„Chalani dneska odvedli skvělou práci, úžasnou!“ rozplýval se před dvěma roky Slovák po dojezdu sedmé etapy Tour de France do Albi.
Kolegové z týmu Cannondale měli ten den jediný úkol. Zbavit se všech Cavendishů, Greipelů, Kittelů a dalších nevítaných hostů, kteří by mohli jejich Peťovi zkazit hostinu.
A povedlo se. Do cílového městečka dorazil značně zredukovaný peloton asi 90 cyklistů a Tourminátor se tak musel popasovat „pouze“ s Degenkolbem, Bennatim nebo Hagenem.
Tehdy netušil, že to bude na dlouho jeho poslední šance předvést světu svá originální vítězná gesta na největších závodech sezony.
Už o tři etapy později začala jeho série druhých a třetích míst, která se zřejmě stala jeho noční můrou. Letos vyhrál opět bodovací soutěž na Tour, ale etapové vítězství nikde.
I loni se musel popasovat s tím, že pokud je v úniku, všichni jedou proti němu. Letos to bylo ještě markantnější.
Přesto se slovenský habán pouštěl na francouzských silnicích do jednoho úniku za druhým. „Všichni cyklisti jsou mí kamarádi, ale do samostatného úniku mě nepustí. Myslí si totiž, že jsem nejlepší a pak přede mnou zabouchnou dveře,“ komentoval s ironií sobě vlastní.
Když v etapě do Gapu smazal ve sjezdu na Španěla Plazu víc než půl minuty, bil se pěstí do hrudi a imitoval tak výstup Matthewa McConaugheyho ve filmu Vlk z Wall Street. „Dává mi to energii,“ později vysvětloval.
To už k němu mířil Chris Froome se spikleneckým výrazem: „Co je, zase jsi dneska nevyhrál?“
Poklonu mu ale skláněl i samotný list L´Equipe, který o něm prohlásil, že je jezdcem v úplně jiné kategorii.
„Opravdu, nikdo jiný si nezaslouží vyhrát víc než on,“ potvrzoval Contador a Greipel prohlásil, že Peter je „nejsilnější závodník na Tour“.
Co naplat, nejsilnější být můžete a stejně je vám to k ničemu, pokud nevyhráváte.
Sagan přijel na třítýdenní pouť do Španělska hlavně z toho důvodu, aby se dobře připravil na blížící se světový šampionát v americkém Richmondu. Stejnou taktiku zvolil i minulý rok, když ve 14. etapě, tedy před nejtěžšími kopci, ze závodu odstoupil.
A jak to bude letos, kdy itinerář nabízí nejtěžší etapy už ve druhém týdnu? Mistrovství světa ho pak čeká dva týdny po Vueltě. „Ale jo, jsem celkem odpočatý. Byla to těžká Tour, ale na Vueltu jsem se připravil dobře. Těším se, až si zase s kluky zazávodím.“
A zazávodil si hned první den, kdy skončil v týmové časovce s kolegy… opět druhý. „Bylo to fajn, docela technické, trochu Strade Bianche. A asi protože jsem tady já, tak jsme zase druzí,“ říkal s úsměvem v cíli.
Druhá etapa pak končila těžkým výjezdem na vrchol Caminito del Rey a Sagan skončil na zemi během hromadného pádu 30 kilometrů před cílem.
„Jsem jen trochu odřený,“ ujišťoval hned poté fanoušky.
A v pondělí už přišla jeho chvíle. Do posledních metrů přitom nemohl kvůli pádu použít ostříleného Daniele Bennatiho, který byl určen jako poslední muž Saganova vláčku. „Ze začátku sezony spolu odjeli pár závodů a docela si v dojezdech rozuměli,“ potvrzoval Italovu roli sportovní ředitel stáje Tinkoff-Saxo Tristan Hoffman.
A tak Sagan udělal to, co mu jde stejně ze všeho nejlíp. Pozici si vybudoval sám a nalepil se za zadní kolo Johna Degenkolba. „Byl jsem hned za Johnem, který začal trochu dřív,“ líčil. „Objel jsem ho a i díky protivětru jsem to dokázal. Mám radost hlavně kvůli klukům, kteří dneska jeli skvěle. Celý den jsme tahali spolu s Orikou, zato Giant ani Cofidis nám vůbec nepomohli. Ale to je v pohodě, stejně jsme vyhráli.“
Přidal se i Hoffman, kterému udělalo Peterovo vítězství stejnou radost. „Na letošní Tour byl tolikrát druhý, v minulosti ještě víckrát. Tu jeho tvář těsně pod vrcholem už jsem viděl příliš často… Je to obrovská satisfakce.“
Sagan se tak po více než dvou letech dočkal zaslouženého vítězství na jedné z Grand Tour. Jak sám říká, „nemůžete být pořád druzí.“
A že by to nemuselo být poslední vítězství na dlouhou dobu, může Peter celý cyklistický svět přesvědčit už v úterý. Kdyby si totiž měl sám pro sebe namalovat ideální etapu, vypadala by nejspíš jako ta do Frontery.
Tak co, přidá Tourminátor další zářez?