Mistrovství světa v ultramanu hostila před pár dny Havaj. A na startu se poprvé objevil i zlínský triatlet Petr Vabroušek. Při své premiéře obsadil třetí místo.
„Byl to nejdelší závod, který jsem kdy absolvoval,“ přiznává Vabroušek. Běžný člověk si absolvování těch vzdáleností ani nedokáže představit. Vabroušek ale do závodu nešel s otázkou, jestli závod vůbec dokáže dokončit.
„U nás, špičkových závodníků, ani tyto extrémní objemy nejsou o tom, jestli je zvládneme, ale jak rychle. Vzdal jsem ze 192 ironmanů jen jednoho, zrovna mé první mistrovství světa na Havaji. Nechal jsem si poradit a totálně jsem se přepil, tělo pak vypnulo,“ vzpomíná. „Motivací je pro mě souboj o medaile. Zároveň přitom neřeším, jestli do cíle dorazíme za 28 nebo 24 hodin, to mi bylo jedno.“
On sám havajského ultramana zvládl v součtu za 23 hodin a 32 minut. „Závod nedokončilo patnáct ze čtyřiceti kvalifikovaných a pozvaných účastníků, ale většina jen kvůli tomu, že nesplnila časový limit druhého dne cyklistiky,“ popisuje Vabroušek. „Šlo o to, že sopka Kilauea zalila původní tratě podél moře místy až dvacetimetrovou vrstvou lávy. Nově se tedy ostrov protínal středem mezi vysokými vulkány Mauna Kea a Mauna Loa. V jednom stoupání, dlouhém padesát kilometrů, jsme tak vyjeli od moře až do nadmořské výšky 2 000 metrů.“
Vabrouška, který se na závod kvalifikoval triumfem na ultramanu na Floridě, potrápilo na Havaji spíš úvodní desetikilometrové plavání v oceánu.
„Můj doprovod na paddle-boardu, který se snažil přečíst proudy, bohužel zvolil plavání obloukem a ve finále jsem tak plaval jedenáct kilometrů. Častěji to prý bývá rychlejší varianta, ale možná kvůli úplňku a silnému odlivu se stalo, že vhodnější bylo plavání přímo podél břehu. Já jsem v jednu chvíli deset minut usilovně plaval a měl jsem pod sebou stále stejný korálový útes,“ povzdechl si.
Z vody se tak dostal po 3 hodinách a 13 minutách, s půlhodinovou ztrátou na nejsilnější závodníky, s nimiž měl podle předpokladů plavat podobně rychle.
„Kvůli tomu mi navíc už čtyřicet minut před cílem došlo pití, takže jsem vylezl totálně dehydrovaný, což jsem doháněl během celé následné cyklistiky,“ doplnil.
Medailový cíl ale nakonec splnil. Za vítězným Australanem Richardem Thompsonem zaostal 83 minut, na druhého Jihoafričana Roba Graye mu chybělo 26 minut.
„Na vítěze jsem neměl, ten předvedl životní výkon. Ale nebýt zmíněné ztráty v plavání, na stříbro jsem mohl dosáhnout,“ mrzí Vabrouška.
Dále navyšovat objemy z havajského ultramana už asi nebude. „Po ironmanovi, který už je dnes záležitostí statisíců účastníků, je nejtěžším závodem s obdobně velkým puncem a konkurencí právě ultraman,“ uvažuje. „Existují i ironmany s pěti nebo desetinásobným objemem, nebo se běží třeba deset dní po sobě. Ale tam jde spíš o zjištění, jestli to člověk dokáže a stihne v limitu. A vzhledem k tomu, že nepochybuju, že bych tyto extrémy zvládl, to pro mě úplně není motivace,“ podotkl Vabroušek, který spíš připouští, že se za rok na Havaj vrátí a s lepší přípravou se porve o nejvyšší příčky.
