Že se jejich snahy proťaly zrovna zkraje roku 2021, podle obou není náhoda. „Je to spíše reakce na to, co se v obou sportech děje. Jak já, tak Ondra zřejmě máme pocit, že řada věcí se dá dělat jinak, a chceme se do pozitivních změn aktivně zapojit,“ říká Šmicer ve společném rozhovoru pro iDNES.cz.
A Zdráhala, který právě finalizuje svůj první velký funkcionářský projekt, jen souhlasí: „Možná jsme dospěli do bodu, kdy nám přestávají vyhovovat staré (ne)pořádky a také to, že se ve svazových funkcích střídá prakticky ten samý okruh lidí a nedochází k výrazným změnám.“
Házená na rozcestí: kdo ji od víkendu povede?Kromě někdejšího kapitána Ondřeje Zdráhaly kandidují v mimořádných volbách na hlavu svazu ještě Jan Schneider a Ilona Hapková. Rozhovory s oběma dalšími uchazeči si v průběhu pátku můžete přečíst na idnes.cz/sport. |
Je těžké se vůbec rozhodnout kandidovat?
Ondřej Zdráhala: Je to změna, která mi dává přirozený smysl. Pokud jste profi hráč, žijete házenou a koncentrujete se na věci kolem toho. Zajímáte se, co se ve vašem sportu děje, jaké osobnosti a jakým způsobem jej prezentují, jak díky nim házená působí na veřejnost a fanoušky, co funguje a nefunguje, jaké má česká házená možnosti a jak je umí využít. Časem zjistíte, že házená se v Česku hraje fair play už jen na hřišti, ale nikoli mimo něj, že její stav je výsledkem osobních zájmů jednotlivců a nemá schopnou kolektivní vizi. Přestanete se jen zajímat a začnete se angažovat, protože vám to není jedno a vnímáte svůj potenciál zkusit něco změnit.
Vladimír Šmicer: Taky bych řekl, že jde o přirozený proces. V roce 2007 jsem se vrátil ze zahraničí a od té doby jsem postupně poznal většinu problémů, které náš fotbal měl a stále má. Od vedení FAČR dlouhodobě nevidím snahu tyto problémy řešit, ba naopak, řada problémů či kauz vzniká a vychází přímo od vedení, viz zatčení pánů Pelty, Berbra. Proto jsem se rozhodl zkusit aktivně zapojit do změn. Chci pomoci ozdravit fotbal a jeho image v Česku.
Kdyby byly vaše sporty podle vás v pořádku, zvažovali byste takovou angažovanost?
OZ: Pokud bych vztahy a rozpoložení našeho hnutí vnímal jako dobré, nad kandidaturou bych v současné chvíli určitě neuvažoval. Pokračoval bych v kariéře, věnoval bych se podnikání a dalším projektům.
VŠ: Kdyby byly v pořádku, nebyl by důvod se aktivně angažovat jako funkcionář.
Kde byste vaše sporty rádi viděli? Za čtyři roky, za deset let?
VŠ: Fotbal by měl být příkladem pro ostatní sporty u nás, v současné době to tak rozhodně není. Rád bych nejpozději do pěti let viděl, že tomu tak je.
OZ: Házená má u nás historicky silnou tradici, která se v průběhu času kamsi vytratila. S dominancí fotbalu a hokeje se sice nemůžeme srovnávat, ale chceme mít ambiciózní cíle. Za mne to vidím tak, že do dvou až čtyř let bude svaz funkční a transparentní organizace a v průběhu pěti až osmi let bude házená mezi čtyřmi nejpopulárnějšími sporty v Česku.
Často mám pocit, že jsme země nenaplněného potenciálu, vnímáte to podobně? I ve sportu?
OZ: Cítím to stejně. Máme obrovský potenciál, který neumíme naplnit. Jsme země v srdci Evropy, máme inteligentní, vzdělané a schopné lidi s ambicemi, kteří se nebojí pracovat. Žil jsem léta v zahraničí a silně vnímám, že my v Česku jsme v mnoha oblastech na špičkové úrovni. Bohužel naši výjimečnost neumíme s dostatečným sebevědomím prodat, zbytečně se podceňujeme a mnohdy máme pocit, že v zahraničí je vše lepší. Opak je pravdou. Pokud si schopní jednotlivci uvědomí potenciál spolupráce v týmu a síly vzájemné podpory, dosáhneme na mnohem vyšší cíle. Musíme si začít víc věřit, spolupracovat.
VŠ: Naše země zažila spoustu fantastických sportovních úspěchů. Recept se zdá jednoduchý: je to o každodenní poctivé práci na všech sportovních úrovních a samozřejmě o státní podpoře, bez té se sport či sportovní svazy neobejdou.
Ondřej Zdráhala (v bílém) v reprezentačním dresu
Co českému sportu a jeho šéfům podle vás chybí?
OZ: Za mě především skutečná angažovanost s orientací na kolektivní cíl, nikoliv s vidinou osobního prospěchu. Dále funkcionářská profesionalita podle schopností, ne podle kamarádských vztahů. A osobní morálka a férovost na úrovni mimo hřiště.
VŠ: Tady v podstatě mohu jenom souhlasit, lépe bych to neřekl.
Dnešní společnost je hodně rozdělená, sportovní svazy taktéž. Existuje cesta, jak lidi spojit, sjednotit?
OZ: Situace ve sportu odráží stav naší společnosti. Správná řešení jsou vždy přirozeně jednoduchá. Pojďme české házené dát silnou společnou vizi. Pojďme lidi posunout z pozice, kdy bojují jen za vlastní cíle a prospěch k tomu, aby se stali týmovými hráči. Transparentními podmínkami a pravidly se namotivujme k práci na společném cíli, který bude dávat smysl.
Vladimír Šmicer
A jak?
OZ: Řekněme si, že funkcionářem může být jen ten, kdo má pro danou oblast kvalifikovaný přínos, a ne ten, kdo potřebuje trafiku od kamaráda. Ukažme všem, jak můžeme naplnit potenciál české házené, když přestaneme sledovat osobní zájmy a své individuální schopnosti dáme k dispozici společné vizi. Ryba smrdí od hlavy. Je nutné, aby ve vedení svazu byli lidé, kteří ostatním ukáží, že lze dělat slušnou „házenkářskou politiku“ podle jasných pravidel.
VŠ: Jednoznačně potřebujeme do svazu lidi, kteří na okresech, krajích či ve vedení FAČR půjdou příkladem a lidé jim budou věřit. Potom už bude jenom na nich a jejich práci, jestli budou umět strhnout všechny ostatní na svou stranu a posunout svůj sport správným směrem.
Kapitán kandiduje na šéfa svazu. Chci házenou sjednotit, říká Zdráhala |
Jste připravení na všechnu obtížnost funkcí, na spory a nevraživosti, jichž je funkcionařina plná? Dá se na to vůbec připravit?
VŠ: Mám svůj cíl a svoje vize. Ne každému se budou líbit, vždycky budete mít nějakou opozici, ale to je přece úplně stejné v každodenním životě. Život taky není jednoduchý, to přece ví každý.
OZ: Ta otázka by mohla znít i tak, jestli jsem připravený na zápas a jestli vím, co mě čeká. Přesně to nevíte nikdy – ale ze zkušenosti si to dovedu reálně představit. Už jen za dobu mé kandidatury vidím, jakým stylem to nyní funguje. Je mi to upřímně líto. Hra je taková, jací hráči ji hrají. Já věřím, že když nastavíte férová pravidla a sám ukážete, že to podle nich může fungovat, změní se i hra. A jsem připraven, protože vím, že jsem udělal a dělám vše, co mohu, nejlépe, jak umím. Pak není třeba si cokoliv vyčítat. Podstatné pro mě je, abych se na konci dne nemusel jako člověk sám před sebou stydět za to, co jsem udělal. Nebo možná hůře – co jsem měl udělat, a neudělal.
Jste vlastně optimisté? Věříte, že se obroda, kterou házená i fotbal potřebuje, povede? Ať už s vámi v čele, nebo bez vás?
VŠ: Jsem velký optimista a věřím, že lidé ve fotbalovém hnutí chtějí změnu, chtějí fotbalu vrátit hrdost a hlavně radost ze hry. Držím palce Ondrovi a házené, aby se mu povedlo uskutečnit jeho cíle a vize. Vyrůstal jsem na vesnici a chalupu vedle mě si koupil Pepa Trojan, skvělý házenkář a křídlo Dukly Praha. Miloval jsem, když nám vyprávěl o velkých házenkářských zápasech Dukly či reprezentace – i kvůli němu bych si přál, aby se naše házená vrátila tam, kam patří.
OZ: Díky Vláďovi, to mě moc těší. Já věřím, že vše se děje ve správný čas, přesně tak, jak to má být. Věřím, že česká házená si zaslouží změnu. Rád pomohu sám; pokud dostane důvěru klubů ve volbě někdo jiný, budu věřit v jeho dobré úmysly a držet pěsti.
