Mistrovství Evropy, táborský Světový pohár, domácí šampionát a mistrovství světa v dánském Bogensee. To jsou čtyři vrcholy této sezony pro české cyklokrosaře.
Ten první je čeká v neděli. V nizozemském Rosmalenu vyrazí na trať evropského šampionátu. A další vrchol na sebe nenechá dlouho čekat. Už 17. listopadu se totiž v Táboře pojede závod Světového poháru se všemi aktuálními hvězdami. „Naše šance nevidím černě,“ říká předseda cyklokrosové komise Českého svazu cyklistiky Petr Balogh.
Ale před Táborem se jede mistrovství Evropy...
Byl jsem před dvěma týdny na Světovém poháru v Bernu a z čeho jsem měl radost, to byly výkony juniorů. Kolo a půl před koncem jsme měli čtyři lidi v elitní desítce, což bylo naposledy někdy v roce 2009. V juniorech máme tři nebo čtyři borce, co mají na to, aby získali medaili.
Juniorská kategorie tedy plní největší očekávání?
Já bych řekl, že úplně největší želízko v ohni máme v kategorii juniorů a žen do 23 let. Kdyby byla Nosková zdravá a mohla jet, troufnul bych si říct, že medaile do 23 let je jistá. Ale je tam taky Czeczinkarová a další holky. Do 23 let by naši mohli jezdit okolo desítky. Speciálně Borošovi v mužích na mistrovství Evropy dávám také velké šance.
Momentka z mistrovství Evropy v cyklokrosu v Táboře
Logicky větší než na Světovém poháru doma v Táboře, že?
Bude tam méně Belgičanů. Na Světovém poháru jich může být i ke dvacítce. A pak ti dva navrch.
Mathieu Van der Poel a Wout van Aert?
Na jednu stranu je obdivujete, a na druhou byste je nejradši něčím praštil, když to řeknu hodně nadneseně. Tím, jak jsou dominantní, tak ten náš sport také trochu devalvují. Řekl bych, že konkrétně Van der Poel je v této době absolutní fenomén. Je špička v cyklokrosu, pak je v popředí na mistrovství světa v silniční cyklistice a odskočí si na horská kola, kde také patří k nejlepším.
Dá se ho z českého pohledu přirovnat ke Zdeňku Štybarovi, který svého času byl v terénu také takřka neporazitelný?
Co se týče cyklokrosu, asi se to nechá srovnat. Ale neumím si představit, že by si Zdeněk třeba odskočil na horská kola a předváděl tam to co Van der Poel.
Na druhou stranu na loňském mistrovství světa se ukázalo, že i on je porazitelný. Můžeme se něčeho podobného dočkat v Táboře?
Je pravda, že na mistrovství světa jsem poprvé viděl, jak mu někdo ujíždí v technice. Van Aert ho tenkrát v tom bahně udolal. Ale pro náš závod vycházím z toho, že táborskou trať má evidentně rád a vyhovuje mu. Vyhrál tady i mistrovství světa v roce 2015.
Takže v Táboře očekáváte jednoznačnou záležitost?
Myslím si, že se bude na co dívat v každé kategorii. Mezi juniory to budou Ťoupalík, Ježek, Zatloukal a Šulce. Tam máme jednoznačně na medaili. Navíc našich mladých kluků pojede dvanáct a kdokoliv může překvapit. Lidé mohou přijít i na závod do 23 let. Podívat se, jak stoupá forma Tomáše Kopeckého, loňského stříbrného medailisty z mistrovství světa. V ženách přislíbila účast Kateřina Nash. Velká persona. Přijede už týden předtím na Toi Toi Cup do Kolína. Kdo ví, možná to je jeden z jejích posledních závodů tady v Táboře. V kategorii Elite jsou fenomenální závodníci. Divák který má rád vrcholový sport, se bavit bude.
Když jste zmínil kategorii Elite, není tam český cyklokros přeci jen v útlumu?
Jak se to vezme. Když se podíváme na minulé mistrovství světa, tak jel Boroš většinu závodu na páté místo, podobně i Kateřina Nash v ženách. Jen kvůli technickým problémům se propadli. Nebýt toho, tak to byl velmi úspěšný šampionát. Konečná umístění ho trochu devalvují. Na loňském mistrovství Evropy v Táboře jel také o třetí místo. Něčeho podobného se můžeme dočkat i letos. Pak přijde Světový pohár, dvacet vcelku vyrovnaných Belgičanů a všichni jedou naprostou pilu. To je pak těžké.
Jak se podle toho v posledních letech mění vaše očekávání na velkých závodech. Češi byli zvyklí, že vozili úspěchy.
V minulosti jsme si nasadili laťku hodně vysoko a trochu na sebe upletli bič. Už třeba na mistrovství světa 2001 v Táboře. Každý si pak myslí, že dělat medaile a získávat tituly je jednoduché, ale ono to tak není. V té době nám nahrával terén. Byl tu led, nikdo na tom neuměl, ale také tu byla výjimečná generace závodníků. Šimůnek, Bína, Zlámalík a starší Ausbuher nebo Dlask. Když pak získáme dvě medaile, tak je to podle mě obrovský úspěch. Ale pozor. My jsme pořád nejlepší, co do počtu medailí v kategorii juniorů na mistrovství světa. Jak jsem zmínil, moje očekávání jsou teď u těch juniorů. Z nich může vyrůst úspěšná generace. A navíc na Toi Toi Cupu nám startuje třeba 100 žáků. To jsou velké změny oproti minulosti, kdy jich bylo 25 nebo 30. Cyklokros se zase vrací do popředí zájmu.
Jak se vysvětluje sponzorům a partnerům, že vlastně i současná postavení jsou úspěch?
Co se týče ministerstva školství, tak tam se to dělá podle tabulek a tam se vejdeme. Když to musíte někomu vysvětlovat, většinou jsou to fanoušci, kteří mají sportovní srdce sledují to a věděli, že Boroš jezdil do pátého místa a nejezdil celou dobu třináctý. I Kopecký měl být mistrem světa, ale spadnul mu řetěz.
Proč se nedaří mládežnické úspěchy zcela přenést do dospělých kategorií?
Někdo mi říká třeba na příkladu Zdeňka Štybara, že každý je nahraditelný. Tak ať mi někoho ukáže. Všichni říkají, jak hraje špatně fotbalová reprezentace, ale zkuste nahradit Kollera, Nedvěda a Poborského. To prostě nejde. Musí přijít nějaká jiná generace. Osobně si třeba myslím, že Tomáš Kopecký má dobře zaděláno. Zdeněk Štybar také v kategorii do 23 let jezdil 11. a 12. místa. Až později se dostal na první pozice.
Takže se vracíme k tomu, že po určité mezeře se blýská na lepší časy?
Vidím to hlavně v těch juniorech. V nich byl naposledy skvělý Adam Ťoupalík. Pak přišla mezera a teď máme čtyři v desítce na Světovém poháru a to je radost se na to dívat.
Jak ovlivňuje tenhle přechod to, že často brzy utíkají na silnici?
Samozřejmě z toho nadšený nejsem, ale je to jejich zaměstnání a chtějí se nějak zabezpečit. Je to o penězích a možnostech a tak trochu začarovaný kruh. V Česku je strašně málo týmů, které jezdce dokážou zaplatit. Ale to je srovnání jako Real Madrid a Sparta Praha ve fotbale.
Tábor potřetí během čtyř let hostí velký cyklokrosový závod. Jak se vám to daří?
Předně je to díky areálu, který se tady povedlo vybudovat. Komora je unikátní a pro nás je tohle takový národní cyklokrosový stadion. Málokde na světě je to, že máte sprchy a šatny a cílovou rovinku, kde nejezdí auta. Po loňském mistrovství Evropy jsme dostali z mezinárodní cyklistické federace emotivní dopis v tom duchu, že kde jinde by se měly jezdit světové závody než tady v Táboře, když pořád jsme braní jako cyklokrosová velmoc.
