Mužstvo převzal po trenéru Zdeňku Šmejkalovi, jemuž šéfové nejprve dali dovolenou a záhy ho odvolali. „Bylo to narychlo,“ komentoval svůj posun nahoru dvaačtyřicetiletý Tomáš, někdejší hráč Liberce, Ostravy, Opavy, Ženevy a Zlína.
„Ale vůbec žádný skok to pro mě není. Čtyřicet let v tom žiju. Pro mě to je naprosto normální. Skokem pro mě bylo převzetí B týmu, kdy jsem se musel přeorientovat spíše na amatérskou úroveň. Ale od svých dvou let žiju v prostředí profesionálního volejbalu.“
Váš otec Jaroslav byl špičkový hráč i trenér. Radil jste se s ním, zda nabídku Ostravy přijmete?
Ne, neradil, ale od otce jsem se učil, stejně jako od každého trenéra i v reprezentacích.
Jaké máte trenérské vzdělání?
Mohu trénovat vše kromě reprezentace. Mám trenérskou dvojku. Studium jsem dodělával letos v únoru v Brně.
Nemáte obavy převzít mužstvo v době, kdy v klubu přetrvávají spory nynějšího a předchozího vedení?
Když mi nabídli, abych dělal asistenta, tak jsem samozřejmě řekl ano. Když jsem poprvé přišel k týmu, trenér Šmejkal mi oznámil, že končí, ať vedu trénink já. Na to jsem nebyl připravený, vařil jsem z vody, ale myslím, že se trénink povedl.
Zdeňku Šmejkalovi vadilo, že vedení s ním výměnu asistenta nekonzultovalo.
To vím, ale určitě už nějaké signály měl. Raději to však nechám uvnitř klubu.
Neobáváte se, že vaše působení u mužstva může být kvůli trvajícím soudním sporům jenom dočasné?
Určitě neberu své působení jako dočasné, ale stát se může cokoliv. Ale pokud to někdo s klubem myslí dobře, tak by se toho moc měnit nemělo, ať uspěje ta či ona strana. Ta změna byla ku prospěchu, kluci ožili.
