Ale stalo se a nejlepší střelec nejvyšší české soutěže v ročníku 2011/2012 a třetí nejlepší basketbalista Slovenska sezony minulé, v níž došel s týmem Košic až do finále, bude v nadcházející sezoně jednou z hlavního opor hradeckých Královských sokolů.
Poprvé ve své úspěšné kariéře nastoupí do týmu, který do soutěže půjde jako úplný nováček. A to doslova, protože hradečtí basketbalisté se mezi elitu vrátili po dlouhých 25 letech. „Tohle je opravdu poprvé, ale takové situace život přináší a já se na to těším,“ říká třiatřicetiletý podkošový hráč a připomíná: „Trochu tomu napomohly okolnosti.“
Myslíte konec košického klubu, který se, ač čerstvý vicemistr, nepřihlásil do slovenské ligy?
Přesně tak, protože kdyby k tomu nedošlo, asi bych tady nebyl.
Bylo to velké překvapení?
Nikdo to nepředpokládal. Měli jsme slavnostní večeři na zakončení sezony a tam nám to vedení klubu oznámilo. Na Slovensku se změnil zákon, hráči musejí být zaměstnanci klubu a to by prý klubu přineslo velký nárůst výdajů.
Takže jste byl najednou bez angažmá, což ale pro hráče vašich kvalit neměl být velký problém...
Nějaké nabídky přišly, vedle slovenské ligy také ze Švýcarska, ale všechno se nějak táhlo. Přes mého spoluhráče z reprezentace Dušana Pandulu (rovněž nová posila Hradce - pozn. autor) jsem se dostal k Hradci a poměrně rychle se s ním dohodl.
„Budeme sice v nejvyšší soutěži jako nováček, ale je to dobrý projekt.“ |
Co o tom hlavně rozhodlo?
Řada věcí. Jednak filozofie klubu, který chce jít postupně nahoru mezi českou elitu. Už dopředu mi to Dušan všechno vylíčil a musím říct, že v klubu to funguje tak, jak o tom mluvil a jak jsem o tom mluvil já s vedením klubu.
Přesto jde o úplného nováčka, čtvrt století je čtvrt století. Neodrazovalo vás to?
Že půjdu do klubu, který přichází z nižší soutěže, je pro mě sice poprvé, ale do čeho jdu, věděl jsem dopředu. O zázemí a filozofii už jsem mluvil, věděl jsem však také, s jakými hráči půjdeme do sezony. Budeme sice nováčkem, ale je to dobrý projekt. Podle mě se společnými silami dostaneme na dobrou úroveň.
Vy jste kvůli tomu musel opustit téměř ideální domácí prostředí...
To je pravda. Pocházím z Popradu a odtamtud to mám do Košic hodinku jízdy. Navíc přítelkyně je přímo z Košic, takže tam mám druhý domov. Ale zvládli jsme to a už jsme se s rodinou v Hradci zabydleli, i když to chvilku trvalo. Krásné město.
Máte za sebou měsíc přípravy a před sebou necelý měsíc do začátku soutěže. Jaký z toho máte dojem?
Velmi dobrý, i když je jasné, že herně je potřeba ještě některé věci doladit. Ale řada věcí se už povedla a třeba poslední zápas nebyl špatný.
Mimo jiné se vám daří spolupráce s Dušanem Pandulou, který je zároveň asistentem trenéra Peterky. Jaké to je mít kamaráda z reprezentace za spoluhráče a zároveň jako asistenta?
Nemám s tím problém. Kromě reprezentace spolu hrajeme poprvé a vypadá to dobře. To, že je zároveň asistentem trenéra, přináší i dobrou zpětná vazbu mezi hráči a trenérem. Funguje to.
Mluvil jste o reprezentaci, jak jste na tom s ní?
Teď na podzim nijak, protože se nechystá žádná akce, takže se můžu věnovat jen klubu. A pak se uvidí, jak to se mnou bude, třeba dostanou šanci mladší.
S čím byste byl v Hradci v premiérové sezoně spokojen?
Byli bychom opravdu spokojení, kdybychom se dostali do skupiny A1 (postoupí do ní osm nejlepších týmů z dvanácti), to by bylo velké zadostiučinění.
Jak toho dosáhnout?
Připravit se na to, že každý zápas bude hodně těžký. Už přípravné zápasy ukázaly, jak se vymstí, když chvilku zaváháte. Nad Kolínem jsme vedli o deset bodů, a za chvíli z toho nebylo nic.
