tréninkových dávek to vypadá, že se mohu vrátit. Vrátit se zpět nejen do života, ale i k závodění,“ píše v úvodním článku. Příspěvky vychází vždy v anglickém i českém jazyce.
V pěti článcích, které dosud na portále vyšly, Vakoč přibližuje dřinu na soustředění v Andoře i psychická rozpoložení po náročných tréninkových dávkách.
„Trénoval jsem i s Michaelem Woodsem, jenž letos vyhrál etapu na Vueltě a z mistrovství světa v Innsbrucku přivezl bronz,“ svěřuje se Vakoč. „Jezdím s ním moc rád, vždycky je pozitivně naladěný, máme si co říct a nikdy se mi nestalo, že bych s ním objel kratší trénink, než bylo v plánu.“
Přesto Vakoče zaskočilo, jak brzy si jeho tělo odvyklo na zátěž profesionálního cyklisty. Vytratila se chuť k jídlu, následovaly tři dny půstu, pak přejídání. „Kilo nebo dvě navíc přes zimu přijdou vhod. Jen si člověk musí dát pozor, aby to nebylo více,“ popisuje.
A teď ta mentální stránka.
„Důležitý je hlavně spánek. Kafe si tedy dám jen dopoledne, po deváté nepoužívám elektroniku, důležitá je správná teplota v pokoji, lehká večeře. Poslední minuty před spánkem pak uklidním mysl krátkou meditací. Nebo krátkou četbou,“ píše.
To všechno Vakočovi pomáhá k návratu do Vlčí smečky, jak si tým Quick-Step přezdívá.
