„Naskytla se šance dalším hráčům, aby ukázali svůj potenciál,“ konstatuje 39letý pivot Nečas.
Vyoral je podle něj navíc z Asie parádně rozjetý. „Nešlo si nevšimnout, že je na vlně z úspěšného šampionátu: okamžitě se stal se naším lídrem, což všichni kvitují. I když je tu jen týden a půl, do týmu zapadl po všech stránkách. Myslím, že kombinace na rozehrávce s Pulpym (Viktorem Půlpánem) bude klapat jak na útočné, tak na obranné půlce. Za celý tým můžu říct, že už jsme všichni v očekávání, až liga konečně vypukne. Těšíme se na pátek,“ říká Nečas před duelem prvního kola na palubovce mistrovského Nymburka (od 18 hodin).
Nový trenér Beksy Kenneth Scalabroni je bývalý mariňák. Projevilo se to nějak v tréninku?
Každý trenér je jiný. Ale způsob, jakým nám Ken všechno podává, je pro nás impuls k tomu, abychom něco změnili. V posledních letech jsme tu bohužel vždycky měli nějaké limity, které jsme nebyli schopni překonat. Ať už herní, nebo v týmové chemii. Jak Ken říkal na tiskovce, ten „spirit“ je to nejdůležitější. Dřív to bylo tak, že jsme šli na trénink jako do divadla. Dali jsme si do šatny věci, odehráli to, ale v momentě, kdy jsme se vrátili, už tam nikdo neseděl, všichni zmizeli domů. Nemáte tam totiž nějaké svoje místo. Ale ta chemie se vytváří mimo basketbalové hřiště. Dopoledne jsme na Dukle, odpoledne na Dašické... Když přišel Ken, dal si požadavek, aby se změnily podmínky, které jsme v té šatně měli. Myslím, že se v tom přes prázdniny udělal kus práce. Už tam trávíme víc času, což je ku prospěchu. Snad se to projeví i na hřišti.
Loňskou sezonu ukončila jasná porážka ve čtvrtfinále od Olomoucka, s čímž jste nemohli být spokojení. Jak byste si představoval tu nadcházející?
Přál bych si, abychom se v každém zápase dostali do fáze, že se budeme moci rvát o vítězství. Je důležité, aby tam nebyly ty výpadky co loni. Ty dvě tři minuty, kdy jsme třeba ztratili v podstatě vyhraný zápas, nebo si soupeře nechali utéct. Ale to Olomoucko už je za námi; musíme sportovně uznat, že jsme na ně v té sérii neměli.
Lze mluvit o konkrétním cíli v soutěži? Chtěl byste se opět s Beksou probít třeba alespoň do semifinále?
Zásadní bude ta proměna týmu, která by měla být daná už přístupem Kena a tím, co po nás chce. Bude to, jak se říká, „step by step“, krok za krokem. Prvotní cíl je A1. Až se tam dostaneme, tak uvidíme, co dál. Z naší pozice v ní se pak mohou odvíjet další ambice.
Jak vnímáte, že se po zmíněných peripetiích v přípravě hned na úvod postavíte Nymburku?
Je to výzva. Jak jsem mluvil o tom, že „Vyo“ z Číny přijel v euforii, v Nymburce těch hráčů bude víc. Taky už se těší, až začne sezona. Doufám, že tam předvedeme výkon na hranici svých možností, který bude konkurenceschopný.
Představoval předchozí rok pro ambiciózní klub jako Pardubice výsledkové dno?
Když si vzpomenu na loňskou tiskovku, talent a potenciál v tom týmu byl nejvyšší za ty roky, co tu jsem. Ale důležité potom je, jak to funguje dohromady. Ukázalo se, že ten talent někdy není všechno. Je potřeba víc ta chemie, což byl loni extrém. Ne po basketbalové, ale po týmové stránce to bylo nejhorší dno, které jsem tu zažil... Doufám, že už se nic podobného nebude opakovat, i s ohledem na to, že teď jsme v podstatě český tým. Ozren Pavlovič už tu je druhý rok, ten taky zapadl v pohodě. Jak lidsky, tak herně. Tyhle aspekty, které loni skřípaly, jsou teď vyautované. Myslím, že přání všech pardubických fandů bude vyslyšeno a budou hrát odchovanci. Uvidíme, jak se s tím porveme.
Bude to poslední sezona vaší kariéry?
Jak bylo nastíněno, příští rok má přijít Heřmi (Petr Heřman, který letos hostuje v Brně). Takže se to nabízí. Ale ještě nemáme odehraný ani jeden zápas. Co bude po sezoně, to člověk dopředu nikdy neví.
