„Příprava na sezonu je za mnou i přede mnou, protože veslování je sport, ve kterém se nesmí moc odpočívat,“ pousmál se Synek, čtyřnásobný mistr světa i Evropy, který se zúčastnil běžkařského seriálu Stopa pro život.
Na Krkonošské 70 jste obsadil 8. místo. Slušný výkon!
Ale jel jsem jen padesátku jednotlivců. Krásné počasí, super lidi, motají se tam ti samí jako v seriálu Kolo pro život. Už dřív jsem běžkařil, ale teď poprvé i závodil. A bavilo mě to. Zimu mi běžky zpestřily.
A co vám daly?
Jsou hodně o vytrvalosti, pro mě i o síle. Nejsem technicky zdatný běžkař, rvu to silou, takže super trénink. A dobré je to i pro hlavu, odreaguji se. Jako když závodím na kole. Nemám nervy z výsledků, je jedno, jestli dojedu padesátý nebo osmdesátý. Je to pro mě zábava.
Koukali na vás ostatní s otevřenou pusou?
Koukal koukal (smích). Samozřejmě, že všichni na mě koukali jako na zjevení, protože tam jsou kluci, kteří jezdí pro sport a zábavu. Prý jsem je překvapil, jak jedu rychle, protože běžkaři většinou neváží 105 kilogramů. Plácali mě po zádech, potěšilo mě to.
Zima šla podle plánu?
Ano. Žádné zranění. A mám radost, že se mi podařilo opravit problém se zády, kvůli kterému jsem měl loňskou sezonu nejkomplikovanější v kariéře. Zatím to vypadá dobře, hodně jsem tomu věnoval při fyzioterapii. Dvakrát týdně jsem chodil cvičit do Centra pohybové medicíny Pavla Koláře.
Po jak dlouhé době jste trénoval v lodi?
Než jsem odjel na soustředění do Itálie, tak jsem naposledy seděl na skifu na olympiádě. Takže jsem měl sedm osm měsíců pauzu. Hned od prvního tréninku to šlo normálně, jediným problémem byly puchýře na rukách, které nebyly zvyklé na vesla. Nejhorší byl první týden, pak se rány zahojily. I když ruce jsou pořád zničené, ale to je daň.
Musel jste se po návratu do českého chladu přemlouvat na vodu?
Člověk musí vědět, čeho chce dosáhnout. Pokud jezdit o medaile a být úspěšný, žádné přemlouvání neexistuje. To je automatické. I když je zima, jdu. Pravda: když jsem ráno viděl nulu na teploměru, moc mi to nepřidalo. Ještěže tady v Račicích teče teplá voda, pod ní rozmrznu, i když mají malý bojler (smích).
Nová loď je jiná než ta předešlá?
Je prakticky úplně stejná. Jedna je z olympiády, jedna z Německa nová. Změnili jsme trošku design do českých barev, sám jsem ho spolunavrhoval. Měl jsem požadavek na loď zakomponovat českou vlajku, to je odkaz na vlastenectví. Moc se mi to líbí. Myslím, že se bude líbit i lidem.
Co budete dělat do račického šampionátu?
Trénovat, trénovat, trénovat. První Světový pohár jako obvykle vynechávám. Sezonu beru jako každou jinou, jedinou změnou je právě to, že Evropy se jede u nás doma. Bude na mě kladená trošku větší pozornost. Hodně lidí to považuje za vrchol sezony, ale tím úplným bude na přelomu září a října mistrovství světa v USA. Přesto evropský šampionát pro mě není druhořadý závod, chci se našim fanouškům předvést. Dám do toho všechno!
Je domácí kanál výhodou?
Znám ho velice dobře, vesluji na něm od roku 1995, už jako malý jsem tady závodil. Výhoda to je velká. Ono se to nezdá, ale každá voda je jiná, každé prostředí taky. I když teď jsem si všiml, že jsou vykácené nějaké stromy, které jsem měl jako orientační body. To mě trochu zradilo, snad to bude v pohodě.
Fanoušci vám pomůžou, nebo spíš vystresují?
Těším se na ně, bude to největší dav českých fanoušků, co jsem kdy na veslařských závodech zažil. Když v cizině slyším z publika česká slova, je to pro mě hnací motor. Zvlášť na poslední pětistovce, když už nemůžete.
V Račicích budete hlavní hvězdou, olympijská vítězka Mirka Knapková si dává těhotenskou pauzu.
Nechala mě v tom úplně samotného, na druhou stranu jsem hrozně rád, že se jí daří i v osobním životě. To je ta největší zlatá medaile, co může vyhrát.
