„Není to jen o Martině, máme své zástupce v top desítce na světě možná v osmi kategoriích. Mluvím teď hlavně o dětech. Ukažte mi, který jiný sport u nás se může něčím podobným pochlubit,“ poukazuje sedmdesátiletý rodák z Poličky.
Předpokládám, že vás řeči pouze o jedné závodnici zlobí hlavně v souvislosti s možnou stavbou rychlobruslařské haly. Mám pravdu?
Jasně, protože nová hala je alfou a omegou pro tenhle sport. A mě vážně štve, když někdo píše nebo říká, že je jenom Martina, že tady rychlobruslení stejně nikdo jiný nedělá. Není to pravda. Ten, kdo podobné řeči rozšiřuje, vědomě lže. Já vám říkám, že je nás spousta, a pokud budeme mít adekvátní zázemí, budou nás stovky a tisíce.
Takže bez haly začne rychlobruslení v Česku skomírat?
Bez ní to bude hodně těžké. Není možné naučit děcka pořádně bruslit, když nebudeme mít rychlobruslařskou dráhu. A hned vám taky řeknu proč. Protože děti prostě musí chodit do školy. Nemůžou trávit šest nebo sedm měsíců - tak jako Martina - za hranicemi.
Nejste z toho věčného boje o výstavbu rychlobruslařské dráhy už unavený?
Je to problém, protože se nám stává, že i když vyjedeme za hranice, tak už nás tam nechtějí na jejich dráhy pouštět, protože jsou přeplněné. Aspoň teda ty, které splňují potřebná kritéria a jsou rychlé.
Pořád věříte, že i u nás jednou bude nějaká podobná stát?
Ano, věřím. Už i v Polsku loni jednu otevřeli. Všechny země kolem nás ji mají. A jak už jsem řekl, nedá se opakovat pořád to, co prožívala Martina a lidi kolem mě. Dvacet let jsme se museli jezdit připravovat jinam.
Je teď aktuálně nějaká vidina, že by se v dohledné době mohlo začít stavět?
Myslím, že vidina je. Sešli jsme se s pár lidmi ze školství a z různých ministerstev. Zájem pomoci mají i kraje, tak se to třeba skutečně už podaří.
Ve vašem hlase nicméně slyším nějaké ale...
Myslím, že máme dvě místa, kde by případně hala mohla stát, jenže o tom rozhoduje moc rádoby expertů, kteří rychlobruslení na vlastní oči možná ani neviděli. Takoví lidé nemůžou rozhodovat o tak důležité věci. To je špatně.
Takže se budete prát dál?
Přesně tak. A nejenom já, ale i předsednictvo svazu rychlobruslení.
Dobrá, pojďme na chvilku od haly odbočit. Končí rok 2018, jaký pro vás byl?
Zvláštní. Jednak jsem se dožil sedmdesátky, což je rozhodně krásný věk. (usmívá se) Navíc jsem se letos stal pradědou a toho se taky každý nedožije.
To jsme probrali osobní život, ale co ten sportovní?
Určitě budu moc rád vzpomínat na stříbrnou medaili Martiny z letošní olympiády, kterou získala i se svými zdravotními problémy. Kvůli nim jsme pak ostatně museli vynechat tři měsíce tréninku. Ale vyplatilo se, teď už jsou její záda relativně v pořádku. Zase stála ze čtyř závodů Světového poháru třikrát na bedně.
Nemáte někdy pocit, že jsou fanoušci u nás až příliš zmlsaní? Mnozí v poslední době cokoliv jiného než zlato považují u Martiny v podstatě za neúspěch...
Já si myslím, že hlavně někteří novináři, kteří o rychlobruslení píší, ani nevědí, co je to za sport a jaká je v něm konkurence. Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale jsou takoví. Pak se člověk nemůže ničemu divit.
Probrali jsme osobní i sportovní úspěchy, ale letos bylo i pár neúspěchů. Mám na mysli především všeobecně známou kauzu s Karolínou Erbanovou, která údajně kvůli vám ukončila v srpnu svoji úspěšnou kariéru...
Ani s odstupem času jsem to celé nepochopil. Bylo mi to líto.
Příliš jste tehdy její ostrá slova nekomentoval...
Vyjádřil jsem se stručně, na nikoho nechci nasazovat. Každý máme svých starostí dost. Nejhorší je řešit věci přes média.
Opravdu ani teď nemáte chuť něco říct?
Ne, určitě ne. Řeknu jen to, že jsem rád, že se Karolína v minulosti stala šestinásobnou juniorskou mistryní světa a do Holandska odcházela jako jedna z nejlepších závodnic na světě. To je všechno. Dál nebudu nic komentovat ani nikomu oponovat.
Novák o Erbanové: Něco ji asi rozhodilo, ale těžko jsem to mohl být já |
Když ještě na chvilku zůstaneme u toho, co se nepovedlo, tak musíme zmínit i vaši porážku v boji o senátorské křeslo...
No co, zkusil jsem to a nepovedlo se. (usmívá se)
A co v budoucnu, plánujete se znovu nějakým způsobem angažovat v politice?
Vzhledem k tomu, kolik mi je roků, tak nevím, jestli ještě budu mít chuť něco podobného zkoušet. Spíš se budu dál věnovat rychlobruslení. Ale pokud mě někdo požádá a půjde o dobrou věc, vždycky rád pomůžu. Nicméně, teď žádné politické ambice nemám.
Vraťme se zpátky k rychlobruslení. Co vás čeká v nejbližších dnech?
Teď odjíždíme do Itálie, pak budeme nějakou dobu v německém Inzellu, odtud zamíříme do Norska do Hamaru a pak do Ameriky. Prakticky do půlky března se doma moc nezdržíme. Maximálně týden.
Vánoce jste si ale doma užil, nebo ne?
To jo. Vánoce mám rád, protože se v téhle době všichni snaží uklidnit, nebýt nervózní, lidi jsou na sebe celkově hodnější.
A co si přejete do nového roku 2019?
Hlavně zdraví, to je ze všeho nejdůležitější. A uvidíme, jestli dokáže Martina třináctý rok po sobě brát medaili na mistrovství světa. Já osobně bych byl spokojený s jakoukoliv.
Co vám pomáhá ve chvíli, kdy se nedaří nebo když cítíte, že potřebujete zrelaxovat?
Pohyb. A je úplně jedno jaký. Pamatuju si, že vždycky, když jsem měl nějaký problém nebo jsem se s někým nepohodl, tak jsem vyběhl do lesa, vrátil se za dvě hodiny a bylo mi fajn. (usmívá se)
