Kdo potřebuje pomoct, všechna vyšetření a zákroky si zařídí na jednom místě; to je pro Ústecký kraj přelomové.
„Tělovýchovné lékařství tady chybělo léta, pokud vím, v ústecké nemocnici sportovní oddělení zaniklo možná před 20 lety. Po revoluci tento obor upadl, ale stále má své místo platné,“ míní primář oddělení Pavel Neckař, který se stará i o teplické prvoligové fotbalisty.
Co je smyslem vašeho oddělení, prvního v Krajské zdravotní?
Komplexní zdravotní péče o sportovce s důrazem na prevenci. V tomto kraji je tělovýchovných lékařů jen pár, dáme se spočítat na prstech dvou rukou. Preventivní péče o sportovce byla za socialismu o něco více vyzdvihovaná. Pamatuji si, že jsem jako fotbalový žáček chodil každý rok na povinné prohlídky. Doktor se mě zeptal, jestli se mi něco nestalo, poslechl si mě a vyšetřil.
Kdo to potřebuje nejvíc?
Hlavně mládež by měla jednou ročně chodit na preventivní prohlídky, zda se organismus dobře vyvíjí, jestli není skrytá vada nebo se nevyvinulo poškození třeba z přetížení. Druhá hlavní skupina jsou lidé nad 35 let. Tedy ti, kteří do pětadvaceti hodně sportovali, založili si rodinu a po deseti letech úplně jiných starostí se zase začnou hýbat. A vracejí se do podobných intencí co předtím. Jenže ten člověk je jiný, je o deset let starší a třeba i o 15 kilogramů těžší, takže když sportuje ve stejné intenzitě jako dřív, čeká na něj spousta zdravotních rizik. Tenhle sportovec je opravdu ohrožen vysokým krevním tlakem nebo ischemickou chorobou srdeční. Měl by přijít a nechat si změřit EKG i v zatížení. Aby se zjistilo, zda nejen v klidu, ale i po půlhodině sportování má pořád správný tlak a frekvenci.
„Naším cílem je, aby pacient mohl dál prožívat radost z pohybu.“ |
Čemu chcete předejít?
Chceme zamezit tomu nejhoršímu, z čeho máme strach, což je náhlé úmrtí sportovce na sportovišti, nejčastěji kvůli selhání srdce. Preventivní prohlídka slouží k tomu, abychom riziko snížili; úplně se bohužel eliminovat nedá. Když najdeme stavy, které jsou rizikové, sportovci nedoporučíme plnou zátěž. Posíláme ho na další vyšetření a poradíme mu, jak smysluplně sportovat, aby neohrožoval své zdraví.
Preventivní prohlídky jsou jen jednou částí vaší práce. A další?
S vedením nemocnice jsme probírali otázku péče o sportovce. Vyhrála varianta komplexní péče v rámci jednoho oddělení. Čili od prevence přes ortopedicko-traumatologickou část až po rehabilitaci. Oddělení zastřešuje péči ve všech fázích sportovního života.
Jak vnímají vznik vašeho oddělení profesionální sportovní kluby z Ústeckého kraje?
Jsem lékař fotbalových Teplic a jejich reakce byla pozitivní. Už teď jsme se domluvili na spolupráci s týmy U19, U21 a prvoligovým áčkem. Budou docházet na prohlídky a my se budeme starat o jejich zdraví. Přidávají se i další sporty, doufám, že je budou následovat také individuální sportovci. Chvilku bude trvat, než vejdeme ve známost. Nemám pocit, že by to mělo nějakou zásadní vadu. Jen to, že preventivní prohlídky nehradí zdravotní pojišťovna, ale sportovec sám.
Jenže to u každého lékaře.
Ano. Naše ceny jsou hodně vstřícné. Jednoduché zátěžové vyšetření stojí 600 korun, komplexní spiroergometrické vyšetření s posouzením zdravotního stavu lékařem je za 1 300 korun. Když jde o celý klub, lze cenu i ponížit. I tak je to méně v porovnání s Prahou, kde jsou ceny 800 - 1 000 za základní vyšetření a za kompletní od dvou tisíc výš. Snažili jsme se zohlednit sociální stránku severních Čech.
Když se někdo zraní na vesnickém fotbale, musí stále na pohotovost, nebo se dostane k vám?
Akutní úrazová ambulance je součástí emergency a traumatologické kliniky. Když není indikována akutní operace, může se sportovec objednat k nám a my mu doporučíme další postup. Nebo diagnózu určíme podrobněji. Na emergency se totiž nedají provést veškerá detailní vyšetření, která se týkají poranění svalů, šlach a měkkých tkání kloubu. Úrazy bývají často silně bolestivé, takže se doporučí zklidnění ve fixaci. A až to přebolí, dělá se druhá kontrola. Zranění je poté už méně bolestivé a lékař může pacienta na našem oddělení detailněji vyšetřit.
Takže k vám může kdokoli, ne pouze profesionální sportovci.
Nejsme jen pro elitní kluby v severočeském regionu, ale i pro sportovce různé výkonnosti, věku a sportovního zaměření.
Co nejčastěji řešíte?
Poranění kloubů a svalů na dolních končetinách. Díky zázemí a součinnosti jednotlivých oddělení Masarykovy nemocnice je naše oddělení jednoznačně ku prospěchu sportovce, nemusí hledat jiná zdravotnická zařízení, aby problém dořešil až do konce.
Hláška sportem k trvalé invaliditě zlidověla. Platí?
Je to okřídlené heslo. A je pravda, že vrcholový sport organismus mění. Jestliže se ale budeme bavit o rekreační sportovní aktivitě, rozhodně to neplatí. Sport je zdravý, v přiměřené míře prospívá organismu. Ať již srdci nebo dýchacímu systému. Je prokázáno, že lidé po infarktu, s astmatem, s chronickou bronchitidou nebo cukrovkou žijí déle a kvalitněji, pokud se správně a pravidelně pohybují. Existují studie, že i onkologičtí pacienti, když dobře sportují ve správné intenzitě a frekvenci, mají lepší přežití. A psychicky na tom pak bývají lépe. Naší vizí do budoucna je spolupracovat s klinikami a nabízet pacientům s různými nemocemi adekvátní pohybovou terapii pod dohledem sporttestrů a za kontroly fyzioterapeuta.
Jak probíhá preventivní vyšetření na vašem oddělení?
Pomocí zátěžového vyšetření zjišťujeme, zda správně fungují srdíčko a plíce. Simulujeme sportovní zátěž, při které mívá pacient problémy, jako například pocity na omdlení nebo dušnosti. U dětí sledujeme jejich vývoj, třeba u gymnastek a krasobruslařek se často vyskytuje podváha nebo poruchy růstu. EKG monitorujeme na běhátku, ale i na kole. Pro fotbalistu je důležitější vyšetření na běhátku, pro hokejistu kolo, protože to je nárazový sport; skočí na led a dvacet vteřin dře na maximum. Což se na kole simuluje mnohem lépe, oni hokejisté nejsou moc dobří vytrvalostní běžci.
K čemu slouží laboratorní přístroje, které využíváte?
Máme k dispozici spiroergometr, tedy analyzátor vydechovaných plynů, který určuje známé parametry. Trenéři je rádi používají - maximální spotřeba kyslíku, anaerobní práh. Podle toho jsou schopni ušít svému svěřenci trénink na míru. A také tím mají objektivní nástroj ke zjištění, jestli příprava probíhá podle plánu a zda má kýžený efekt. Součástí prohlídky je i vyšetření složení těla kaliperací, kdy z kožních řas orientačně určujeme množství tuku. Nezřídka zjistíme u dospělých i mládeže nadváhu či obezitu.
Vážně?
Ne všichni sportují třikrát týdně, ne každý dodržuje životosprávu. Zvlášť u mládeže není zdravá výživa vždy dosažitelná, ať už kvůli benevolenci rodičů, nebo ne úplně dobré stravě ve škole. K tomu se přidávají lákadla. Takže dost mladých sportovců je na hraně obezity. Což má negativní vliv na výkon i na chronické potíže s pohybovým aparátem.
Jaké další přístroje používáte?
Máme i další speciální analyzátor na složení těla, který změří nejen množství tuku, ale i vody a svaloviny v těle. K léčbě v oblasti úponů, šlach a svalů používáme přístroj, který pomocí centrifugace oddělí určité faktory z krve, a když se tyto faktory aplikují zpátky do poškozené tkáně, pomáhají k jejímu hojení a regeneraci. Pacient si to musí uhradit, ale cena je relativně akceptovatelná, jedna aplikace stojí 3,5 tisíce korun. Na některé diagnózy to funguje skvěle, třeba na poranění svalu. A samozřejmě máme ultrazvuk, bez něj to už nejde.
Pavel Neckař během vyšetření malého sportovce.
Data, která zjistíte, vám do budoucna nějak poslouží?
Budeme spolupracovat s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Vědecky bychom chtěli zkoumat odlišnosti rekreačního a výkonnostního sportu a podle získaných výstupů pak radit hlavně hobby sportovcům, čeho se mají vyvarovat.
Je těžké říct pacientovi, ať nesportuje? Máte radost, že jste mu možná zachránil život, nebo jste spíš smutný, že mu berete koníčka?
Jsem určitě smutný, naštěstí se to moc neděje. Po stanovení diagnózy umíme najít typ a míru aktivity, která je pro člověka nejvhodnější a zdraví prospěšná. Cílem celého kolečka v našem oddělení je, aby pacient mohl dál prožívat radost z pohybu.
O Neckařovi rozhodl osud dobřeS teplickým fotbalistou Štěpánem Vachouškem v mládeži kopal za jeden tým, ne tak dávno ho měl na operačním sále a sešíval mu achillovku. Doktor Pavel Neckař, primář Oddělení sportovní medicíny v ústecké Masarykově nemocnici, má ke sportu blízko. I k vlastním zraněním, bohužel. „Fotbal jsem za Teplice hrál do extraligového dorostu. Pak jsem si poranil obě kolena, přišla medicína a fotbalem jsem se bavil už jen v nižších soutěžích,“ vykresluje. Časem i kopané zanechal, ale není pověstnou kovářovou kobylou. Jako sportovní lékař sportuje neustále. „Teď jezdím na kole a běhám, tím se udržuji v kondici.“ Ani kdyby jeho kolena vydržela, vrcholový fotbalista by prý z něj nebyl. „Hrál jsem s Vachouškem a Voříškem,“ zmínil dva mistry Evropy do 21 let, „ale nikdy jsem nebyl tak kvalitní fotbalista jako oni. Možná osud zaúřadoval dobře a poslal mě správným směrem,“ míní. Už na gymnáziu chtěl na medicínu, vlastní zranění ho nasměrovala k ortopedii. „Teď jsem dodělal atestaci z tělovýchovného lékařství, takže mám vzdělání z interní stránky i z ortopedie. Ale pořád se trošku líp cítím na operačním sále než před pacientem na ergometru,“ přiznává. Jak vypadají klouby a svaly zná jako chirurg zevnitř, to je výhoda: „Když pacient o něčem vypráví, mám v hlavě, co může být poškozeno.“ Na teplická Stínadla se vrátil, ale už ne v dresu, nýbrž v bílém plášti. „Sedmý rok dělám týmového doktora. Začínal jsem u dorostu, pak mě oslovili i k áčku, které tehdy vedl trenér Plíšek.“ Žádný z koučů prý na něj netlačil, aby hráč nastoupil navzdory potížím. „Nemám negativní zkušenosti, jak mě masér Eda Poustka občas straší. Jediný tlak je, aby všechno běželo, jak má, tedy co nejprofesionálněji. Ohledně zdraví hráče jsem zatím měl poslední slovo vždycky já.“ Anebo jeho kolega Jan Štěrba, zkušený doktor, který většinou bývá s týmem na lavičce během výjezdů ven. „Kdybych s nimi cestoval na dva dny na zápas, pak šel ještě na dva dny na službu, asi by mi manželka postavila kufr před dveře. Pan Štěrba tím žije a díky tomu mohu vést naše oddělení.“ Když však 37letý otec dvou dětí sedí na lavičce, šijí s ním všichni čerti. „Nejdřív jsem byl spíš emotivní fanoušek, teď se čím dál víc soustředím, jak se uzdravený hráč pohybuje, zda se limitace neprojevuje. Při kontaktech mě víc zajímá, jestli se něco nestalo, než kdo to zavinil.“ Ale výsledek mu fuk není. „ Emoci do toho dávám stále a vedoucí týmu Pavel Verbíř mě napomíná, abych byl na lavičce v klidu, nebo dostanu pokutu,“ směje se Neckař. Že by dělal pro reprezentaci, o tom nesní. „Neláká mě to. Je to spíš manažerská funkce, hodně o komunikaci. S hráči, s trenérem, s kluby i s manažery. Tam už je tlak obrovský. Někdy je to na hraně, top sportovci stojí hodně peněz a jakýkoli nezdar by se mohl lékaři i právnicky nevyplatit,“ tvrdí. „Mě teď naplňuje ta práce, kde jsem.“ |
