Venku by vše vypadalo opačně, ale halová atletika je specifický, „jiný“ sport. A tak Maslák odráží ataky soupeřů a Hejnová věří v průlom.
Šestadvacetiletý Maslák má dva halové tituly mistra světa, třicetiletá překážkářka Hejnová si hýčká dva venkovní, jednoznačně cennější – už proto, že v hale se překážky na čtyřstovce neběhají.
Ona vždy preferovala dění na venkovních oválech. Ve veleúspěšné kariéře tak má z haly „jen“ dva bronzy ze štafety 4x400, evropský i světový.
To Maslák, muž s dračím tetováním na zádech, si pod střechou libuje. Sedí mu agresivnější styl se seběhem, výhodou je i jeho menší postava. Už roky je neporazitelný. „Někdy to může být svazující,“ přiznává. „Pojedu do Bělehradu s tím, že si nic než výhru nemůžu dovolit. Všichni to ode mě očekávají. Když se prý nezraním nebo neuliju start, vyhraju.“
Ale pozor: on s tímto přístupem fatální problém nemá. Až se za sebevědomí omlouvá.
„Vyzní to blbě, ale ani já od sebe neočekávám, že nevyhraju,“ použije aspoň pro jistotu dvojitý zápor. „Pokud si to nepodělám, nebo se nepodělám těsně předtím.“
Maslák do bělehradské Kombank Areny odletí s republikovým titulem (finále na 200 metrů zvládl v čase 20,57). On i Hejnová si jako rychlostní testy zkusili dvoustovku – a nejlepší česká běžkyně poslední doby byla ve srovnání s Maslákem rozladěná. Skončla třetí za Rosolovou a Barborou Dvořákovou v čase 24,06.
„Nejde si nestěžovat,“ vadilo jí, že ji pořadatelé vedle další favoritky Denisy Rosolové postavili už v rozběhu. A jelikož v něm prohrála, měla ve finále velmi nevýhodnou krajní dráhu. „Ale nic, byl to test. Věřím, že to v Bělehradě vylítne.“
Zuzana Hejnová (vlevo) na republikovém šampionátu v Praze.
Počítá i s ostrými lokty, na které nad překážkami není zvyklá. Pod novým trenérem Falkem Balzerem má formu i pod střechou, tak proč to nezkusit? „Jsem tempařka, vydržím rychlostně celou čtyřstovku. Jen musím seběhnout bez kolize,“ plánuje.
Právě tohle jsou chvíle, v nichž je Maslák silný. A zkušený. „V Evropě mám určitě psychologickou převahu,“ souhlasí. „Většinou jdou proti mě mladí kluci a vím, že když to rozběhnu na prvním místě, pohlídám si to. Teoreticky to může být i na evropský halový rekord, ale to by se muselo sejít všechno dohromady. A tři čtvrtky za dva dny, to bere síly.“
On i Hejnová cítili v Praze únavu, dřinu směřovali až k Bělehradu. „Pocitově z toho nadšený nejsem, i když to bylo rychlé. Ale za pět dní si odpočinu,“ doufá Maslák.
Zlato a bronz. V republikové konkurenci oba na neobvyklých tratích rezerv viděli dost. V Evropě by takovou bilanci nejspíš brali s chutí.
