O zápasech o třetí místo se říká, že to jsou takzvané souboje poražených. Cítil jste se tak?
My jsme především chtěli vyhrát, získat medaili. Proti Zlínu jsme byli mírným favoritem. A protože s jídlem roste chuť, po vydařené sezoně od nás každý medaili očekával. Jsem moc rád, že si tohle nově vytvořené mužstvo na medaili sáhlo, je to zasloužený úspěch.
Co rozhodlo sérii o bronz?
Klíčové bylo, že jsme zvládli oba domácí zápasy a ujali se vedení 2:0. Když jsme odjížděli do Zlína, připomínal jsem hráčům, že máme tři pokusy na jedno vítězství.
První pokus ale nevyšel, prohráli jste jednoznačně 0:3. V čem hledat příčinu?
Věděl jsem, že to ve Zlíně nebude lehké. Kluci měli v hlavách, že se Zlín ve třetím zápase porazí sám a nebude bojovat. Opak byl pravdou. V tom utkání jsme nebojovali jako tým, každý si hrál na svoje triko.
Ve čtvrtém zápase série už byl herní projev Karlovarska optimální?
To byl hodně důležitý zápas, chytili jsme ho hned od začátku. Za stavu 2:1 na sety jsem nabádal hráče, aby ještě přitlačili a vytvořili si náskok. To se podařilo a soupeř dohrával pod tlakem, ze kterého se už nedostal.
V celé sezoně nasbíral váš tým v extralize a poháru celkem 27 výher a 14 porážek. Co říkáte takové bilanci?
Vstupovali jsme do extraligy jako úplně nový tým. Kladli jsme si na srdce, že bude velice důležité zvládnout začátek dlouhodobé části. To se povedlo, ať už to byla výhoda, či nevýhoda vzhledem k dalšímu průběhu soutěže.
Proč by mělo být šest vítězství v řadě na úvod nevýhodou?
Ve druhé polovině základní fáze si na nás už každý dával velký pozor a dobře věděl, že nějakou sílu máme. Ale dlouhodobou část hodnotím jako úspěch, byly jen dva zápasy, ve kterých jsme nebodovali.
Letošní extraligový ročník se zdál být nejvyrovnanějším v uplynulé dekádě, každý z týmů v play-off měl co nabídnout. Jaké je vaše ohlédnutí za cestou nováčka vyřazovací fází?
Ve čtvrtfinále jsme zvládli ČZU Praha, díky umístění v dlouhodobé části jsme byli jednoznačně v roli favoritů. S jedním klopýtnutím jsme to zvládli. České Budějovice nás v semifinále přehrály, i když devět setů se rozhodovalo ve vyrovnaných koncovkách. Oni ale byli přesnější.
A krok na bronzový stupínek už známe... Jaký vlastně byl tým dvanácti hrdinů, kteří jsou na věky podepsáni pod historicky první sezonou Karlovarska?
Náš tým se opíral o určitou zkušenost, o hráče, kteří mají něco za sebou. Vedle nich hráli čeští kluci Málek, Koláček, Bartůněk, Janků, kteří ve svých předchozích klubech nebyli příliš vytěžovaní. A tady zapadli do týmu. Hodně jsme těžili ze hry všech tří středových hráčů a univerzála Mihajloviče. Sezona se týmu povedla.
