"Neznamená to ale, že pojedu i za rok. Je to příjemné zpestření, ale v doprovodném skifařském závodě Rösslera-Ořovského mám šest vítězství, možná by to chtělo bilanci srovnat," přemítal šampion.
Jak bylo těžké vítězství?
Lehké to nebylo, všichni soupeři v dnešním finále bylo dost dobří. Nejvíc nás potrápila sestava složená z veslařů Dukly a Slavie, ve které sedí reprezentační párová čtyřka. Přece jen ale byl mezi námi malinký rozdíl. Dobře však jela i další loď Dukly, stejně jako sestava z Brna. Byla to čistá klubová posádka složená z amatérů, a držela se moc dobře, klobouk dolů.
Kdy se závod podle vás rozhodl?
Jistý odstup jsme měli už v zatáčce pod Vyšehradem. Za ní se ale stala nepříjemná věc, našemu kormidelníkovi Oldovi Hejduškovi vypadl ze stojánku mikrofon a jeho povely slyšela jen polovina posádky - ti, co sedí v přední části lodi, se museli řídit citem. To jsme se ale dozvěděli až za cílem.
Po mistrovství Evropy v Bělehradě, kde jste před týdnem obhájil titul, jste povídal, že potřebujete pracovat na vyšším tempu záběrů. Byly tedy Primátorky dobrým tréninkem?
Myslím, že ano, i v tomto směru to bylo prima - celou dobu jsme jeli šlágem 38. Na skifu jezdím nějakých 34, takže mě to dost rozhýbalo. Neříkám, že po návrat na skif budu jezdit takhle vysoko, ale když to přenesu, tak se mi bude tempo 34 zvládat snadněji.
Kam řadíte tohle vítězství v závodě primátorských osmiveslic? Nejvýš, protože je nejčerstvější?
Vůbec ne. Nejvýš je rok 2007, kdy jsem tady jel na osmě naposled. Tehdy jsme tu porazili mistry světa z Německa, na to nikdy nezapomenu.
Jaká bude v loděnici oslava 35. primátorského vítězství Dukly v řadě?
Koupili jsme dva sudy kofoly a uděláme si palačinky.
