Vstup mezi evropskou golfovou elitu měl Pablo Martín-Benavides raketový. Když jako první amatér vůbec vyhrál v dubnu 2007 turnaj European Tour (konkrétně Estoril Open de Portugal), byla to pochopitelně obrovská senzace.
V červnu toho roku se celkem podle očekávání stal profesionálem a mohl si v klidu zvykat na hru mezi nejlepšími, protože měl díky titulu jistotu dvouleté karty na Tour (až do konce roku 2009) - i když šek více než 200 tisíc Eur musel kvůli svému amatérskému statutu v Portugalsku přenechat jiným.
Ono "zvykání" mu ale trvalo až nečekaně dlouho. Ve zbytku roku 2007 se během 11 turnajů ani jednou neumístil mezi první dvacítkou (což by se celkem dalo chápat), ale rok 2008 byl ještě mnohem horší. Jen sedmkrát z 24 turnajů prošel cutem a ani jednou nebyl lepší než dělený patnáctý.
Měl samozřejmě jistotu karty pro další rok, ale určitě nijak dobrou náladu. Dokonce sezónu zakončil dříve a pilně trénoval na jihu Španělska v Málaze, kde stihl rozdat i pár rad golfových rad českému basketbalovému reprezentantovi Jiřímu Welschovi, hájícímu v současnosti barvy místní Unicajy.
Do letošní sezóny pak vstupoval s mnohem většími ambicemi, ale začátek byl jako studená sprcha - 7 cutů za sebou. "Opravdu jsem propadal zoufalství," přiznal později. Přece jen se ale začal v dalším průběhu seźóny zlepšovat, a i když měl pouze jediné umístění v TOP10 za celý rok (dělené 6.místo z rakouské Fontany), alespoň začal procházet pravidelně cuty.
Přesto až do posledního turnaj sezóny neměl jistotu, zda nebude muset zamířit do kvalifikační školy. Nakonec uhájil alespoň celkové 118.místo a mohl si oddychnout. A možná právě to, že z něho spadl velký tlak, mu minulý týden v prvním turnaji nové sezóny pomohlo.
"Docela mě to zaskočilo. Plánoval jsem, že sem pojedu se svojí sestrou, prohlédneme si zdejší faunu a uděláme si příjemnou dovolenou...No, zatím se mi tady hodně líbí!" To prohlásil Martin po pátečním kole na hřišti Leopard Creek - a není divu, když 63 ran znamenalo vyrovnání dosud nejlepšího golfového kola v kariéře.
O víkendu pak odolal mnohem zkušenějším domácím hráčům Erniemu Elsovi a Charlu Schwartzelovi. Cestu k tomu vedla přes pevné nervy a excelentní patování - za celé 4 dny turnaje nezahrál ani jeden trojpat!
Jestli bude titul v Jižní Africe pro Martína skutečným krokem mezi nejužší elitu evropského golfu, to ukážou až příští měsíce. Potenciál na to nepochybně má. A určitě už nemá nejmenší chuť zopakovat si horskou dráhu z posledních dvou let.