Katastrofa.
Přesně tímhle slovem Ondřej Tunka zhodnotil letošní zatím vskutku neúspěšnou sezonu.
Už na evropském šampionátu v Tróji se na začátku června nedostal do finále. Jakoby tím své trápení odstartoval.
Přitom v tréninku se sedmadvacetiletý vodní slalomář nijak špatně necítí.
„Neztrácím průběžně během celé jízdy. Vždycky spíš udělám jednu chybu, která mě stojí dobré umístění, nebo postup dál,“ říká. „Kdybych věděl, proč se ty chyby dějí, odstranil bych je. Na vodě se cítím dobře, klouže mi to, mám sílu, v cíli můžu pádlovat.“
Ani tak to Tunkovi letos mezi brankami nevychází.
Na posledním závodu Světového poháru ve španělském Seu dokonce nepostoupil ani z opravných jízd kvalifikace.
Také proto skončil v celkovém pořadí seriálu až třicátý s 92 body.
„Nemám zrovna snovou sezonu, spíš je to katastrofa. Ale snad se dokážu vzchopit a předvedu lepší výkon než dosud,“ doufá.
Třeba takový, jako loni v Pau.
Den plný euforie
Pro Čechy to byl loni na konci září ve francouzském městečku, kam už 70krát zavítala i slavná Tour de France, den plný euforie.
Radost nejprve stříbrem odstartovala kanoistka Tereza Fišerová, mezi muži ji pak napodobil kajakář Vít Přindiš.
Ani on ale nebyl hrdinou dne.
Tím byl Ondřej Tunka.
ZLATOSTŘÍBRNÁ RADOST. Ondřej Tunka přijímá gratulaci od své sestry Kristýny k titulu mistra světa. V popředí se usmívá stříbrný Vít Přindiš.
Ve finále, do kterého odstartoval jako druhý v pořadí, předvedl životní jízdu. Suverénně se dostal do vedení a pak už jen sledoval, jak mu odpadají soupeři.
Odpadli všichni.
„Od té jízdy, co jsem dojel, jsem se klepal. Pořád nemůžu uvěřit tomu, co se teď stalo. O moc líp jsem nemohl jet,“ zářil v cíli.
O pouhé dvě setiny sekundy porazil svého reprezentačního parťáka Víta Přindiše. V den svých sedmadvacátých narozenin se stal mistrem světa. „Neuvěřitelné, neuvěřitelné, neuvěřitelné,“ smál se.
Příprava podle vlastních představ
Po návratu domů ho před sokolovnou v Malé Skále vítala půlka obce.
Jakožto vycházející hvězdu si Tunku pozval Jan Kraus do své show. V lednu se stal Kanoistou roku, když v anketě odborníků porazil Víta Přindiše i Martina Fuksu.
Zvykal si na to, že je mistrem světa.
A zároveň se neměnil. Zůstal stejným introvertem jako před závodem v Pau.
Kajakář Ondřej Tunka u řeky Jizery doma na Malé Skále.
„Neumím moc mluvit s lidma a na sociálních sítích jsem hrozně slabej. Mám sice fanouškovskou stránku na Facebooku, jenže tam dávám tak jeden příspěvek za měsíc,“ popisoval.
Díky titulu mistra světa si letos poprvé mohl přípravu naplánovat podle svých představ. Od svazu dostal dvojnásobné množství peněz než v předchozích sezonách.
Měsíc tak strávil na Novém Zélandu, měsíc v Austrálii a deset dní v Brazílii.
Jako kdyby tím ale ztratil něco ze závodní rychlosti, kterou bude znovu hledat v olympijském Riu.
„Byl jsem tam před olympiádou, což už jsou tři roky a teď na jaře. Něco málo jsem tam najezdil,“ říká o kanále, na kterém leží světové medaile.
Přestože jede obhajovat titul, je v podstatě v podobné situaci jako loni. Případný úspěch by byl vítaným překvapením.
„A stát se to samozřejmě může, všichni budeme na nule. To, že kluci vyhrávali, se tam vůbec nepočítá. Asi mají lepší formu než já, ale stát se může cokoliv,“ ví.
