"Nejsem otec, který by kluka někam tlačil, nemám ambice, aby byl lepší než já, aby byl v nároďáku, v lize. Chtěl basket hrát, a tak ho hraje," řekl Dušan Medvecký, někdejší reprezentant a opora Ostravy a Nového Jičína.
Michael viděl svého otce v akci při jeho angažmá v Novém Jičíně.
"Tam jsme často jezdili s mámou, babičkou, dědou, takže basket byl pro mě jasná volba. Otec mě do něho nikdy nenutil." Devatenáctiletý Medvecký připustil, že ho lákal tenis. "Ale když jsem viděl, jak Nový Jičín získal titul (v roce 1999 – pozn. red.), tak byl pro mě basketbal jasnou volbou. To byla pro mě velká motivace."
Potěšil tím otce? "Jak se to vezme," podotkl Dušan Medvecký. "Je jiný než já, fandím mu, snažím se mu pomoci, ale musí si najít svou cestu. Na jednu stranu mě to potěšilo, na druhou chci od něho vidět více tréninkové píle a zarputilosti. Ale možná to přijde, protože pořádně trénovat jsem také začínal až kolem devatenácti."
Právě v zarputilosti je zatím mezi otcem a synem velký rozdíl. "Chtěl jsem něco dokázat sám sobě, ani ne okolí, a to vede přes tréninkovou vůli. Říkám mu, že jsem trénoval i čtyřikrát denně, zatímco on trénuje čtyřikrát týdně. V tom musí přidat, jestli to chce dotáhnout někam výše."
Otci Medveckému by nevadilo, kdyby syn hrál "jen" první či druhou ligu. "Tam by se mohl vyhrát a do budoucna třeba z něho něco bude. Hlavně jsem rád, že ho mám pod kontrolou a nefláká se po parcích, že nefetuje. Jsem rád, že ho basket baví, a uvidíme, jestli z něho něco bude. Když ne, najde si nějakou práci."
Dušan Medvecký tvrdí, že na vlastní děti nemá dost trpělivosti. "Jsem vcelku nervák. Když vidím, že tomu nedávají sto procent, tak vybuchnu a dám jim to pocítit. Proto jsem rád, že se v našem týmu mladým věnuje Marek Stuchlý (asistent trenéra – pozn. red.)." Stuchlý se směje, že Michael už není takový dřevák, jakým byl. "To jsem rád, že to Mára říká," potěšilo Medveckého mladšího.
Trenér Medvecký tvrdí, že syn je na stejné úrovni jako další mladíci, kteří před sezonou do mužstva přišli. "Zatím nemá na to, aby hrál pravidelně, ale nějakou šanci jako ostatní dostane. Má slušnou ruku a výbušnost se dá pořád zlepšit, takže přece nad ním nezlomím hůl kvůli tomu, že někteří trenéři mu dávali sežrat, že je Medvecký."
Otec si už několikrát musel vyslechnout, že syna protěžuje. "Slyším to, čtu to, ale je mi to fuk. Ty hlasy mi jsou ukradené. Pro kluka chci to nejlepší, ať si každý myslí, co chce." A ani mladšímu z Medveckých nedělá problémy známé jméno.
"Někdo v tom může vidět přítěž, ale u mě to tak není. Někteří lidé si myslí, že jsem v týmu proto, že ho trénuje táta, ale o to větší mám motivaci všem ukázat, že v basketu něco dokážu." Michael podotkl, že mu otec do basketu sem tam mluví více, než by měl. "Ale je to táta, tím ho nechci shazovat. Jsem rád, že mi pomáhá." A co by si od otce vzal? "Určitě sebevědomí. Vždycky si věřil, což je nenahraditelné."
