Do zahraničí přesto pravidelně jezdí a sbírá úspěchy. Nyní se ale soustřeďuje na domácí závody, konkrétně na finále Českého skokového poháru (ČSP). Jedná se o nejprestižnější soutěž v podobě seriálu v tuzemsku.
Její předposlední 10. kolo se uskuteční od 9. do 12. září ve středočeských Hořovicích na ranči Václava Opatrného. To je zároveň tréninkovým střediskem jeho syna, Aleše. Ten pohár vyhrál už třikrát, naposledy loni, letos se tedy bude snažit vítězství obhájit.
Jak seriál ČSP vypadá?
Jede se jedenáct kol na různých kolbištích v celé České republice. Za každé kolo se přidělují body. Když se někdo zúčastní třeba všech kol nebo většiny, započítává se pouze šest nejlepších výsledků. Do finále, které bude letos ve Frenštátě pod Radhoštěm, postupují první čtyři umístění jezdci, kteří si mění své koně obdobně jako na mistrovství světa. Každý jezdec absolvuje parkur nejprve se svým koněm, a pak se třemi koňmi soupeřů. Letos se koná již 9. ročník.
Proč se letos bude závodit zrovna v Hořovicích?
Existuje Asociace ČSP, což je jedenáct pořadatelů, kteří seriál pořádají od začátku. Mezi nimi je i jihočeská Jemčina, která ale letos z organizačních důvodů nemohla závody uspořádat. Dohodli jsem se, že je tedy uděláme u nás na ranči. Jsou to tam první takhle velké závody.
Co to obnáší za přípravy?
Především jsou to peníze. Pro pořádání ČSP jsou předepsány minimální výše dotace, například v soutěži ST do 140 cm je to 40 tisíc korun, v soutěži T (do 150 cm) 60 tisíc. Nám se podařilo zajistit finance natolik, že celkové dotace na všechny tři dny, co se soutěže konají, činí 250 tisíc. Do Velké ceny (stupeň T) dáváme 80 tisíc. Peníze jsou zajištěné sponzorsky, převážně od majitelů koní. A kromě toho se snažíme upravit zázemí - stavíme novou tribunu, místo pro VIP. Nedávno jsme zrekonstruovali kolbiště, nyní je na špičkové úrovni. Myslím si, že účastníci budou spokojeni.
Jakou máte šanci , že letos opět vyhrajete?
Zatím to vypadá docela dobře. Jsem aktuálně po devíti kolech na pátém místě, takže mám ještě dvě kola na to, abych se dostal mezi nejlepší čtyř. První kola ČSP jsem vynechal, dal jsem přednost výjezdům do zahraničí. Teď ve druhé půlce sezóny se to snažím dohnat. Mám na to ještě Hořovice a Frenštát.
Aleš opatrnýNarodil se 18.9.1981. Profesionálnímu parkurovému ježdění se věnuje 12 let. Jezdit začal ve třech letech na poníkovi. Nejprve se věnoval disciplíně všestrannost (skládá se z drezúry, terénní překážkové jízdy a parkuru), později se vyprofiloval jen na parkur. Nyní má k dispozici 10 sportovních koní. Největší úspěchy: Zlatá medaile z mistrovství Evropy mladých jezdců v anglickém Hartpury v roce 2000, nespočet vítězství na mistrovství republiky juniorů (parkur i všestrannost) a seniorů (parkur), řada vítězství v Grand Prix především v zahraničí, 3x vyhrál finále Českého skokového poháru, naposledy loni. Nejbližší plány: dostat se do finále Českého skokového poháru a vyhrát ho (26.9. ve Frenštátě pod Radhoštěm). Poté se zaměří na kvalitní halové závody v zahraničí. |
Finále je velmi atraktivní záležitost - přeci jen absolvovat těžké parkury s cizími koňmi není jednoduché.
Jednoduché to není, na přípravu s cizím koněm máte jen dvě minuty během niž můžete skočit jeden kolmý skok a jeden oxer. Zatím jsem s tím ale nikdy neměl potíže. Jsou to kvalitní koně, výkonnostně vyzkoušení.
Ale přeci jen tady určité riziko je. Ne každý chce půjčovat koně cizímu, a taky jsou tu majitelé.
Samozřejmě. Já mám v současnosti pět koní do vysokého skákání, ale do finále bych byl ochoten vzít maximálně jednoho.
Takže máte volbu? Neznamená to, že do finále musíte nastoupit s koněm, se kterým jste absolvoval poslední kolo.
Přesně tak. Můžu zvolit jiného, ale je tu podmínka. Kůň musel alespoň jednou absolvovat v rámci ČSP parkur stupně T (150 cm vysoké překážky) a získat jeden bod.
Co když se stane, že majitel nebude chtít, aby jeho kůň startoval pod někým jiným?
Jeho přání budu samozřejmě respektovat a vezmu si koně jiného. Vždy přihlížím k tomu, jací jezdci se do finále dostanou. Všechny koně, které nyní jezdím mají své majitele. Oni mají rozhodující slovo, nemůžu jít proti jejich vůli.
Kolik koní nyní v tréninku máte?
Deset, z toho tři mladé. Pět, respektive šest koní mám na vysoké závody. Je to Titan, Lukas Ninja, Caruso, Verdi a sedmiletá Eileen.
Jak to vlastně u profesionálního jezdce chodí?
Majitelé mi dávají koně do tréninku. Platí za ustájení, trénink a závody. Individuálně se domlouváme na procentech z výher. Někteří majitelé chtějí, abych jejich koně jen natrénoval, předvedl na závodech a prodal.
Koně si vybíráte sám?
Někdy jezdím s majiteli a vybíráme spolu. Například šestiletý Casal. Kupoval se loni v lednu. Do té doby nezávodil. Líbil se mi, tak jsme ho vzali na zkoušku. Když bude dobrý, nechám si ho, když ne, prodá se. Tak zní dohoda s majitelem. Zatím kůň vypadá dobře, takže v mé sportovní stáji zůstane.
Vaším nejlepším koněm je nyní Titan. Vyhrál jste s ním spoustu velkých závodů. Přesto to na olympiádu nestačí. Proč?
Titan je dobrý kůň, vyhrává dobré soutěže a dobré peníze, ale na olympiádu to není. Vyhraje každoročně pět až deset parkurů do 150 cm, ale na olympiádě se skáče ještě výš. Nebo Caruso. Má větší sílu než Titan, výška mu nedělá potíže, ale zase není tak rychlý. A to je v rozeskakování důležité. Kůň pro vysoké skákání musí mít sílu, mrštnost, musí být sportovní typ, krevnatý, musí chtít jít dopředu a musí být i rychlý.
Lze sehnat takového koně?
Jednoduché to není. A pak je tu finanční stránka. Cena takového zvířete se pohybuje v řádech desítek i stovek milionů korun. Opravdu špičkoví koně, které se zúčastňují olympijských her, jsou za 2 až 4 miliony euro. To u nás nikdo za koně nedá. Navíc není jisté, že kůň bude fungovat, že mu sedne trénink, také je tu i zdravotní stránka
Je olympiáda vaším snem?
Rozhodně.
A je šance sehnat kvalitního koně?
Nyní jednám s jedním sponzorem. I když je to zámožný člověk, miliardy nemá. Asi raději koupíme mladé koně a budeme doufat, že mezi nimi nějaký takový na olympiádu časem bude.
Výhodou parkurových jezdů je, že nemusejí příliš hledět na věk. Vám je 29 a do jezdeckého důchodu máte daleko.
To je výhoda. Můžu tedy počkat na kvalitního koně. Nemusím jet na olympiádu za dva roky, ani za 6, ale třeba pojedu až za 10. Například v Hong Kongu startoval jezdec z Kanady. Byla to jeho osmá olympiáda. A ve svých 62 letech získal první medaili v družstvech.
