Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Penalta! Ale kdo na ni? Jediný si věří Poborský

4 2000
Penalta! Tři čtyři hráči si radostí plácají do dlaní. Konečně snad přijde vytoužený gól. Ale kdo ho dá? Najednou všichni toulavým krokem odcházejí z pokutového území, otočeni k sobě zády. Bojí se. Ještě ve čtvrtek při tréninku to byli penaltoví mistři, každý si dal tři pokusy, a jak bezvadně jim to šlo. Pouze náhradník Wagner jednou trefil tyč. Nedalo potom práci, aby trenér určil pět specialistů pro zápas. Jenže teď Nedvěd, Rada a Horváth mají strach a Koller už není na hřišti. Chvilka napětí. Najednou si bere míč Karel Poborský, před chvilkou právě faulovaný. Jemně si ho posadí na puntík a se stejnou lehkostí proměňuje. Odvážně, elegantně a suverénně doprostřed branky.

To bylo hodně troufalé mířit doprostřed. Je to váš styl, nebo jste znal gólmana a tušil, kam se pohne?

Já ještě nezažil gólmana, který by při penaltě zůstal stát. Každý se někam vrhne. A tak to dělám tím nejjednodušším způsobem, kopu ji doprostřed.

Byl jste nervózní?

Ne, vůbec ne. Věděl jsem, kam míč umístím. A také mi bylo jasné, že dám gól.

Opravdu ani trochu nervozity?

Nechci dělat hrdinu, ale už mám skoro šedesát reprezentačních startů, pátý rok hraji v cizině a ve fotbale není moc věcí, ze kterých bych měl strach. Byl to kop jako každý jiný.

Ale rozhodoval o zápase.

V tom jediném byl výjimečný.

A ještě v něčem. Říká se, že faulovaný nemá penaltu kopat.

To je pravda. Jenže kluci se penalty zalekli a zbyla na mě. Balon tam delší dobu ležel, nikdo nechtěl, tak jsem si ho vzal. Žádná věda.

Neřekl jste spoluhráčům, já přece nemůžu, vždyť na mě byl faul?

Na nějaké dohadování není čas. Někdo se vždycky najde. Mně takové situace nedělají problém. Na Euru jsem šel kopat proti Barthezovi, hráli jsme s Francouzi o postup ze skupiny. Bohužel tenkrát nám ten gól nepomohl.

Jak vůbec došlo k faulu před penaltou?

Bylo to hodně netaktické od obránce. Míč jsem si dal na dlouhou nohu, byl jsem rozeběhlý a Markov mi ho chtěl vší silou odkopnout. Udělal to hodně klukovsky.

Na gól jste čekali až do sedmdesáté třetí minuty. Nebál jste se, že by třeba nepřišel vůbec?

Nebyl důvod. Každých pět deset minut jsme se dostali do šance. Je pravda, že proměnit tu první by nám dodalo klid. Ale hráli jsme dobře, byli jsme na tom výborně i fyzicky. To potom každý věří, že nám tam něco spadne.

Mohl jste přidat ještě druhý gól. Proč to nevyšlo?

Soustředil jsem se, abych míč stoprocentně trefil. Čekal jsem, že všichni poběží doleva, kde byla prázdná brána. Oni tam opravdu letěli až na Markova a ten balon v pohodě odehrál. Kdyby to spadlo na dva nula, tak bylo po zápase a měli jsme klid.

Bude vítězství klíčové pro celou kvalifikaci?

To se teprve uvidí. Vyhrát první zápas venku a ještě v Bulharsku, které se tipuje za jednoho z favoritů skupiny, se cení vysoko. Jakmile se nám podaří zvládnout další dva podzimní doma s Islandem a na Maltě, tak budeme v obrovské psychické výhodě.

Autor:


Témata: Karel Poborský




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze