„Letošní sezona byla opravdu výjimečná. Nikdy jsem nedosáhl takových výsledků jako letos, takže to musím hodnotit jedině pozitivně,“ říká 29letý odchovanec Severky Šumperk.
První velkou medaili, bronzovou, jste získal v Polsku na World Games. Konečně vám všechno vyšlo, jak mělo?
V Polsku hrál velkou roli terén, který byl podobný tomu, co znám z České republiky a co mám za barákem. Ne úplně technicky náročný, ale přitom docela neprostupný díky husté vegetaci. A to je věc, kterou odmalička znám, takže to mělo velký vliv. A pak jsem taky dobře vyladil formu, povedlo se mi přípravu směřovat k tomuto vrcholu. Jinak World Games je světová akce pro sporty, které se nedostanou na olympiádu. Orientační běh byl u vesnice Trzebnica kousek od Vratislavi.
Kromě třetího místa se vám podařilo i vyhrát závod Světového poháru v Lotyšsku. Co je pro vás víc?
Letos mám tři úspěchy, které hodnotím na stejné úrovni. Kromě bronzu z World Games je to právě tohle vítězství v závodě Světového poháru a pak celkové páté místo v tomto seriálu. Vyhrát svěťák v Lotyšsku se mi podařilo díky parádnímu vyladění formy a je to výsledek dlouhodobé práce. Několik let jdu nějakým směrem, abych se zlepšoval a byl konkurenceschopný na světové scéně, a řekl bych, že v současné době se to začalo projevovat.
Máte po letech dřiny pocit zadostiučinění?
Strašně mě těší, že jsem schopný běhat na takové úrovni. Nedělal jsem skoro žádné chyby na světových závodech, což je bod, do kterého jsem se chtěl dostat. Jsem spokojený s tím, kam jsem se dopracoval. Proto hodnotím páté místo v seriálu Světového poháru jako skvělé, celou sezonu jsem odbíhal závody velice dobře ve všech distancích, sprint, middle i klasika.
Prožíval jste i nával emocí?
Samozřejmě. Vždycky, když bylo jasné, že jsem získal medaili nebo že vyhraju svěťák, je to obrovská euforie.
V orientačním běhu se vyhlašuje velké pódium pro prvních šest. Vám se povedlo na něj dostat na mistrovství světa šestým místem ve sprintu. Jak zapadá do kontextu letošních výsledků?
Šesté místo na mistrovství světa není úplně top, protože i loni jsem byl šestý. Navíc v kvalifikaci jsem nedopadl zrovna dobře, téměř jsem nepostoupil, takže finále bylo hodně nervózní. Šesté místo je samozřejmě dobrý výsledek a v dané situaci to bylo maximum. Ale jak se ve Světovém poháru ukázalo, mohl bych běžet i na lepší příčky.
Na jaře 2014 před MS v Jeseníkách jste říkal, že vám do světové špičky chybí kousek štěstí a lepší vyzávoděnost. Letos už jste se tam tedy zařadil?
Nevím, jestli mohu sám hodnotit, zda jsem ve světové špičce. Samozřejmě bych tam rád patřil. Cítím na sobě, že moje technika a vyzávoděnost jsou na dobré úrovni a ve všech terénech jsem schopný běžet bez chyby a takticky vyspěle. Nedělám žádné zbytečné chyby z nevyzávoděnosti. Ale jestli patřím do světové špičky, to musí říct někdo jiný.
Letos jste měl prvním rokem profesionální zázemí. Jak si ho představit?
Dostal jsem pracovní smlouvu na Vysokoškolském sportovním centru (VSC), které funguje jako sportovní klub ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jde o podobný model jako je Dukla, ale pro neolympijské sporty. Jsem tedy placený za to, abych trénoval a vozil výsledky ze závodů. Takže všechen svůj čas mohu směřovat a podřizovat několika závodům za rok. Z toho hlediska je trénink i výkon mnohem jednodušší. Člověk nemusí řešit věci kolem, jako jestli si vydělá dost peněz na sezonu. Takto mám zajištěný příjem a můžu se věnovat na sto procent orientačnímu běhu.
Byl tohle ten chybějící díl, abyste se mohl začít soustředit jen na sport a začal sbírat výsledky ze světových závodů?
V letošní sezoně to mohl být ten poslední kamínek. Mám ale zkušenosti jen z tohoto roku, takže teprve uvidíme, jak se mi bude dařit v dalších sezonách. Je to ale velmi důležitá věc na cestě k absolutnímu vrcholu.
Kromě smlouvy s VSC zároveň stále běháte i za švédský klub IFK Moras OK. Proč?
Tato spolupráce bude trvat zřejmě navěky. Nebudu měnit klub v zahraničí, protože mi dává vynikající podmínky v tréninku i finanční podporu. I tým sám o sobě je docela silný, takže i na nočních štafetových závodech Tiomila a Jukola, což jsou vrcholy klubové sezony ve Skandinávii v dubnu, máme šanci získat nějaké pěkné umístění.
Podle svého tréninkového deníku jste letos naběhal 422 hodin a 3 047 kilometrů. Už máte za roky vyzkoušené, že jsou to hodnoty, které vám vyhovují?
Kdybyste mluvil s nějakým trenérem, řekl by vám, že to je málo a mohl bych trénovat o dvě stě či tři sta hodin víc, což také některé světové hvězdy trénují. Ale já jsem byl dříve hodně zraněný, takže jsem neměl takový základ pro závodění i trénink samotný. Proto mohu tréninkové součty zvyšovat jen průběžně o deset patnáct procent za rok. Nemůžu a ani nechci vyletět někam vysoko, protože bych se mohl zranit. Ale v dlouhodobém plánu se chci dostat na čísla kolem 600 i 700 hodin za rok.
Jaké výsledky od sebe budete příští rok čekat?
Rád bych běhal ještě lépe než letos, i když je mi jasné, že některé výsledky už nikdy nemusím překonat. Budu se snažit dělat orienťák na sto procent a závody odzávodit bez chyby na své maximální úrovni. Když budu fyzicky v dobré formě a budu schopný odmapovat bezchybně, tak výsledky přijdou. Nějaká individuální medaile by byla pěkná, ale nechám to náhodě. Budu se snažit dělat orienťák tak, jak ho umím, naplno, a výsledky jsou v tuto chvíli druhořadé.
Na závěr sezony jste si zaběhl legendární Velkou kunratickou (3. místo) a mistrovství republiky v krosu (4. místo), kde jste prohnal i běžce specialisty. To je další směr, kterým se chcete vydat?
To bylo víceméně jen tréninkově, protože v tuto dobu už nemáme žádné závody, a mohl jsem si je tedy zařadit do plánu. Bylo to spíš ze zajímavosti, abych se porovnal s profesionálními běžci. Ale že bych směřoval svou kariéru do krosů nebo běhů do vrchu, to neplánuju.
