O zdraví ho připravil pád z výšky. Ještě v nemocnici začal shánět informace o vozíčkářském sportu, o kterém předtím mnoho nevěděl. V rehabilitačním centru v Kladrubech jej pak oslovil Štefan Danko, vítěz paralympiády v Atlantě 1996.
Němec se vydal na soustředění nováčků a u atletiky už zůstal. Dálkově vystudoval vysokou školu, pracuje pro plynárenskou společnost. A hlavně sportuje. "Je to pro mě seberealizace, můžu si říct, že jsem v něčem lepší než ostatní. Nejsem nejlepší technický pracovník a nebyl jsem ani nejlepší student," říká.
Hodně mu pomáhá rodina. V létě trénuje za domkem v Kolodějích, ale sám by to nezvládl. Při závodě je připoután na kovovou konstrukci, a tak mu disk nosí rodiče nebo bratr. "Nedovedu si to bez nich představit," říká dvojnásobný medailista.
Světové rekordy na šampionátu nepřekonal Němec náhodou. Zvládnul dokonce hody delší, ale ty zůstanou jen národními rekordy. České mítinky nesplňují mezinárodní kritéria, a tak je paradoxně Němcův český rekord ve vrhu koulí o 19 centimetrů a v hodu diskem dokonce o 99 centimetrů delší než světový.
Už od zimy se Němec připravoval na světový šampionát. Chodil do posilovny a díky kolegovi Romanu Musilovi, pětinásobnému olympijskému medailistovi ze Sydney, může sportovat i v kryté hale v Nymburce. Jen od začátku roku odhodil disk asi šesttisíckrát. Občas hraje i basketbal, ale jen jako doplněk tréninku.
"Ze mě nic nebude. Je to skvělá zimní příprava, všechny svaly se pěkně protáhnou. Ale jinak jsem nedal ani bod," říká Němec s úsměvem. Rád odpočívá u televize nebo s kamarády u piva. Ale až po sezoně. O víkendu světového rekordmana čeká mistrovství republiky, a tak nemá ani čas na oslavy. "Možná posedíme s lidmi, kteří ve Francii byli," říká Němec.
