V únoru roku 2007 přilétla z Jihoafrické republiky hrozivá zvěst: světového rekordmana v desetiboji trefil na tréninku oštěp. Ihned se vynořily vzpomínky na podobné nehody, které skončily smrtí. Ale Šebrle měl obrovské štěstí, unikl s jedenácti stehy a tragédie se v jeho podání rozplynula v úsměvnou historku. "Neříkejte mi jednohubka, raději špíz," vtipkoval pak olympijský vítěz a mistr světa.
Zato autorce (ne)šťastného hodu nebylo do smíchu. "Byla jsem strašně vyděšená a cítila jsem se hrozně. Naštěstí Roman nebyl vážně zraněný," oddechla si Viljoenová. "Jsme dobří přátelé, ani se na mě nezlobil," vyprávěla potom. "Kdybych s tím oštěpem v rameni ještě patnáct metrů běžel, mohla mít světový rekord," odbýval to se smíchem Šebrle.
ROZMAZANÁ REALITA. Sunette Viljoenová při jedno z pokusů na mistrovství světa v Tegu.
Teď už by český veterán tak daleko oštěp poponášet nemusel. Viljoenová se během posledních sezon stala jasnou africkou vrhačskou královnou, získala i dvě zlata na Hrách Commonwealthu, těsně před MS podruhé ovládla Světovou univerziádu a její trenér Terseus Liebenberg se dokonce nechal slyšet: "Má potenciál na překonání světového maxima."
Že na jeho slovech něco bude, dokázala Viljoenová třetím místem na mistrovství světa v Tegu. Už její jistý kvalifikační počin budil respekt a ve finále se navíc ukázala jako veliká bojovnice. Ruska Abakumovová se Špotákovou si házely svůj vlastní závod. A sedmadvacetiletá atletka, která v mládí koketovala s kriketem, se bila o bronz s další favoritkou Christinou Obergföllovou.
Úvodním počinem založila na 64,36 metrech, Němka kontrovala výkonem o tři centimetry delším. Viljoenová se vzápětí zlepšila na 65,20, soupeřka ji čtvrtým pokusem zase přehodila o čtyři centimetry. Pátá série: výborné podmínky, nahecovaná Jihoafričanka a daleký hod. 68,38 metrů = kontinentální rekord, zlomená Obergföllová končí v slzách...
MEDAILOVÁ RADOST. Sunette Viljoenová slaví zisk bronzu na mistrovství světa.
"Bronzová medaile z mistrovství světa - to je pro mě něco speciálního. Na hod za osmašedeát metrů jsem se hodně nadřela, ale vím, že tvrdá práce se vyplácí. Jsem šťastná, že můžu světu ukázat ty nejlepší africké schopnosti a že jsem dala své zemi medaili," chrlila ze sebe po finále rozradovaná Viljoenová.
Pro své přemožitelky měla jen slova uznání. "Maria a Barbora byly skvělé, byl to jeden z nejhezčích závodů, co jsem zažila. Ale teď už se nemůžu dočkat, až budu slavit."
Až Sunette Viljoenová doslaví, vrhne se zase do práce. A v příští sezoně bude zase chtít lovit české atlety, byť tentokrát jistě nekrvavým způsobem. Protože dostat se v olympijském finále v Londýně před Barboru Špotákovou, to by mohlo znamenat...
