Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Sáblíková a Novák: Lezeme si i na nervy, ale při hymně se hledáme očima

TRÉNINK. Martina Sáblíková a kouč Petr Novák v Soči před olympijskými hrami. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

13 2017
Kouč Petr Novák + rychlobruslařka Martina Sáblíková. V historii českého sportu neexistuje příliš mnoho úspěšnějších spojení. I když to jejich dovede být občas i pořádně třeskuté.

Byl večer po šampionátu rychlobruslařů v Heerenveenu. Petr Novák objednal panáky, aby oslavil desátou evropskou medaili své svěřenkyně. Martina Sáblíková panáka s díky odmítla, dočasně však odložila svoji nejoblíbenější hračku, velmi chytrý mobil.

V hotelovém lobby se následně zrodil rozhovor, při němž se provokovali, popichovali, smáli i chválili.

Znají se už osmnáct let. A jsou spolu v roli trenéra a jeho svěřenkyně jedenáct z dvanácti měsíců v roce.

Dávno máte jeden druhého dokonale přečteného. Ještě se dovedete navzájem vytočit?
Sáblíková: Pořád. Poslední dobou se mi to daří asi líp než Petrovi. On se naštve i kvůli maličkosti. Třeba když zaparkuju auto moc blízko k jinému.
Novák: Navíc Martina občas naschvál testuje, co ještě vydržím. Když se už neudržím, tak vylítnu a prohlásím: Já se na to můžu vykašlat, končím tady a jdu trénovat děti do jiné země.
Sáblíková: Čemuž se pokaždé jen zasměju a odpovím: To víš, že jo.

V minulosti kouč vykládal, že vás občas před startem naštve i úmyslně, protože pak jedete líp.
Novák: Od toho už jsem upustil. Spíš teď řeším, že před každými závody mi Martina sděluje, jak se cítí špatně a jak vůbec nespí. Pak musím zkoumat, jestli to myslí vážně.
Sáblíková: Ty, hele, nezkoušej mě naštvat. Víš, že to tak vůbec není.
Novák: Ne? Pak přijdeš na trénink a chceš ode mě vědět: A co mám jezdit? Tak ti odpovídám: To tedy vůbec nevím, když se cítíš tak špatně.
Sáblíková: No, ono to spíš bývá jinak. Mám den do závodu, ty stojíš někde nahoře na tribuně a já si mám vycucat z prstu, co mám trénovat.
Novák: Protože kdybych stál dole u ledu, hned přijedeš a začneš se mě vyptávat: Změřil jsi ostatním, jak rychle na tréninku jezdí? Přitom by ses těmi informacemi jen zbytečně nervovala.

Kolikrát do týdne se takhle „konstruktivně“ pohádáte?
Sáblíková: Před každým závodem.
Novák: Přeháníš.
Sáblíková: Tak dvakrát za tři dny.
Novák: Ale já chápu i ty její stavy, že jí všechno před závodem bolí. Mně se dřív rozbolely nohy i předtím, než jsem měl doma běžet přespolák. Taky Martina si ten stav dovede navodit a pořád sama sebe zkoumá. A já jsem od toho, abych to dal do pořádku.

Připadá mi, že váš vztah trenér-závodnice je jako italské manželství. Tudíž vznětlivý, ale fungující.
Novák: Jo a nejhodnější Martina bývá, když už vážně nastane průšvih. To opravdu pokorně přijde a řekne: Udělej se mnou něco, chci vyhrát.
Sáblíková: Já a hodná? Podle toho, co jsi předtím říkal, vypadám spíš jako rozmazlené a neposlušné dítě.

Tak jaká je doopravdy, trenére?
Novák: Pracovitá. I když už nedodržuje všechny pokyny na sto procent.

Fotogalerie

Co nedodržuje?
Novák: Občas disciplínu. Trénuje víc, než by měla. Třeba zrovna nedávno. Měla po zranění kolene a kvůli předchozímu manku v tréninku by si nejradši na záda nandala 200 kilo a místo 50 dřepů by jich udělala 250.

V tréninku si přece přidávala vždycky.
Novák: Dokud byla mladá, tělo to ještě umělo ustát. Teď už v jejím případě platí, že méně je někdy více.
Sáblíková: Když tři týdny skoro nic nedělám, musím to nějak dohnat, ne?
Novák:
Jenže ty neznáš míru.

Zkusme to opačně. Jaký je Petr Novák, Martino?
Sáblíková: Hrozně ambiciózní vůči nám ostatním. Což je dobře, ale občas to i přehání.
Novák: Nepřeháním. Vezměte si tohle mistrovství. Nebyla zdravá a skončila druhá za Wüstovou. A já klidně řeknu, že jí to Martina několikrát vrátí na mistrovství světa. Může tam vyhrát trojku a pětku a mít medaili z patnáctistovky.
Sáblíková: Ježíš, už to děláš zase. Tyhle tvoje prognózy se mi nikdy nelíbily. Radši se držím víc při zemi.
Novák: Kdepak, ona to ode mě chce slyšet. Protože kdybych to neřekl, vyděsí se, že něco není v pořádku. Když na to má, proč bych to neřekl?
Sáblíková: O. K., už jsem si zvykla. Ale mladé holky z našeho týmu na tyhle hlášky ještě nejsou úplně připravené.
Novák: Jo, občas se pak všechny semknou proti mně. Ale stejně radši pracuju s ženským týmem než s mužským. Když ženské chtějí něco dokázat a pustí se do toho naplno, tak to dokážou. Zatímco kluci by chtěli, jenže neumějí si odříci tohle, tohle a tohle.

Ireen Wüstová (v oranžovém) na pětikilometrové trati v rámci ME ve víceboji,...

MISTROVSTVÍ EVROPY V HEERENVEENU. Stříbrná Martina Sáblíková se zlatou Nizozemkou Ireen Wüstovou.

A co naopak vaše největší slabiny, trenére?
Novák: Dřív jsem všude chodil pozdě. To už jsem odboural.
Sáblíková: Ale ještě by mohl odkládat telefon, když jsme na tréninku, a ne aby pořád s někým mluvil.

Ale? Byl jste přece vždy velkým odpůrcem přehnaného používání moderních technologií.
Novák: Jenže někdo musí vyřešit letenky do Koreje a spoustu jiných věcí. Nemám člověka, který to udělá za mě.

Pořiďte si tedy asistenta. Váš realizační tým je velmi malý. Jen si vezměte, jak velký ho mají Nizozemci.

Novák: To vím přesně, 27 lidí doprovodu. My máme fyzioterapeuta.
Sáblíková: Já jsem ráda, že náš tým je malý. I když občas by Petr někoho k ruce potřeboval, má toho moc.
Novák: Stejně si nejradši všechno ohlídám sám, jsem pak klidnější. Třeba před každým startem jim kontroluju i čipy, jestli je mají připevněné, aby je kvůli tomu nediskvalifikovali.
Sáblíková: Tím jsi mě tady taky vytočil, jak jsi mi ho tu ještě na ledě okatě kontroloval jako malé holce.
Novák: Já nikoho nešikanuju, jen kontroluju. Kdybys ho neměla a po závodě tě diskli, hned bys na mě vylítla: A tos mi to nemohl říct?
Sáblíková: Kdyby ses aspoň podíval nenápadně. Ale to ne. Ty tam začneš lítat kolem mě jako blázen. Viděl jsi mě někdy za dvacet let, že bych si nevzala čip?
Novák: Tebe ne. Ale Nikolu (Zdráhalovou, devátou na ME) jednou jo. Chybama se člověk učí.

08.ledna 2017 v 15:09, příspěvek archivován: 12.ledna 2017 v 21:52

Jak trenéři (ne)stárnou. Petr Novák a jeho akreditace na ME v rychlobruslení 2017 - s fotografií z 90. let. https://t.co/oVxg3gl9pe

Když potom vyhrajete a posloucháte českou hymnu, je ta sdílená radost stále stejně velká?
Sáblíková: Určitě. Petr se o mě stará od 11 let. Nikdy bych neměnila. Tu a tam si lezeme na nervy, ale panuje mezi námi souhra. Můžu se na něj spolehnout. Při hymně ho hledám očima, protože vím, jak silně to prožívá.
Novák: Vždycky jsem tvrdil, že se té hymny jednou musím dožít. Nezapomenu na mistrovství Evropy v Collalbu 2007, kde ji Martině hráli poprvé. Při každé další příležitosti si na tu první hymnu vzpomenu a snažím se rychle spočítat, kolik jich už vlastně bylo.

Celkem už čtyřiadvacet. Vzpomenete si v těch chvílích také na vaše společné začátky?
Novák: Martina byla ctižádostivá holka samá ruka, samá noha.
Sáblíková: Nejdřív jsem měla k Petrovi hrozný respekt. Učil mě techniku bruslení, měla jsem za ním jet v háku, jenže já radši jela až tři metry za ním a bála jsem se k němu víc přiblížit. Tak přijel k našim a povídá: Můžete jí, do háje, vysvětlit, co znamená, že má jet přímo za mnou? Nebo jindy koupil cestou na soustředění do Inzellu do auta nějaké sladkosti a říká: Něco si z toho vezmi. Ale já se styděla, tak jsem pět hodin tu krabici jen držela na klíně.
Novák: Je fakt, že jsem v ní nejdřív musel probudit takový ten pocit, aby přišla na start a pomyslela si: A teď si všichni trhněte nohou, já jsem tady a chci taky vyhrát. Ze začátku se styděla moc. Ani rozhovory nechtěla dávat.
Sáblíková: To je pravda. Při prvním rozhovoru pro Českou televizi jsem za dvě minuty popošla o deset metrů dozadu, jak mě ta kamera děsila.

Trenér Petr Novák se svou svěřenkyní Martinou Sáblíkovou.

Trenér Petr Novák se svou svěřenkyní Martinou Sáblíkovou.

Trenér vám v teenagerských letech hlídal večerky, zakazoval známosti i počítač. Bylo to tehdy nutné?
Sáblíková: Asi ano. Udržet disciplínu, když jste v pubertě a myslíte si, že musíte stihnout všechno, je důležité.
Novák: Teď, kdy už všechno vyhrála, jí občas i prominu, pokud dělá špatné věci. Třeba jak pořád visí očima na mobilu. Další holky z týmu jsou podobné. Přehánějí to. Rychlobruslení je přitom tak svinský sport, že i každé ježdění po displeji unavuje, ovlivňuje koordinaci i mozek. Mají pak moc informací, lezou na stránky jiných a chtějí vědět, že támhleta si zlomila nohu, tamta se rozvedla, tamta porodila.
Sáblíková: Taková je teď doba, víš? Mě zajímá, co ostatní dělají, třeba že Ireen Wüstová místo třetího kola svěťáku odletěla na Lanzarotte. Je to můj svět, chci o něm vědět co nejvíc.
Novák: Stejně jsou ty Facebooky katastrofa. Hledá jeden Facebook, uvidí jinej Facebook, skočí na něj - a zbytečně si cpe do hlavy problémy jiných.

Tuhle bitvu asi nevyhrajete, Petře.
Novák: Já jim nic nenařizuju, ani na ně neberu bič. Jen jim vysvětluju: Chcete být dobré? Chcete! Tak si uvědomte, že velký výsledek spočívá v maličkostech. Nakonec se ale vždycky nějak domluvíme. I co se jídla týče. Když k nám přišla Nikola (Zdráhalová), byla to baculka. A jakou jsem teď z ní udělal kuželku.
Sáblíková: To je jako bys ji modeloval. Já naštěstí byla hubená vždycky.
Novák:
No, stravu se holky snaží dodržovat. Ačkoliv z kempu v Collalbu mi 31. 12. poslaly tyhle fotky (ukazuje v mobilu): Niki u talíře hranolek a Martina má navrch párky.
Sáblíková:
Provokativně jsem mu tam připsala: Přísahám, že v tomhle roce mám hranolky naposledy.
Novák: Hele, víte co? Jednou týdně si klidně dejte, na co máte chuť. To je i určitá psychická hygiena.

Jaké ještě máte trenérské přání?
Novák: Chtěl bych, aby až tu jednou nebudu, si na mě vzpomněly a řekly: Ten život není jednoduchý, on měl ten Novák pravdu. Byl to frajer, myslel to s námi vážně a díky němu víme, co máme ve složitých situacích dělat.

A co nějaký výsledkový sen?
Novák: Kdysi jsem říkal, že bych chtěl pět medailí z jedné olympiády.
Sáblíková: Na mě nekoukej, to už není jen na mně. Mně udělá radost, jestli ještě jednou na té bedně při olympiádě budu stát. Pokud bych navrch zase slyšela i hymnu, bude to úplně super.

Opravdu je možné, že po hrách v Koreji v příštím roce skončíte?
Novák: Je připravená, aby mohla dělat sport ještě hodně dlouho.
Sáblíková: A když budu chtít dítě?
Novák: Já se tomu nebráním.
Sáblíková: No ještě aby ses bránil.
Novák: Nebráním se, protože vím, že to znamená jen tři měsíce bez tréninku a potom se můžeš zase vrátit.
Sáblíková: Tak to ne. Nechci mít dítě, abych se mu nevěnovala a za dva měsíce sháněla, kdo mi ho pohlídá. Kdybych ho měla, buď ukončím kariéru celkově, nebo ji přeruším na delší dobu. Neříkám, že to bude hned teď po Koreji. Všechno je zatím možné. Bruslení mě pořád baví, nechci s ním končit. Ale už nejsem nejmladší, bude mi třicet.

(Rozhovor končí, Novák ještě v hotelovém lobby zůstává, zatímco Sáblíková se vydává na pokoj. S ní odchází i spolubydlící Nikola Zdráhalová, která seděla opodál. Předtím se ale ještě Zdráhalová nakloní k trenérovi a říká mu: „A nezapomeň si tu zase mobil, znáš se.“

Novák se usměje: „Tak takhle se o mě starají. Jsou to hodné holky.“)

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze