Až do osmnácti let hrával trojnásobný olympijský vítěz házenou v rodné Mladé Boleslavi, jeho spoluhráčem býval třeba pozdější reprezentant Roman Bečvář. "V kraji jsme vyhrávali, co jsme jen mohli," vzpomínal pětatřicetiletý Železný, který působil na křídle a někdy si vyzkoušel i post spojky a když bylo třeba, stoupl si do brány.
V exhibici nastoupil v dresu Dukly po boku Kotrče, Bardy, Štiky, Bártka... "Já jsem vždycky nervózní, když dělám něco, co tak úplně neumím, ale oni mě uklidňovali, že je to dobrý," kývl s úctou směrem k slavným spoluhráčům.
Neposlušný míč mu občas uskočil, jeho nahrávky nelétaly tak přesně jako dřív. "Přece jen jsem dva tři roky nesáhl na balón, nemám to v ruce," nevymlouval se. "Kdybych hrál dvacet let, tak se možná dostanu na úroveň těhle starých pánů," přiznával Jan Železný s úsměvem, že s oštěpem v ruce se cítí mnohem líp.
Házenou má hodně rád, vidí v ní sport drsných chlapů, ale i krásnou podívanou s obrovskou tradicí, v níž vítězí vůle a charakter. Trojnásobného mistra světa jenom mrzí, že v současnosti není v Čechách tak populární jako v minulosti, kdy jí jako malý kluk hltal a vzhlížel k osobnostem, s nimiž se teď na oslavě Víchova jubilea osobně potkal.
Pozvání legendárního brankáře přijal s potěšením, přece jen si však dával pozor na zdraví. "Když se řekne, že je panu Víchovi sedmdesát, tak tomu nemůžu ani uvěřit. Vždyť má vizáž i mentalitu padesátiletého chlapa," vysekl mu poklonu.
Vzápětí Železný zvážněl. "Lidem jako je Vícha minulý i současný režim nikdy nepomáhal, spousta českých osobností, které dokázaly velké věci, by si zasloužila takové ocenění. A nejen to, ale i víc komunikace, protože i v pokročilejším věku nám můžou hodně říct."
 Fenomenální oštěpař Jan Železný se při exhibičním utkání, hraném ku příležitosti 70. narozenin legendárního Jiřího Víchy, vrátil ke své dávné lásce - házené |
