"V čem se poučit? To bychom tu hovořili asi hodinu. Těch bodů, co mám v hlavě, by bylo opravdu hodně," řekl po posledním českém utkání trenér týmu Petr Jachan, jinak velký basketbalový vědátor.
Tady jsou alespoň některé jeho podněty.
K podcenění turnaje či přípravy na něj prý rozhodně nedošlo. "Mnoho lidí, celá Česká basketbalová federace vyvinula velké úsilí, aby tento tým uspěl," ujišťuje kouč. "Nám se to nepodařilo a jsme z toho zklamaní."
Hlavní překážka konkurenceschopnosti českého basketbalu je v dlouhodobé práci. A nepráci.
"Hrálo se tu mistrovství světa v kategorii, která se blíží mužům. Řekněme si, že jsme dobří v kategorii do 16 let, jenže tady jsme v devatenáctkách. Vývoj ve světě jde úplně jinak. Tím bychom se měli zaobírat, to je téma," vyzývá Jachan.
Vysvětluje, kde všude svět utíká Čechům i přesto, že ti nejlepší z nich mají talent a fyzické atributy prosadit se mezi opravdu velké hvězdy. "Myslím, že obranu jsme měli docela dobrou, na tom se dá zapracovat i během čtrnácti dnů. V útoku už je to daleko horší," otevírá Jachan nepříjemné téma.
A pokračuje v tom, kde jeho svěřenci nestačili nejvíc.
Hlava překážela úspěchu
Jejich hlavní problém byl psychický. "Driblink, fyzický basketbal, atletika, to všechno jsou věci, které jsme čekali. Že v nich zaostáváme, to nebylo nic nového. co jsme nečekali: mentální připravenost, to byl nakonec hlavní rozdíl," soudí kouč.
Tohle změnit nebude snadné. "Mentální připravenost je běh na dlouhou trať. Myslel jsem si, že Radek Kouřil je mentálně nejsilnějším hráčem, že zvládne tlak a že bude tým řídit. A tady jsme viděli, že to neměl jednoduché. Je to věc dlouhodobá, začíná od malých dětí a jde přes všechny kategorie," upozorňuje své kolegy.
V čem ještě české problémy koření? V individuálním uvažování hráčů, v reakčním čase. "Rozhodování probíhá v jiném tempu, v jiné rychlosti než u týmů typu Španělsko," říká. Myšleno je samozřejmě pomalejším.
A pak je tu soustředěnost. Anebo spíš nesoustředěnost. "Ostatní týmy tvrdě bojují, když se jim nedaří. Nám se utkání s Argentinou objektivně nedařilo. Nedokázali jsme hrát proti jejich systému tří hráčů v dolním postavení. Česká mentalita ale není obecně silná, aby se rvala, aby bojovala," mrzí ho.
Když ani pohledy 20 skautů z NBA nejsou dostatečnou motivací rvát se o každý míč a každý bod, co s tím dál? chtělo by se dodat.
Basketbal, hra pro chytré
Pověst hry vysokoškoláků basketbal poztrácel, ale nadála zůstává hrou pro chytré. Na velkých turnajích mají hráči nastudováno jak před státnicemi.
"Když jsem viděl přípravu Srbska na zápas s USA, to je velký štos papírů. Nedovedu si představit, že by to naši hráči vůbec přečetli," všiml si Jachan dalšího trendu, za kterým Češi zaostávají. "Naši hráči na to vůbec nemají kapacitu, z klubů nejsou zvyklí pracovat s videem. S analýzou to je pak hrozně těžké."
TAKŽE PÁNOVÉ, BUDEME TO HRÁT TAKHLE. Trenér českého juniorského výběru Petr Jachan diriguje svůj tým před utkáním s Íránem.
Dává i konkrétní příklad: "S Litvou jsme vytěžili ze střelby za tři body, ale už druhý den jsme se nedokázali prosadit, protože nás Argentina měla naskautované. A naši hráči se neuměli transformovat, aby to hráli z jiných pozic."
Poselství z pražského turnaje by každopádně mělo být pozitivní. Češi alespoň nakoukli mezi elitu a zjistili, jak na tom doopravdy jsou. čím víc z nich se poučí, tím lépe.
"Musíme z tohoto turnaje vytěžit maximum," burcuje trenér hostitelského výběru Petr Jachan. Sám půjde příkladem. "Já budu z tohoto zážitku v budoucnosti čerpat určitě," slibuje.
