Říká se o vás, že jste bezkonfliktní typ. Kdy jste se naposledy rozčilil?
Dneska při tréninku. Na sebe. Protože jsem to holkám kazil.
A na někoho jiného?
Na cizí lidi málokdy. Spíš všechno řeším v klidu. Nejsem ani typem kapitána, který při zápase po každém míči vyskakuje ze židle. To asi udělám jen ve vypjatých chvílích.
Tipnete si konečný výsledek?
Vyhrajeme. A měl bych nejspíš říct 5:0, ne? Jinak by to znamenalo, že některé z mých hráček nevěřím.
Cítíte se dobře coby muž v čele tolika žen?
Mám k ruce i další muže, trenéra Kotyzu, fyzioterapeuta Koláře. A s holkama se znám už z doby, kdy jsem dělal u týmu manažera. Jen moje role je teď trochu odlišná. Předtím jsem se snažil splnit jim co nejvíc přání a teď jim musím některé věci i zatrhnout.
Například?
Dřív mi řekly, že jdou nakupovat a že budou od čtyř do sedmi v obchoďáku, tak jsem se jim snažil zařídit odvoz na hodiny, které požadovaly. Teď jim naopak musím říct: Ne, budete tam jen dvě hodiny.
Máte v týmu tři mladé hráčky a jednu rutinérku, Květu Peschkeovou. Jak jim to ladí?
Dobře. Ty mladé mají podobné zájmy, jejich debaty jsou takové drbárničky. Ale Květa se dokáže zapojit.
Kdo je největší srandistka?
Jednoznačně jí byla Iveta Benešová, na kterou zůstala role náhradnice a nyní odlétá na turnaj do Paříže. Její hlášky všechny rozesmějou.
Byl jste hodně překvapený, když jste v prosinci dostal nabídku, abyste dělal fedcupového kapitána?
Nejdřív jsem se divil, že to Aleš Kodat vzdal. Potom jsem si to nechal přes noc projít hlavou a kývl jsem. Jsou nabídky, které se neodmítají.
Dal vám Aleš Kodat nějaké rady?
Už loni jsem s ním probíral zápasy Nicole. Samozřejmě vím, že Alešovu komunikaci s ní nemůže nikdo nahradit, vždyť ji zná odmalička. Ale Nicole mi to svým chováním ulehčuje. Na nic si nehraje.
