Ne, Synek ještě se závoděním nekončí. Pětatřicetiletý reprezentant v srdci má ještě jednu nenaplněnou touhu. Tu největší.
Za dva roky by rád dobyl olympijské zlato. Jediný triumf, který mu v početné sbírce trofejí chybí. Právě jeho vidina žene Synka do trénování, kvůli vavřínu z Tokia se na konci října pustí do další úmorné dřiny.
Doma má, schované v krabici, patnáct medailí z velkých akcí. Z Japonska si chce přivézt šestnáctou a nejcennější. Ať už to vyjde, nebo ne, co bude po hrách, Synek zatím neví. „Ale na rovinu říkám, že dalších deset let veslovat nebudu,“ tvrdí.
Sázka přes facebookOndřej Synek přes sociální síť kurážně navrhl Škoda Auto, že pokud nezíská v bulharském Plovdivu titul mistra světa, odpracuje den v servisu. Za zlato pak chtěl svézt v závodním speciálu Fabia R5. |
Není tedy od věci uvažovat nad tím, co přijde po kariéře. „Přemýšlím o tom,“ přiznává skifařská legenda, s rukama ještě umazanýma od oleje. Dělat automechanika by mě bavilo, ale více mě lákají jiná řemesla.“
Co byste tedy jednou rád dělal?
Chtěl bych se věnovat něčemu, kde bych se více realizoval. Láká mě zlatničina, zlatníkem jsem se vyučil. A moc mě baví také práce se dřevem, truhlařina se mi opravdu líbí. Ale nikdy neříkej nikdy, třeba jednou nakonec stejně nastoupím v servisu.
Několikahodinovou praxi už máte. Co pro vás bylo při servisní prohlídce nejtěžší?
Fyzicky to určitě bylo odvezení pneumatik do skladu a přivezení nových. Rudl měl totiž vyfouknutá kola. Manuálně pro mě bylo nejnáročnější vymontovat kaslík od pylového filtru a také vyměnit olejový filtr, protože tam je stísněný prostor, je to pro malé ruce.
Světla svítí, stěrače stírajíSynkův den v roli automechanika  |
Bál jste se, že vás tu bude čekat ještě více práce.
Spíš jsem doufal, že na mě budou milosrdní.
Co vás čeká v nejbližších dnech? Myslíte už na přípravu na další sezonu?
Chystám se na vodácký maraton v Českém Krumlově, učím se na paddleboardu. Snažím se trochu odpočívat. Na přípravu zatím vůbec nemyslím, začíná až na konci října, to je ještě čtyři týdny daleko.
Změníte v ní něco kvůli olympijským hrám?
Ne, nic měnit nebudu, příprava je u mě stejná už 18 let. K změnám nesahám i díky tomu, že se na olympiádu kvalifikujeme z mistrovství světa. Postupuje nejlepších devět. Já pojedu na šampionát s tím, že ho chci vyhrát, takže bych se kvalifikovat do Tokia měl. Ale člověk nikdy neví. Stát se může cokoliv - zraním se, nesedne mi závod, udělám chybu...
Budete zase hrát přes zimu hokej?
Jo, těším se na to. Doufám, že brzy budeme mít k dispozici led a začneme s kluky chodit. Beru to jako součást přípravy, trenér proti tomu nic nenamítá. Snažíme se totiž nehrát zbytečně do těla.
Ohlížíte se někdy za svou kariérou? První velkou medaili jste získal už před 15 lety, co se od té doby změnilo?
Tehdy jsem byl dost nervózní, bylo mi jednadvacet. Teď už si vše více užívám, mám zkušenosti, zažil jsem toho spoustu. Na závodech mě jen těžko něco zaskočí. Ještě mě ale čeká vrchol, Tokio.
