„A teď kvůli ní asi budu muset úplně zrušit i tu halovou, protože jsem sedm týdnů po operaci,“ oznámil čtyřiatřicetiletý rodák z Vysočiny, který vyrůstal v Budišově na Třebíčsku.
Další chirurgický zákrok ho samozřejmě nijak nepotěšil, nicméně se snaží na celou věc dívat i pozitivně. „Aspoň ty moje problémy vyústily v nějaké konstruktivní řešení. Už to nebylo jen o tom, že se vyzkouší něco, co by snad mohlo zabrat,“ zamýšlel se halový mistr Evropy z roku 2011.
A co konkrétně mu lékaři 23. listopadu loňského roku při zákroku upravovali? „Jednalo se o jakési čištění patní kosti. Nebyla to přímo ostruha, ale jen nějaká drobná nerovnost, o kterou achilovka pořád brnkala a způsobovala mi tak bolest,“ vysvětloval Svoboda.
Bezprostředně po operaci věřil, že proces uzdravování bude probíhat přesně podle plánů a halovou sezonu tudíž stihne.
Jenže. „Celkově se sice cítím pořád na pětadvacet let, ale halu budu stejně asi muset na devadesát procent zrušit,“ povzdechl si český reprezentant. „Už jsem z toho fakt hodně unavený.“
A nebyl by to snad ani Petr Svoboda, kdyby ke svým slovům nepřidal patřičný příměr.
„Dostal jsem prostě do života takového soupeře, který mě vždycky knockoutuje v důležitém kole způsobem, že vůbec netuším, jak se proti němu bránit,“ postěžoval si. „Brzdí mě to, co nemůžu ovlivnit,“ dodal smutně.
Hned vzápětí však znovu ujišťuje, že o konci kariéry zatím vůbec neuvažuje. „Budu bojovat,“ vzkázal odhodlaně.
Nové síly mu do žil prý pravidelně vlévá jeho přítelkyně. „Mám vedle sebe anděla, kterého někdo sestřelil z nebe. Spolu všechno zvládneme,“ nešetřil komplimenty.
Možná by pomohl kompromis
Co nevidět by se chtěl znovu naplno zapojit do tréninkové skupiny Luďka Svobody, v níž už ale bude chybět jeho bratr Aleš. Ten se totiž rozhodl s ostatními vícebojaři pro změnu.
„Jestli mě to mrzí? Mrzí mě, že se nemůžu podílet na určitých radách, který jsem všem klukům, potažmo bráchovi dával,“ svěřil se Petr Svoboda.
Podle něj se celá situace mohla řešit jinak. „Možná nějakou promluvou, domluvou, kompromisem,“ zamýšlel se Svoboda. „Oni požadovali víc Luďkova času pro sebe, což na jednu stranu chápu, ale na tu druhou si musí uvědomit, že jsme ve skupině kromě nich byli i my překážkáři a sprinteři. Člověk se o sebe prostě musí občas postarat sám, nemít pořád za zadkem trenéra,“ uvedl.
