Jindy prostorná kuchyň najednou vypadá titěrně. Metr a půl široký a necelé tři metry dlouhý stůl na stolní tenis kompletně vyplní místnost. Aby míčky nelítaly po celém bytě, je kuchyň oddělená plentou. Hráči mají pro údery minimum místa, ale i tak jsou rádi, že nyní vůbec mohou dělat svůj oblíbený sport. Petr Hodina se svým nevlastním otcem Richardem Györim v domácích podmínkách pravidelně trénují.
A je třeba zůstávat v kondici, protože talentovaný školák může mít před sebou velkou kariéru. V mladších žácích je čtvrtý v republice, a to ho v této kategorii čeká ještě jedna sezona. V jihočeské divizi patří k nejlepším hráčům, zároveň posbíral už první body ve třetí lize mužů. Za dvě sezony vyletěl z okresního přeboru až do celostátních soutěží dospělých. A to mu v červenci bude teprve 12 let.
„Chci si zahrát na mistrovství světa nebo olympiádě,“ tvrdí Hodina, který reprezentuje Českou republiku v mládežnických kategoriích. Jsou to velká slova, ale když vidíte, s jakou chutí se stolnímu tenisu věnuje, tak proč by klukovský sen jednou nemohl vyjít.
„Má rád individuální sporty. Ping-pong je pro něj ideální. Jeho brácha Adam hraje fotbal, miluje kolektivní sporty a naopak kolem sebe potřebuje mít partu kamarádů. Péťa je jiný. Jinak by to celkově nemohl zvládat,“ naráží Györi na odlišný režim svého nevlastního syna.
  |
Hodina totiž chodí do české i rakouské školy. V pondělí absolvuje písemky a zkoušení v Prachaticích, zbytek týdne studuje v rakouském Linci, kde odpoledne trénuje. „Obě školy nám vyšly vstříc, má individuální plán. Známkovaný je v Čechách. V Prachaticích chodí do prvního ročníku na osmiletém gymnáziu a kromě pár dvojek dostává samé jedničky. V Linci jsme museli napojit školu k tomu, aby mohl trénovat v místním Olympijském centru,“ vysvětluje Györi, jenž v Linci sám pracuje.
V rakouské škole má Hodina největší problém s jazykem. „Domluví se, ale všemu zatím nerozumí. U každého předmětu je to jinak. Zeměpis zvládá dobře, ale třeba biologie je velmi těžká. V Rakousku je povinná školní docházka o rok kratší než u nás, takže osm let. Paradoxně v německém jazyce je na tom tedy lépe než místní děti, protože se základy učí delší dobu,“ popisuje Györi.
Po škole ho čeká trénink trvající až dvě a půl hodiny. „Podmínky jsou tam podobné jako u nás třeba v Havířově, což je špičkové středisko. Působí tam několik výborných trenérů i kvalitních soupeřů na trénování,“ chválí Györi.
Petr Hodina sport s plastovým míčkem o průměru 40 milimetrů hltá. Zbožňuje. Staví ho před kamarády i další hry a zábavu s vrstevníky. „Chtěl bych pořád hrát. Ale rád jezdím také na kole, plavu, jezdím na toboganu a měl jsem doma chvíli i vyplněnou přihlášku na baseball,“ usmívá se.
Nevlastní táta ho doplňuje. „Nechceme, aby se mu ping-pong zprotivil a přestal ho bavit. Musí mít i jiné aktivity a zájmy. Když je unavený, snažíme se mu dopřát trochu volna, aby zase nabral energii,“ tvrdí.
Byť i Hodinovu kariéru nyní přibrzdila pandemie koronaviru, jeho rodině se studium a trénování v zahraničí osvědčilo. „Je to takový zkušební rok. Petr by měl od příštího ročníku studovat jen v Rakousku a zároveň tam nadále i trénovat. Možná i hrát soutěže a turnaje. Odpadly by mu starosti s českou školou, ale učit se pouze v němčině by bylo náročné. Ale uvidíme, ještě máme na rozhodnutí čas,“ dodává Richard Györi.
