"Je jasné, že Kiel nebo Barcelonu nemůžeme porážet pravidelně. Ale kvalitu na to, abychom je občas zdolali, máme," pochvaloval si po vítězství plzeňský rodák Petr Štochl, gólman německého celku.
Pro Berlín, který jinak hraje domácí zápasy v menší Max Schmelling Halle, je vítězství o to cennější, že triumfoval před vyprodanou O2 World Arenou. V ní skotačilo 13 333 diváků.
"Zatím jsme tady hráli třikrát a vždycky dostali hroznou kládu. Nejmenší prohra byla snad o 11 branek. Ale je fakt, že jsme tu měli jen ty nejkvalitnější soupeře," doplnil 36letý gólman.
Hrdinou zápasu, který v hledišti sledovala i padesátka fanoušků z Plzně včetně hráčů extraligového Talentu či reprezentačního kouče Habra, byl však jeho konkurent - Silvio Heinevetter, gólmanská jednička německé reprezentace. Štochl se do branky nepostavil ani na vteřinu...
Během zápasu se na vás Heinevetter několikrát obrátil a živě diskutoval. O co šlo?
On je hodně emotivní brankář a dává to najevo. Když dostává góly,
Kdy jste definitivně uvěřil, že už si Berlin vítězství nenechá vzít?
Už v průběhu utkání jsem si říkal, že se s nimi dá hrát a můžeme je porazit. Až na začátek, kdy nám odskočili, to bylo vyrovnané. No, a v posledních pěti minutách předvedl Silvio tři perfektní zákroky, to nás poslalo k jednobrankové výhře.
Co ještě rozhodlo?
Šli jsme za vítězstvím víc než Barcelona. Pro nás to byl zásadnější zápas, oni si první místo asi stejně pohlídají. My potřebujeme každý bod, abychom skončili druzí.
Jak prožíváte zápasy, kdy se vůbec nedostanete na hřiště?
Soustředím se úplně stejně, jako kdybych chytal. Každou chvíli se může stát, že se trenér rozhodne střídat a já musím být schopný okamžitě podat dobrý výkon.
Brankáři se častokrát sami mezi sebou domlouvají na střídání. U vás v klubu je to jinak?
U nás rozhoduje výhradně trenér. A musím říct, že dost často na to já i Silvio máme jiný názor. Asi nás tak chce, i když nevědomky, udržet pořád ve střehu.
Ve druhé půli byl moment, kdy jste se začal rozcvičovat. To přišel nějaký pokyn od kouče?
Ne ne. Měl jsem zablokovaná záda, která jsem si před zápasem rozehřál a potřeboval jsem být v pohybu, aby zase neztuhla.
Kolik takových zápasů, kdy si vůbec nezachytáte, v sezoně je?
Řekl bych, že tak tři až čtyři. Jinak se do branky vždycky na nějaký časový úsek dostanu. Třeba první zápas po mistrovství světa jsem začínal chytat já.
Jak snášíte, že jste v klubu dvojkou a většinou jen kryjete záda hráči, který je navíc pro německé fanoušky modlou?
Každý chce hrát, to je jasné. Silvio je rozporuplná, ale výjimečná osobnost. Klubu se dobře mediálně prodává. Já ale teď dostávám víc prostoru, než třeba před dvěma lety. Vyplácí se mi, že jsem trpělivý a poctivě makám v tréninku. Pak ta šance přijde.
Takže se dá říci, že jste v Berlíně spokojený?
Stoprocentně, vždyť jsem tady už sedmou sezonu. Zažil jsem postup z druhé bundesligy a loni došel s týmem až do Final Four Ligy mistrů.
A přitom jste měl před sezonou obavy, že se klub ocitne pod větším tlakem. Poprvé hrál vedle bundesligy i Champions League. Jenže žádná krize nepřišla, že?
Malinká možná nastala na podzim. Body jsme sice pořád sbírali, ale herní projev nebyl optimální a z atmosféry v mančaftu jsem neměl příliš dobrý pocit. Ale přestáli jsme to, a vstup do sezony po mistrovství světa se nám povedl.
Odchod tedy neplánujete?
Mám tady dlouhodobou smlouvu. Náš manažer Bob Hanning mi nedávno říkal, že tady budu ještě další tři sezony, takže snad se jeho slova potvrdí. Komu se poštěstí chytat bundesligu do čtyřiceti.
V dubnu čeká českou reprezentaci v kvalifikaci o mistrovství Evropy dvojzápas s Německem. Budou pro vás tyto souboje o to prestižnější, že se postavíte právě proti kolegovi z klubu Silvio Heinevetterovi?
Na tyhle zápasy se těším, bude to hodně prestižní. Už proto, že nastoupíme i proti jiným hráčům bundesligy. Navíc pokud chceme dál myslet na postup, měli bychom Němce minimálně jednou porazit. Jenže jim teď po pátém místu na světovém šampionátu narostlo sebevědomí. Bude to těžké, ale moc se na ty zápasy těším.
Vy sice v klubu nedostáváte až tolik prostoru, ale na reprezentaci jste vždy perfektně připraven. Čím to je?
Možná i tím, že nejsem v bráně pořád, a tak jsem se naučil lépe se koncentrovat na každý moment, kdy dostanu šanci. Jsem na tyto okamžiky dobře připraven.
