On se kvalifikoval na olympiádu, jíž se zúčastní poprvé v životě.
Ona je - také poprvé - vítězkou extraligy. „Strašně dlouho jsem po tom toužila, několikrát jsme byly s Břeclaví druhé. Letos jsem se tam vrátila. Mám splněno, klidně můžu skončit,“ vypráví Širučková nadšeně.
Tak rychlý její odchod od zelených stolů nebude, v Břeclavi má ještě smlouvu. Ovšem euforie, k níž vzletná slova pasují, je ohromná. Sesadit Hodonín z domácího trůnu je velká věc.
„Výborný byl pro mě i rok 2018, kdy jsem se dostala mezi nejlepších šestnáct na mistrovství Evropy. Tehdy ale nebyla olympiáda. Když se to sečte pro nás oba, nejlepší je asi tento rok,“ přitakává 29letá žena, jejímž vrcholem jsou vedle evropského šampionátu také dva starty na univerziádě.
Na olympiádu se přes tvrdou českou konkurenci neprobila, o to víc tedy letos držela palce manželovi. „Oba jsme věděli, že v kvalifikaci má poslední šanci. Až poslední zápas rozhodl, a Brit, kterého porazil, zůstal první pod čarou. Hodně jsem to prožívala,“ přiznává zpětně Širučková.
Partnerův boj sledovala doma na počítači. Stejně tak hltal skóre při finále ženské extraligy převážně z mobilu i Širuček, přestože byl přímo v dějišti rozhodujícího finále v Břeclavi. Když ale domácí tým s Hodonínem zápolil, měl takové nervy, že v hale nevydržel. „Chodil mezi halou a parkovištěm, občas nakoukl dovnitř,“ líčí bývalá reprezentantka.
Sama měla v posledních týdnech shonu požehnaně. Nejenže na extraligové zápasy dojížděla z Polska, kde nedaleko Varšavy s mužem kvůli jeho klubovému angažmá žije, ale ještě hraní musela kombinovat se zkouškami na vysoké škole. V Olomouci státnicemi dokončuje studium aplikovaných pohybových aktivit.
Cesta za titulem v domácí soutěži, přestože byla mimořádně dramatická a Hodonín ji neuvolnil zadarmo, pro ni byla z aktuálních cílů psychicky asi nejklidnější. „To proto, že jsem měla výborné spoluhráčky. V Břeclavi se cítím výborně. Ve dvou zápasech finále jsme se bodově dokázaly ‚sejít‘ všechny, což se Hodonínu nepovedlo,“ ohlíží se za sérií, která přerušila letitou hodonínskou nadvládu, Širučková.
Ačkoliv také dlouho reprezentovala, olympiáda pro ni byla zřejmě nedostižnou metou. „Když jsem vycházela z juniorské kategorie, hrály u nás prim Štrbíková, Vacenovská, Čechová nebo Pěnkavová. Všechno top hráčky. Pro holky jako já nebo Hanka Matelová bylo strašně těžké se mezi ně probojovat. Neměly jsme šance objíždět mistrovství světa a Evropy. Sice jsem se pak propracovala do užšího výběru, ale olympiáda byla pořád hodně vzdálená - a asi i nereálná. Možná by to mohlo být jinak, kdybych tomu podřídila další roky, ale pokud chci rodinu, už je to těžké,“ přiznává otevřeně.
Alespoň má teď před sebou o něco volnější léto. Odpočine si, navštíví některý z kempů, kde trénuje děti její manžel, a pak mu bude fandit u televize. Do Tokia by se možná vypravila loni v původním olympijském termínu, pokud by nezasáhla pandemie. Letos to ale nepřipadá v úvahu.
A ještě jednu novinku Širučkovi letos mají: vyměnili si pořadí v soutěžích, které hrají. „Vždycky to bylo naopak, že manžel byl se svým týmem první a já druhá. Letos jsme první s holkama my a on v polské Superlize je druhý. Pro mě hezká změna,“ hlásí Širučková.
