Od neděle přitom naspal jen čtyři hodiny, poznat to na něm ale nebylo.
„Pořád žiju,“ smál se.
Další oslavy teď neplánuje, chce se věnovat svým blízkým, které v posledních týdnech kvůli zaoceánskému mistrovství světa trochu zanedbával. Minimálně na měsíc do lodi vůbec nesedne. S rodinou odjede na chalupu, kde bude stavět kůlnu.
„Na to se těším, mám manuální práci hodně rád, je to pro mě relax. Vypnu u toho hlavu a budu si tam mlátit hřebíky,“ popisuje.
Na zimu zase v rámci zpestření přípravy na příští sezonu plánuje pár startů v závodech na běžkách. A chybět nebude ani tradiční vojenské cvičení s Duklou - letos ho čeká kurz přežití s přespáním v lese.
Pět zlatých závodů
Je to sedm let, co se Synek ze světového titul radoval poprvé.
A hned to bylo v domácím prostředí jeho odvěkého rivala Mahého Drysdalea - na Novém Zélandu.
„Sezona tomu sice nasvědčovala, ale překvapil jsem tehdy sám sebe. Vlastně to pro mě byla asi nejtěžší výhra, získat poprvé zlato je vždycky nejnáročnější, navíc na Mahého trati. Na něj byl ten tlak tehdy obrovský a asi ho to trochu semlelo,“ vzpomíná Synek.
Další triumf přišel o tři roky později v jihokorejském Čchungdžu, kde Drysdale chyběl, poolympijskou sezonu totiž vynechával a Synek tehdy zahájil své tříleté kralování.
„V Koreji to bylo podobné jako letos, jediným soupeřem jsem byl já sám sobě,“ vypráví Synek. Kubánce Ángela Fourniera porazil o více než tři vteřiny.
Na následujících šampionátech v nizozemském Amsterdamu a francouzském Lacu už na očekávaný souboj Synek vs. Drysdale došlo.
A v obou případech se radoval český skifař.
„Byly to dost podobné tituly,“ říká čtyřiatřicetiletý veslař. „Drysdale byl v plné síle a pokaždé jsme spolu jeli až do finiše. Poprvé jsem ho porazil o osm desetin, podruhé jen o tři. Přitom na Světových pohárech jsem většinou prohrával, ale pak jsem ho porazil na tom nejdůležitějším závodě sezony,“ těší Synka i nyní s odstupem.
I proto to bylo letos bez Drysdalea pro českého veslaře možná nejjednodušší zlato. Už po prvním kilometru si Synek udržoval pohodlný odstup na Kubánce Fourniera a v poslední pětistovce nebylo co řešit.
„Potěšilo mě pak, když za mnou soupeři chodili, plácali mě po ramenou a říkali, ať ještě nekončím,“ vykládal.
Vzpomínat bude Synek také na nevšední setkání s krokodýlem.
„Bylo to velké téma, protože ve vodě opravdu byli a měřili tak metr a půl, normálně tam v tom kanále plavali,“ popisoval. „Strach mi ale nenaháněli. Všichni nás ubezpečovali, že na lidi neútočí. To by musela být velká náhoda, nebo by za ním musel člověk vyloženě jít a vyprovokovat ho, aby ho krokodýl kousl.“
Musel upravit trénink
Ještě na konci minulé sezony Synka přitom trápily zdravotní problémy se zády. Po olympiádě v Riu dokonce zvažoval, že přestane veslovat úplně.
Ale nevzdal se.
Příští týden mu sice bude pětatřicet, on přesto dokázal záda vyléčit tak, že znovu mohl bez problémů sednout do lodi.
„Museli jsme ale s trenérem (Milanem Dolečkem starším) trochu upravit trénink. Zkrátil jsem ho a přidal jsem na intenzitě. A zároveň začal taky víc regenerovat,“ vysvětluje Synek.
I za to byl letos odměněn.
Ondřej Synek (uprostřed) slaví zlato na mistrovství Evropy v Račicích.
Nejprve v květnu v Račicích, kde se stal na domácím kanále mistrem Evropy. A nyní i pátým titulem světového šampiona, čímž vyrovnat bilanci Drysdalea a Němce Petera-Michaela Kolbeho.
„Mahé mi psal před závodem. Dělal si srandu, jestli má vůbec vstávat. A pak mi taky psal, že gratuluje a že zase bude muset přijet,“ culil se Synek.
Příští mistrovství světa v bulharském Plovdivu tak s velkou pravděpodobností bude jejich soubojem o nejlepšího skifaře v historii světových šampionátů.
„Ale o tom jsme si nepsali, i přesto, že on je v tomhle docela prestižák. Určitě si to nebude chtít nechat ujít. Když loni závodil na královské regatě v Henley, mohl tam vyhrát pošesté a taky vstoupit do historických tabulek. Ale nepovedlo se mu to a byl docela naštvaný,“ popisuje Synek.
Sám o šestém zlatu zatím nepřemýšlí. Užívá si už jen toho, že po loňských problémech stále může závodit.
A jestli příští rok Drysdalea v Bulharsku porazí?
„Malá motivace to je. Ale já vesluju proto, že mě to baví. Baví mě závodit a vyhrávat. Nedělám to kvůli tabulkám,“ uzavírá Synek.
