Opavští sice ve druhém finálovém utkání Národní basketbalové ligy prohráli 73:114, sérii ztratili 0:2 na zápasy, ale doma je přišlo podpořit zhruba tři tisíce fanoušků.
„Ta atmosféra při finále byla neskutečná. Byl jsem úplně dojatý. Akorát mě trochu mrzí, že naše prohra s Nymburkem, byť se čekala, nebyla důstojnější,“ prohlásil Kryštof Vlček k momentu, který ukončil jeho hráčskou kariéru.
A uzavřel ji svým největším úspěchem, jelikož jeho dosavadním maximem byl ligový bronz. Opavští ve finále kupodivu odehráli mnohem lepší duel na hřišti Nymburka, kde prohráli 90:114.
„Tam to padalo Nymburku i nám. Doma jsme se střelecky nechytli, znervózněli jsme a oni nám utekli na nějakých dvacet pětadvacet bodů a proti takovému týmu už víte, že tak velkou ztrátu stáhnete jen těžko. I když jsme bojovali, tak bylo znát, že hosté jsou trochu jinde. Nenechali se vůbec znervóznit,“ uvedl Vlček.
Sám, jak podotkl, také nebyl v zaplněné hale nijak nervózní. „Až mě to překvapilo, ale byl to můj poslední zápas v opavském dresu, takže jsem se na něj moc těšil.“
„Nějaká ta minuta na mě spadla“
Do boje o titul se dostal, přestože sezonu částečně odehrál v prvoligové rezervě Opavy.
„Do áčka jsem byl nominovaný, abych doplnil sestavu do play off, kdyby se někdo zranil. A Filip (Zbránek) se zranil, takže nějaká ta minuta na mě spadla. Přece jenom máme mladé kluky, kteří s play off nemají žádné zkušenosti. Já jsem tady už přece jen nějakou dobu, takže vím, jak se to hraje. Snad jsem i nějakou práci odvedl.“
Vlček má za sebou osmou sezonu v Opavě, kam přišel z VŠB Ostrava. V tomto ročníku ligy v průměru odehrál 10,2 minuty a dal 3,7 bodu za zápas. Nyní z pozice hráče přejde v opavském týmu do role asistenta trenéra Petra Czudka.
„S klukama jsme si dělali srandu, že po finále mi začnou vykat,“ směje se. „To byla samozřejmě velká nadsázka. Ale sám jsem zvědavý, jak k tomu kluci přistoupí a jak to budu zvládat. Ale jsou to profíci, takže záleží na nich. Říká se, že trénink je takový, jaký si ho uděláš. Moc se na to těším, ale zároveň bych kecal, kdybych tvrdil, že mě nemrzí, že končím jako hráč.“
Letos je Vlčkovi 27 let. Není to přece jen brzo na trenérskou kariéru? „No jo, Je to ale shoda náhod,“ odpověděl. „Čouda (trenér Czudek) se dostal k reprezentaci mužů, takže má nabitý program. Nějakého asistenta potřeboval. Asi jsem byl pro klub nejjednodušší volba, protože přece jen tahat sem někoho, kdo zdejší tým a prostředí nezná a vše ho učit, by bylo složité. Za ty roky vím, co si Čouda přeje od kluků, a v tom může být moje práce pozitivní.“
Kryštof Vlček je přesvědčený, že má s Petrem Czudkem podobný pohled na basketbal.
„Je ale fakt, že několik sezon jsem měl pocit, že on mě jako hráče nemusí,“ překvapil Vlček, který do trenérské profese pronikal nejen u opavské mládeže, ale i přímo v národní lize na opavské lavičce, když si loni v lednu v poháru v rodné Ostravě vážně poranil loket a do konce sezony nemohl hrát.
Kryštof Vlček (ve žlutém) z Opavy proniká ke koši Olomoucka mezi Františkem Váňou (vpravo) a Adamem Gogou..
„Jako trenéři jsme s Petrem už dříve rozebírali hodně věcí, takže si myslím, že naše spolupráce bude fungovat,“ řekl.
Přesvědčený o tom je i Petr Czudek. „Ta filozofie, kterou Kryštof má, je nám společná. Má srdíčko, což je potřeba, to povzbudí tým. Doufám, že co předváděl na hřišti, tu zarputilost, bojovnost, přenese i do kabiny a na lavičku.“
A odmítl, že by Kryštofa Vlčka coby hráče neměl v oblibě. „To ne, já mám všechny rád,“ prohlásil.
